Důchodci pak nezřídka zažívají situace podobné první lásce prožité někdy v šestnácti. "V mladším věku mluví do vztahů rodiče. Bdí nad kvalitami partnera svého potomka. Ve starším věku je tomu naopak - do vztahů rodičů zasahují jejich děti," vysvětluje Tamara Tošnerová. Čím jsou důchodci starší, tím má jejich rodina silnější pocit, že nový vztah je cosi podivného. Dalším důvodem znepokojení bývají obavy o majetek.
"Představa, že ,ta stará čarodějnice' je obere o otcův domek, je nepředstavitelná. Že otec poprvé od smrti matky pookřál, jezdí s novou partnerkou na výlety a navzájem si pomáhají, sice děti kvitují s povděkem, ale možnost, že by se znovu oženil, obvykle nechápou," upozorňuje Tošnerová.
Starší lidé proto nezřídka své partnery před dětmi tají. "Bála jsem se posměchu. Když mě zeť viděl s přítelem na procházce, žertoval: Babi, snad nemáte ctitele? Ale ve skutečnosti ho nenapadlo, že je to opravdu tak," říká jedenasedmdesátiletá vdova, která se se svým současným, stejně starým partnerem seznámila před sedmi roky. Když se k ní nastěhoval, dcera a zeť za ní přestali jezdit. Trvalo dva roky, než se usmířili.
"Mladší lidé mají představu, že stáří je asexuální. Dědeček je pro ně starý pán, který si hraje s vnoučky. Babička jim zase láskyplně peče bábovku, navzájem se oddaně milují a ctí až do společné smrti. Tuto sentimentální idylku narušuje realita dneška. Babička není svraštělá stařena, ale upravená atraktivní žena," upozorňuje psychiatrička.
Zděšení rodiny nad novým přátelstvím je mnohdy přehnané. Kromě jiného třeba proto, že starší lidé jsou rozumnější, opatrnější. Mají za sebou řadu zkušeností, takže se do nových nehrnou bez uvážení. A psychiatři navazování nových vztahů mezi důchodci fandí. Problém vidí v něčem poněkud jiném. "Čeští muži se dožívají o šest let nižšího věku než ženy. Takže samota ve stáří je především problémem žen. Poptávka po mužích vyššího věku je větší než nabídka," dodává psychiatrička Tošnerová.
