Peklem si v uplynulém týdnu prošel i Leoš Mareš a všichni byli zvědavi, zda na téma, které v posledních dnech vévodilo médiím, nějak narazí. Samozřejmě, nebyl by to Leoš, kdyby si nedělal legraci sám ze sebe. Několikrát na svou nepříjemnou kauzu narazil drobným vtípkem a pokaždé získal podpůrný potlesk publika.
V X Factoru skončila Kamila Nývltová (vpravo)
Místo pěveckého hosta se dostavila taneční skupina, která v maskách zombie zatančila Jacksonův Thriller. Nejsem si jistá, zda to po dramaturgické stránce nebyl výlet mimo hranice důstojnosti, možná by bylo lepší pozvat někoho, kdo třeba hrál po boku některé hudební legendy, případně revival dnes již nežijících umělců.
Finalisté X Factoru jsou ovšem umělci žijící, i když jejich úmrtnost v rámci soutěže je také poměrně vysoká. Do Noci oživlých legend se jich dostalo už pouze pět a po dramatickém Kdo s koho, kde Gábina Osvaldová volila mezi All X a Kamilou Nývltovou, zbývá čtveřice těch nejlepších (podle mínění diváků).
Jiří Zonyga (zpíval Hudba radost dává a Dětské šaty/Heart of Gold) je úžasný, charizmatický člověk. Nesměle se tvářící strýc s roztomilým předkusem se během vteřiny změní v akustického tygra, který s přehledem přeřve všechna ostatní zvířátka v zoo. Někdy je to ale na škodu. V první písni nikoliv, Zonygův chraplák se možná stane podobnou legendou jako ten Schellingerův. V Dětských šatech, což je mnohem poetičtější skladba, ale měl náš kamioňák sundat nohu z plynu, zařadit nižší stupeň a plyn měl poškádlit jen ve vybraných pasážích. To mu ostatně vyčetla i porota - s dynamikou skladby je potřeba lépe pracovat a je to snad jediné minus, které Jiří Zonyga vlastní.
All X (zpívali směs Ježkovek zastřešenou Bugatti stepem a queenovským Another One Bites the Dust a píseň Jet Song) si dále budují image nejoriginálnější skupiny v dějinách všech X Factorů, co jen po světě byli. Zpívat a tančit v pyžamech, zpívat texty známých ježkáren na melodii od Queen, hrát na klavír Bugatti step takřka náhodnými údery rukou a přitom zachovat ducha i rozpoznatelnost písně, to bylo opravdu velké umění. DVD s jejich vystoupeními bude trhákem roku. Bohužel, druhá skladba v pořadí byla výrazně slabší, vtípků ubylo a zpěv byl neslaný nemastný. Není divu - zatímco ostatní soutěžící se "jenom" učí zpěv a text, All X musí nacvičit náročnou choreografii pro šest lidí. A v tom krátkém čase, který mají k dispozici, je těžké zvládnout v plné kvalitě dvě skladby. Zatím to ale pokaždé zvládli, i když už opět byli v ohrožení v Kdo s koho.
Ondřej Ruml (zpíval Smells Like Teen Spirit a Woman) se pro tento večer rozhodl být sladký a příjemný. Dokázal to i tím, že si sice vybral ostrou a naléhavou píseň od Nirvany, ale v aranži, kterou této skladbě dal Paul Anka. Zaplaťpánbůh (či jiná vyšší bytost) že se ale vyvaroval těch neskutečně cukrkandlových úsměvů, které této neveselé písni dal ve svém vystoupení Paul Anka. Cukrkandl se ale přeci jen konal, a to ve druhé Ondřejově skladbě. John Lennon měl sice široké srdce plné lásky, ale v jeho podání mi Woman zní přeci jen trochu důstojněji. Ondřej tím jasně ukázal svoji slabinu - střední proud a popina mu nesluší. Fanoušci jej samozřejmě podrželi a dobře udělali, protože v příštím kole se bude zpívat swing, a to je Rumlova parketa.
Kamila Nývltová (zpívala Show Must Go On a Son of a Preacher Man) se musela poprat s opravdu velkými písněmi (a zánětem ledvin). Show Must Go On je - dalo by se říci - osobním vyznáním Freddieho Mercuryho a je těžké tu píseň přesvědčivě zazpívat, když jste devatenáctiletá dívka plná života. Je to krásná skladba, ale pro Kamilu to byl velký omyl, se kterým dělala, co mohla, ale Soukupem vnucenou skladbu zkrátka naplno uchopit nemohla. Reputaci si spravila druhou písní. Sice by měla silně zapracovat na angličtině, ale po pěvecké stránce se Kamila předvedla znamenitě. A opět ukázala, v čem je její síla - jevištní pohyb a "velké" ženské songy. Mužskou scénu by Kamila měla nechat být, ale na skladby světových ženských hvězd si klidně může troufnout. Ovšem v X Factoru už ne, tam její pouť skončila.
Martina Pártlová (zpívala Fever a We Will Rock You) nastupovala trochu rezignovaně, počítala tento týden s jasným vyhazovem, ale možná právě to ji nakonec nakoplo k tomu, aby se vybičovala k maximálním výkonům. Její Fever nebyl pouhou kopií, dala do něj naléhavost a řekla bych, že i odhodila stud a nervozitu, které poznamenaly některá její dřívější vystoupení. S pocitem, že nemá co ztratit, se vrhla i na We Will Rock You a opět se jí to povedlo. Možná jen znalcům neuniklo prohození slok v textu. Ale Martina to hravě dožene svou zajímavou barvou hlasu a zvláštním přístupem k intonaci, kdy nezpívá úplně čistě, ale přitom to nedráždí ani ucho obdařené absolutním sluchem. Martina složila reparát a do Kdo s koho se tentokrát vůbec nedostala.
Příště budeme svědky dvou velmi odlišných žánrů, které přišly z téhož světa. Americká noc nás oblaží "árenbíčkem" a swingem. Jiří Zonyga asi zaskřípal zuby, když se o tomto tématu dozvěděl, ale holt je jednou v soutěži a bude se muset snažit. Pro Ondřeje to bude nejspíš zívačka, pro Martinu naopak jazzová premiéra. A All X jsou natolik šílení, že by zvládli i dechovku a deathmetal. Tak uvidíme.
