Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

William i ti ostatní

  16:00aktualizováno  16:00
Nejobdivovanější šlechtic planety - princ William - se pokouší o obyčejnost. Nedávno požádal veřejnost, aby odložila chvíli, než ho začne titulovat Vaše královská Výsosti. Přeje si, aby se mu nadále říkalo Williame. I on, zrozený k tomu, aby se stal králem, štípe dříví, spí ve stanu... Poslední desetiletí má podobné choutky: totiž být normálním člověkem, obyčejnou bytostí modré krve.

NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÍ PRINCOVÉ

William lámal zkamenělé zvyklosti monarchie hned svým narozením. Byl prvním následníkem královského trůnu, který se narodil v nemocnici. A dál: jako první  miminko, které se ocitlo v Buckinghamském paláci, okusil plenky na jedno použití. A dokonce: jako první v anglické šlechtické elitě chodil do mateřské školy. Život  normálního dítěte, radost všedního dne mu chtěla dopřát především jeho matka, princezna Diana. Ač se opravdu snažila, stejně se stalo v pěti Williamových letech, že se ho někdo zdvořile zeptal, do jaké chodí školky, a on odpověděl: "Nevím." Jak to, že nevíš? nenechali se odbýt. A William věděl: "Z bezpečnostních důvodů."

            Princ William v datech
* Narodil se 21. června 1982 v 21.30 v londýnské nemocnici sv. Marie
* Pokřtěn byl 4. srpna na William Arthur Philip Louis
* Do mateřské školy chodil od tří let.
* Že je levák, poprvé veřejně předvedl, když v osmi letech byl s Dianou na vánočním koncertu a pořadatelé ho požádali, aby se zapsal do knihy hostů.
* Internátní základní školu začal navštěvovat v osmi letech v Ludgrove. Na pokoji bydlel s dalšími čtyřmi kluky, v té době se jeho rodiče rozvedli.
* Na věhlasné College Eton studoval čtyři roky a byla mu tam dopřána jen jediná exluzivita - osobní koupelna.
* K sedmnáctým narozeninám dostal od otce VW Golf.
* Osmnácté narozeniny oslavila královská rodina večeří pro 700 lidí. Sám oslavenec však nepřišel, protože se učil na zkoušku z dějin umění.
* Na skotské univerzitě St. Andrew začal studovat dějiny umění letos v září.

Princova matka Diana vnesla na královský dvůr ještě jednu dosavadní nepatřičnost:  veřejně objímala, hladila a mazlila se se svými syny. To si Charles  neužil, jeho královská matka zůstávala prý ztělesněním důstojnosti i nad kolébkou svého prvorozeného synka. Taková výchova musela Williamova otce samo sebou ovlivnit. Však ho také britský tisk v roce 1993 označil jako třetího nejhoršího otce v Británii vůbec. Všichni si pamatovali, jak se zachoval například v situaci, kdy se malý William zranil při golfu a  lékaři mu museli operovat hlavu. Diana za princem ihned přijela do nemocnice a zůstala s ním, dokud operace neskončila, a pak i celou noc.

Charles se omluvil: měl rezervované místo v opeře, v nemocnici přece není nic  platný. Totéž udělal i následující den - zúčastnil se konference, protože jeho rádci mu to doporučili - vždyť Charlesův program se připravuje i na roky dopředu. Nikdo v šlechtických kruzích Charlese neobviňoval, jen "obyčejní" lidé se zarazili. Cit a jeho projevy, tak přirozené u Diany,  Windsorům vlastní nebyly.

O úniky z kleští královského protokolu se však pokoušel i princ Charles. Zlobil  hlavně v pubertě, když běhal z jedné diskotéky do druhé, a bulvární tisk o něm  dodnes píše, že do chvíle, než se oženil, vystřídal stovky partnerek.

NADPŘIROZENÁ REALITA

Charles nikdy nesmí létat s Williamem v jediném letadle. Takto se království jistí pro případ neštěstí, aby nepřišlo o oba za sebou jdoucí následníky trůnu. Jsou pro  všechny příliš cenní. Šlechtic, na rozdíl od premiéra, je téměř nenahraditelný. Nedá se zvolit. Musí se narodit. Je určen Bohem a člověkem jen potvrzen. Jeho  ojedinělost tkví - řečeno velmi nesentimentálně - v řetězení a kombinaci genů, nesenými po staletí na pečlivě sledované cestě. Velmi, velmi dlouhé cestě.

Dřívější absolutní moc však šlechta už dávno ztratila či vzdala. Většina zemí se  vydala cestou demokracie a bez šlechty se docela slušně obejde. Jiná část světa si zachovala obojí. Ve zvláštní harmonii funguje parlamentní demokracie a monarchie.

Moc a síla králů, císařů a vévodů však obvykle končí u obřadnosti a snad jakési  vyšší morálnosti. A to stačí. Lidé šlechtu ctí, vyznávají a pozorují. Jako by šlechtic, ten člověk s modrou krví, byl víc než já, ale ještě stále méně než Bůh. Smrtelným jako každý  jiný, ovšem nesmrtelný ve své dlouhé cestě... Většina členů urozených rodů si takové uctívání nezaslouží a také jim není dopřáno. Pak však přijde jedna krásná křehká princezna, která na svět přivede mladého prince Williama. Nemohl tomu utéci. Stal se snem, symbolem spasení a platonickou nadějí.

Kdo je princ
Princ je titul, který se užívá v panovnických a knížecích rodech k označení syna nebo mladšího bratra vladaře. Princezna pak totéž v ženském. Korunní princ či princezna jsou přímými následníky trůnu. Téměř každá dynastie má do určité míry zvláštní pravidla, která určují nástupnictví na trůně.
Má všechno, co si můžeme vysnít. Je krásný. Bohatý. Vzdělaný. Slušný. Poloviční sirotek. Jeho matka byla nadpřirozená realita. Stejně jako on. A tak si toho krásného prince hlídáme. Od chvíle, kdy se poprvé ztratil v balmoralském zámku z očí bodyguardů, kteří ho půl hodiny hledali, dostal na ruku elektronický náramek, aby už se nikdy nic podobného nestalo. A tohle princátko dokázalo ještě mnohem více: zkrotit média. A to je dílo vskutku nadlidské.

Po smrti matky požádal princ Charles zástupce všech médií, aby nechali dva mladé synky v klidu vystudovat "jako každé jiné kluky". A světe, div se: podařilo se to. Princ William na závěr studií pozval novináře, nechal se dobrovolně fotografovat a na otázku, proč to udělal, odpověděl královsky: "Média celou dobu, kdy jsem studoval na Etonu, respektovala mé soukromí, za což jsem jim vděčný. Ale věděl jsem, že při mých osmnáctinách se o mě začnou zajímat, takže jsem souhlasil, aby bylo jednomu fotografovi a jednomu televiznímu kameramanovi umožněno strávit se mnou nějaký čas v Etonu." A dodal: "Nejsem rád středem pozornosti. Necítím se dobře. A velmi jsem ocenil, že jsem toho byl ušetřen... Děkuji médiím, že pomohly ochránit moje soukromí, a doufám, že si takové svobody budu moci dopřát i na univerzitě."

BÝT NORMÁLNÍ JAKO DRUZÍ

"Ano, mami, udělej to," řekl William své matce Dianě, když se rozhodla rozprodat pro charitativní účely část svého šatníku. Kdekdo ji za to odsuzoval. Syn s matkou měli mnoho společného. Zejména podobu. Stejně mírně nakloněnou hlavu s  blonďatou hřívou a stejný pohled zespoda. Ke smrti své matky se dosud nikdy nevyjádřil, jen se ví, že to bylo jeho přání, aby na pohřbu Diany zpíval Elton John píseň Candle In The Wind.

Princ William má rád
- modrou a zelenou barvu
- vodní pólo, fotbal a ragby
- akční filmy
- tanec
- pop i klasickou hudbu
- sportovní oblečení, které si sám nakupuje
- svého černého labradora, kterému říká Widgeon
- koně, ač zatím nemá svého vlastního
V době, kdy Diana zahynula, studoval William na internátní škole v Etonu. Mezi padesáti studenty, se kterými bydlel v Manor House, měl jen jedinou exkluzivitu: svou vlastní koupelnu. A také prázdnou jmenovku na dveřích. Jinak musel dodržovat stejná pravidla jako všichni ostatní: nosit uniformu, nesměl si vylepovat plakáty na zdi pokoje, neměl na pokoji ani svůj vlastní počítač...

William pokračoval v tom, k čemu ho vedla matka. Nevyhýbal se sice královským povinnostem, kdy například doprovázel svého otce při návštěvě kanadského Vancouveru, ale jinak byl "normální". V džínách, sportovec, sám si nakupoval oblečení a velmi nerad si uklízel. Z Etonu neměl daleko za prababičkou, kam chodíval na nedělní čaj.

Princi Williamovi se dosud nepovedl žádný skandální kousek, anebo o něm média mlčí. Zato ostatní evropské šlechtické ratolesti se činí. Jako vzdor staletým tradicím přivádějí na dvůr partnery bez modré krve, rozvádějí se, žení se se svobodnými matkami, odkládají sňatek, a tím i zrození následníka trůnu. Stávají se účelově normálními. Vždyť nejmladší dcera švédského krále, Madelaine, prohlásila pro tisk při příležitosti svých osmnáctin: "Jsem normální školačka," jako by to bylo vyznamenání, odznak přitažlivosti. Zatímco pro všechny předky současných mladých šlechticů byl žádoucí pravý opak: lišit se od ostatních. Současníci však dobře vytušili, že globální éra netouží po výjimkách, odlišnostech, a tím i izolaci. Alespoň ilustrační zařazení do davu je atraktivní a zajímavé.

Právě takový je i William, kterého známá televizní americká autorita Barbara Waltersová zařadila mezi deset nejzajímavějších lidí světa. A to zatím tento devatenáctiletý krasavec nedokázal nic jiného než se narodit. Jenže on je princ. Je symbol naděje. Mladý, krásný, silný muž. A docela normální.

I ČEŠI MAJÍ SVÉHO KORUNNÍHO PRINCE

Téměř každá dynastie má do určité míry zvláštní pravidla, která určují nástupnictví na Češi mají svého korunního prince - je to sice jen hypotetický princ a hypotetická možnost, ale přece jen takový muž existuje. Je jím Otto Habsburský, prvorozený syn Karla I., posledního císaře rakouského, krále uherského a nekorunovaného krále českého. Otto Habsburský, dnes devětaosmdesátiletý, je následníkem českého krále jen teoretickým proto, že české království neexistuje, a také proto, že nástupnictví Habsburků na českém trůně bylo zrušeno prvním zákonem nového Československa v roce 1918.

Jen jednou jedinkrát se v českých dějinách stalo, že český trůn neobsadil král v rodové posloupnosti. Byl to Jiří z Poděbrad, kterého si česká šlechta zvolila v roce 1458 ze svého středu a zcela opominula všechna dynastická pravidla. Po smrti Jiřího z Poděbrad roku 1471 čeští stavové sáhli opět k osvědčené metodě a na český trůn přivedli litevský královský rod Jagellonců. Po jejich vymření v roce 1526 se dědičnými českými králi stali Habsburkové.

Při návštěvě prince Charlese a princezny Diany v Praze řekl prezident Václav Havel, že Charles je potomkem krále Jiřího z Poděbrad a v žilách princezny Diany kolují stopy krve Přemyslovců.

KOHO ČEKÁ TRŮN

Charles
, 53 let, syn anglické královny Alžběty II., rozvedený. Zajímá se o ekologii a umění. Loni prohlásil, že chce nastoupit na trůn s titulem George (Jiří) VII., protože považuje za nešťastné spojení se svým předchůdcem Karlem I., který v roce 1649 zahynul na popravišti. Tisk se velmi často zajímá o jeho letitý nelegalizovaný vztah s Camillou Parker-Bowlesovou.

Frederik, 33 let, dánský následník trůnu, syn královny Margrethy II. Rodiče jsou momentálně potěšeni, že si našel přítelkyni právničku. Ač žije v Austrálii, přece jen jsou raději, než když synek vyváděl na diskotéky modelky spodního prádla, kadeřnice, barové zpěvačky a tak.

Felipe, 33 let, španělský korunní princ, syn krále Carlose, svobodný poručík letectva a závodní tanečník.

Haakon Magnus, 27 let, norský korunní princ, syn Haralda V., se toto léto oženil a bývalou servírku a prodavačkou Mette-Marit. Tím se poprvé v historii stalo, aby si následník trůnu vzal svobodnou matku.

Victoria, 23 let, švédská budoucí královna, dcera krále Carla Gustafa, studovala v USA historii, politiku a ekonomii. Veřejnost sleduje na Viktorii zejména její tělesné proporce, protože má chronické problémy s váhou.

Albert, 42 let, budoucí monacký panovník, syn knížete Rainiera III., se nehodlá účastnit olympijských her v Salt Lake City v závodě bobistů. Má prý hodně jiných povinností. Na zimních olympiádách zatím startoval čtyřikrát. Princ je stále svobodný.

Nahurita, japonský následník císařského trůnu. Je mu jedenačtyřicet let a nedávno se jeho ženě, princezně Masako, narodila první holčička. Na císařském dvoře se nejspíše začne řešit otázka, zda se nezmění zákon, který dovoluje usednout na trůn dosud pouze muži.

Hamza, 21 let, je nejstarší syn zesnulého jordánského krále Husajna a královny Nur. Hamza je výborným pilotem a také parašutistou. Novináři ho však obviňují, že mu chybí smysl pro humor, a píší o něm jako o "nejvážnějším princovi na světě".

Willem-Alexander, 34 let, holandský následník trůnu, syn královny Beatrix, má známost s dcerou bývalého ministra argentinské vlády Maximou a hodlá se konečně oženit. Svatba se bude v únoru příštího roku konat v Amsterodamu.

Philippe, 41 let, belgický korunní princ, syn krále Alberta II. Před dvěma roky se oženil. Zabývá se obchodem, zajímá ho rozvoj Evropské unie. Studoval politologii.

Autor:



Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Jakub Voráček během otevření fanzóny k mistrovství světa u Galerie Harfa
Syna si užívám, je to milionové dítě, říká Jakub Voráček

Kapitán národního hokejového týmu a nejlépe placený český sportovec Jakub Voráček (27) ustál nedávnou nevěru se...

Audrey Hepburnová
Máma normálně jedla, neměla anorexii, říká syn Audrey Hepburnové

Designér Luca Dotti (47) o své matce, herečce Audrey Hepburnové slýchal všelijaké příběhy. Jedna povídačka se ho dotkla...

Priscilla Presley na sedmdesát nevypadá, ale obličej má ztuhlý botoxem.
Priscilla Presley: Když jsem Elvise potkala poprvé, připadal mi odporný

Herečka Priscilla Presley (72) čtyřicet let po smrti Elvise Preslyeho zavzpomínala na jejich milostné začátky. Stačilo...

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.