Pokud je tenisový Wimbledon anglickou národní institucí, pevnou jako Big Ben nebo parlament, pak zdejší cena misky jahod se smetanou bývá považována za ukazatel inflace na britských ostrovech.
Letos jahody podražily o pět pencí na 1,84 libry. Nebyl by to však Wimbledon, kdyby zdražení neuměl vysvětlit. Za tu cenu získáte nejméně deset jahod a kromě toho je cukr zdarma, zdůraznil mluvčí turnaje. A připomněl, že při jiných svátcích anglického léta, na dostizích v Ascotu a květinovém festivalu v Chelsea, stojí stejná porce jahod dvojnásobek. Wimbledon, tichá zahradní čtvrť na jihozápadě Londýna, se s přelomem června a července mění v neklidné hnízdo plné života. Kdo z místních může, pronajme svůj dům či byt a prchá pryč. Návštěvník naopak sní o tom, jak bez problémů projde branou tenisového areálu. Nejjednodušší by to měl jako člen pořádajícího All England Clubu. Bohužel, vůbec nejtěžší je tím členem se stát. Řádných členů, kteří mají nárok na dvě vstupenky denně a jejichž členství se dědí či prodává, je podle tradice a počtu vyhrazených míst na centrkurtu pouze 375. Další, čestní členové se rekrutují z vítězů dvouhry a zhruba stovka nestálých členů je volena každý rok. Obyčejný člověk musí buď přes noc kempovat ve frontě na zbylé lístky, nebo je dopředu vyhrát v národní loterii. Tráva na wimbledonských kurtech stěží vydrží torturu čtrnácti hracích dní. Členové klubu zde proto smějí hrát jen na vedlejších dvorcích od května do září. Hlavní kurty zůstávají po celý rok uzavřené a slouží pouze při turnaji. V pondělí, den po finále mužské dvouhry, si vybraní členové klubu na centrkurtu ještě zahrají společenskou čtyřhru a v úterý už nastává práce pro zahradníka. Za 50 týdnů musí být nová tráva připravena na další ročník. S Wimbledonem je stejně jako tráva spjata i královská rodina. Tato tradice začala v roce 1907, kdy se na turnaj přijel podívat princ z Walesu. Ještě než skončil hrací den, přijal nabídku, aby se stal prezidentem klubu. Jeho nástupci už byli patrony, kteří ovšem mají ta nejvyšší privilegia včetně sedadel v první řadě královské lóže a předávání trofejí vítězům. Princ Albert, pozdější král Jiří VI., zde dokonce v roce 1926 nastoupil ve čtyřhře. Královna Alžběta II. navštívila Wimbledon třikrát, naposledy ale v roce 1977. Patronství připadá od dvacátých let 20. století na vévodskou rodinu z Kentu. Na rozdíl od většiny sportovních akcí přitahuje Wimbledon více žen než mužů. Podle průzkumu agentury Reuters tvoří ženy 55 procent zdejšího diváctva. Nikoli teenagerky, ale zralé ženy jsou přitom slyšet nejvíc. Pojď, Gregu! Jedeme, Time! křičí, zahaleny do britských vlajek, na své idoly Rusedského a Henmana. V neděli však Wimbledon skončí a tenisová vášeň půjde na rok spát. Blíží se veslařská regata v Henley, golfové British Open, a hlavně fotbalová liga. Na ní se však jahody koupit nedají.
Letos jahody podražily o pět pencí na 1,84 libry. Nebyl by to však Wimbledon, kdyby zdražení neuměl vysvětlit. Za tu cenu získáte nejméně deset jahod a kromě toho je cukr zdarma, zdůraznil mluvčí turnaje. A připomněl, že při jiných svátcích anglického léta, na dostizích v Ascotu a květinovém festivalu v Chelsea, stojí stejná porce jahod dvojnásobek. Wimbledon, tichá zahradní čtvrť na jihozápadě Londýna, se s přelomem června a července mění v neklidné hnízdo plné života. Kdo z místních může, pronajme svůj dům či byt a prchá pryč. Návštěvník naopak sní o tom, jak bez problémů projde branou tenisového areálu. Nejjednodušší by to měl jako člen pořádajícího All England Clubu. Bohužel, vůbec nejtěžší je tím členem se stát. Řádných členů, kteří mají nárok na dvě vstupenky denně a jejichž členství se dědí či prodává, je podle tradice a počtu vyhrazených míst na centrkurtu pouze 375. Další, čestní členové se rekrutují z vítězů dvouhry a zhruba stovka nestálých členů je volena každý rok. Obyčejný člověk musí buď přes noc kempovat ve frontě na zbylé lístky, nebo je dopředu vyhrát v národní loterii. Tráva na wimbledonských kurtech stěží vydrží torturu čtrnácti hracích dní. Členové klubu zde proto smějí hrát jen na vedlejších dvorcích od května do září. Hlavní kurty zůstávají po celý rok uzavřené a slouží pouze při turnaji. V pondělí, den po finále mužské dvouhry, si vybraní členové klubu na centrkurtu ještě zahrají společenskou čtyřhru a v úterý už nastává práce pro zahradníka. Za 50 týdnů musí být nová tráva připravena na další ročník. S Wimbledonem je stejně jako tráva spjata i královská rodina. Tato tradice začala v roce 1907, kdy se na turnaj přijel podívat princ z Walesu. Ještě než skončil hrací den, přijal nabídku, aby se stal prezidentem klubu. Jeho nástupci už byli patrony, kteří ovšem mají ta nejvyšší privilegia včetně sedadel v první řadě královské lóže a předávání trofejí vítězům. Princ Albert, pozdější král Jiří VI., zde dokonce v roce 1926 nastoupil ve čtyřhře. Královna Alžběta II. navštívila Wimbledon třikrát, naposledy ale v roce 1977. Patronství připadá od dvacátých let 20. století na vévodskou rodinu z Kentu. Na rozdíl od většiny sportovních akcí přitahuje Wimbledon více žen než mužů. Podle průzkumu agentury Reuters tvoří ženy 55 procent zdejšího diváctva. Nikoli teenagerky, ale zralé ženy jsou přitom slyšet nejvíc. Pojď, Gregu! Jedeme, Time! křičí, zahaleny do britských vlajek, na své idoly Rusedského a Henmana. V neděli však Wimbledon skončí a tenisová vášeň půjde na rok spát. Blíží se veslařská regata v Henley, golfové British Open, a hlavně fotbalová liga. Na ní se však jahody koupit nedají.
