* Kouřila jsem od šestnácti let. Přestože jsem později onemocněla dvanácterníkovými vředy, kouřila jsem dál, jakmile bolesti povolily, někdy i padesát cigaret denně. V adilo mi ale, že jsem s těmi vředy byla téměř každý rok až tři měsíce v pracovní neschopnosti, a proto jsem se (i když s těžkým srdcem) rozhodla přestat kouřit. Naordinovala jsem si od 1. ledna 1960 každou hodinu jednu cigaretu, po měsíci 5 x denně cigaretu, dále pak 3 x denně a od 1. května 1960 jsem úplně přestala kouřit. Už nikdy jsem cigaretu do úst nevzala. Ani na váze jsem nepřibrala a mé potíže se žaludkem se zlepšily o devadesát procent, až vymizely úplně.
I. D., Praha 3
* První cigaretu jsem si zapálila v pubertě v parku za školou spolu s kamarádkou. Chtěly jsme si připadat dospěle a patřit do party. Školní tašku jsem po čase odložila, cigarety mě však provázely dál. I během prvního těhotenství popelník zahálel jen pár měsíců. Brzy po porodu jsem seděla v parku na lavičce s načančaným synáčkem v kočárku, cigaretu v ruce. V e třiatřiceti jsem se rozhodla mít druhé dítě a zcela skončit s kouřením. T ípla jsem poslední cigaretu, za pár měsíců jsem otěhotněla a přibrala. Narodila se mi krásná, zdravá holčička, mně ale zůstalo objemné povislé bříško, které se nevešlo do žádných kalhot, a dostala jsem zase hroznou chuť na cigaretu. Smutně jsem listovala v knize se zákony Matky Murphyové. Stálo tam: »Udělejte si fotku svého štíhlého pasu, jakmile je jisté, že jste v tom. Možná, že už ho nikdy neuvidíte.« V áhala jsem. Kamarádky, které zaháněly chuť k jídlu cigaretou, byly opravdu štíhlejší, i když vrásčitější než nekuřačky. Pak jsem si představila svou sladkou holčičku a vedle ní sebe se zapálenou cigaretou. Za jak dlouho by se po mně začala opičit? A tak jsem se definitivně rozhodla pro cvičení a zeleninu. Už je to dvanáct let, co nekouřím. Mám hezkou dceru, štíhlý pas a samozřejmě nějaké ty vrásky.
Iva Dubová, Jihlava
* Před třemi lety, na začátku nového školního roku, mi známá nabídla něco na způsob Herbalifu na pročištění organismu a snížení váhy. Stál dva tisíce. Aby byl jeho účinek dokonalý, doporučila mi v ten měsíc, kdy budu pilulky užívat, vynechat kávu, alkohol a kouření. Za ty peníze se mi to zdálo rozumné. Dva dny nato jsem se zúčastnila akce spojené s ochutnávkou dámských likérů - a neodolala jsem. Na konci prvního týdne jsem si musela uvařit aspoň nedělní kafíčko a za čtrnáct dní jsem pilulky hodila do koše. Jediné, co mi z té »kúry« zůstalo dodnes, je mé nekuřáctví. A proč? Myslím, že hlavní moment byl, že jsem si kouření nezakázala, ale jen jaksi odložila, a po těch asi třech týdnech mi už připadalo zbytečné znovu začínat. Zvlášť když si mé ruce za tu dobu odvykly svou oblíbenou rekvizitu - cigaretu používat. Navíc jsem tím splnila přání svého synka, který si mé nekuřáctví přál k narozeninám.
I. D., Praha 3
* První cigaretu jsem si zapálila v pubertě v parku za školou spolu s kamarádkou. Chtěly jsme si připadat dospěle a patřit do party. Školní tašku jsem po čase odložila, cigarety mě však provázely dál. I během prvního těhotenství popelník zahálel jen pár měsíců. Brzy po porodu jsem seděla v parku na lavičce s načančaným synáčkem v kočárku, cigaretu v ruce. V e třiatřiceti jsem se rozhodla mít druhé dítě a zcela skončit s kouřením. T ípla jsem poslední cigaretu, za pár měsíců jsem otěhotněla a přibrala. Narodila se mi krásná, zdravá holčička, mně ale zůstalo objemné povislé bříško, které se nevešlo do žádných kalhot, a dostala jsem zase hroznou chuť na cigaretu. Smutně jsem listovala v knize se zákony Matky Murphyové. Stálo tam: »Udělejte si fotku svého štíhlého pasu, jakmile je jisté, že jste v tom. Možná, že už ho nikdy neuvidíte.« V áhala jsem. Kamarádky, které zaháněly chuť k jídlu cigaretou, byly opravdu štíhlejší, i když vrásčitější než nekuřačky. Pak jsem si představila svou sladkou holčičku a vedle ní sebe se zapálenou cigaretou. Za jak dlouho by se po mně začala opičit? A tak jsem se definitivně rozhodla pro cvičení a zeleninu. Už je to dvanáct let, co nekouřím. Mám hezkou dceru, štíhlý pas a samozřejmě nějaké ty vrásky.
Iva Dubová, Jihlava
* Před třemi lety, na začátku nového školního roku, mi známá nabídla něco na způsob Herbalifu na pročištění organismu a snížení váhy. Stál dva tisíce. Aby byl jeho účinek dokonalý, doporučila mi v ten měsíc, kdy budu pilulky užívat, vynechat kávu, alkohol a kouření. Za ty peníze se mi to zdálo rozumné. Dva dny nato jsem se zúčastnila akce spojené s ochutnávkou dámských likérů - a neodolala jsem. Na konci prvního týdne jsem si musela uvařit aspoň nedělní kafíčko a za čtrnáct dní jsem pilulky hodila do koše. Jediné, co mi z té »kúry« zůstalo dodnes, je mé nekuřáctví. A proč? Myslím, že hlavní moment byl, že jsem si kouření nezakázala, ale jen jaksi odložila, a po těch asi třech týdnech mi už připadalo zbytečné znovu začínat. Zvlášť když si mé ruce za tu dobu odvykly svou oblíbenou rekvizitu - cigaretu používat. Navíc jsem tím splnila přání svého synka, který si mé nekuřáctví přál k narozeninám.
