Wendy prý uvízla v dopravní zácpě, ale protože už mezitím všichni z pražského klubu La Fabrigue odešli, neměla se ani komu omluvit. Byla pořádně naštvaná.
"Ve vile mi byla nejblíž. Nejvíc jsem si rozuměli," řekl o Wendy Vladko a dodal, že svou náklonnost k ní docenil až nyní, zpětně. Pomohl mu také Robertův pohled zvenčí.
V době, kdy Vlado bojoval ve vile a právě prožíval jeden ze svých hysterických záchvatů a stříhal své dlouhé kadeře, zavolala venku jeho příteli zpěvačka Eva Pilarová. "Moc mě tehdy podržela, stali jsme se přáteli," prozradil na křtu Robert.
"Mým cílem bylo napsat hezkou knížku pro mě a pro Vladka, aby nám na život s reality show zbyla taky nějaká hezká vzpomínka," tvrdí Vladkův přítel, který ji diktoval spoluautorce Kláře Němečkové. Vlado však stačil zatím přečíst jen první kapitolu o tom, jak se seznámili. "A to se mi líbilo," uvedl.
Vladkovi z lásky
Robertova kniha s podtitulem Věnováno Vladkovi od Roberta, z lásky, není jen o reality show VyVolení, ačkoli se jí hodně dotýká. Její autor chce hlavně ukázat, jaký je ve skutečnosti jeho život s Vladkem, proč stojí při něm a jak je někdy těžké to všechno ustát.
Je tu i další důvod. "Rád bych takhle Vladkovi sdělil v klidu a bez zbytečných emocí, co se tu všechno odehrávalo za jeho nepřítomnosti, jak jsem se cítil. Takhle tady bude trvalá připomínka mých pocitů, ke které se budeme moct vracet. Až opadnou emoce, až vychladnou hlavy a skončí mediální kolotoč. Až budeme moct být zase jen sami sebou - Robertem a Vladkem, dvěma zamilovanými blázny," říká na úvod Robert Votruba.
Votrubova kniha má dvě tváře. Jedna je určena čtenářům a vypráví o seznámení s Vladkem, prvním rande, o prvních společných Vánocích, a samozřejmě VyVolených. V jejich čase psal Robert Vladkovi dopisy, které jsou jakousi druhou částí této knihy a střídají se s kapitolami první části.
"Dopisy jsem psal proto, aby se Vladko přesvědčil, že můj cit k němu je takový, za jaký ho měl, a aby snáze pochopil, že můj boj za nás, byť mimo vilu VyVolených, nebyl o nic snadnější než ten jeho. Že to nebyla legrace pro nikoho, to by jistě dosvědčily rodiny všech vyvolených," tvrdí Vladkův přítel.
Ukázky:
Těžká láska
Pokud je člověk zamilovaný, je pro něj celý svět krásnější. Pokud je ale člověk zamilovaný homosexuál, je pro něj život krásnější, ale také těžší. Svoji náklonnost si s Vladkem nemůžeme dávat veřejně příliš najevo, protože pak ihned budíme pozornost. Když se na ulici líbá kluk s holkou, nikdo si jich ani nevšimne. Když se ale líbá kluk s klukem, hned je kolem hlouček čumilů. My se sice za projevy lásky na veřejnosti nestydíme, pusu si klidně dáme, ale nic důvěrnějšího si nemůžeme dovolit.
Když jsem Vladka vysazoval ve Vysočanech, kde se měl setkat se štábem Primy, při loučení se mě dokonce zeptal, jestli mě může obejmout a dát mi pusu. V tu chvíli by ses rozbrečel. Život je tak nefér! Ne že by zrovna nám šlo o to, abychom si mohli "užívat" na ulici, jen člověka zamrzí, že i obyčejná pusa či pohlazení může vzbudit tolik nežádoucí pozornosti. A to jsem ještě netušil, jak zlý to bude, až bude Vladko ve vile, natož pak, co ji opustí. To v případě, že si dáme někde venku pusu, média z nás udělají sexuální mašiny! Ta hloupost a nepřejícnost lidí strašně ubíjí.
Stejně tak mi ubližuje, když mi lidé říkají, že se Vladko teď, co je ve vile, stal slavným, a jakmile vyjde ven, že mě opustí... a podobné spekulace mám skoro denně na talíři. Jak to ti lidé vůbec můžou vypustit z pusy? Copak vědí něco víc o našem vztahu než já s Vladkem? Jako by nestačilo, že denně čtu tolik nehezkých věcí v novinách, je spousta lidí, kteří si rádi přiloží polínko, jen aby ublížili, aby mi to dali sežrat, tuhle mou "slávu", to, že jsem každý týden v televizi nebo v novinách...
To si asi jen málokdo dokáže představit, jaký je to na člověka nápor, zvlášť proto, že jsme dosud nebyli na takový zájem zvyklí, jsme jenom obyčejní lidé, kteří s bulvárem nikdy nepřišli do styku! A o to víc člověk nechápe a bolí ho, když ten, koho jsi považoval za kamaráda, tě nejenže nepodrží, ale klidně za pár stovek "prodá" nějakou zajímavou historku z vašeho života. A nezáleží na tom, zda je pravdivá, nebo ne. Ublíží tak i tak. Opravdoví kamarádi by přeci měli stát vždycky a za všech okolností při sobě, ne dělat za zády takováhle svinstva! Ale jedno dobré z toho i tak pro nás vyplynulo. Přátelé se nám vyprofilovali a zbyli jen ti opravdoví. Teď aspoň s Vladkem víme, komu můžeme věřit a komu ne. Ale je to trpce vykoupené poznání.
Přesto musím zatnout zuby a vydržet. Šel do boje, který by mu měl dopomoct k lepší práci, a má tak šanci změnit radikálně svůj život. Já jsem ho podpořil, a tak musím bojovat s ním. A každá válka má své raněné a padlé...
Léčivý účinek z Plzně
Každá mince má ale dvě strany a tou příjemnější jsou lidé, kteří ještě neztratili svou tvář pro peníze a umějí rozdávat radost. Musím se přiznat, že úplně ožiju, když jdu po ulici a naběhne ke mně houf holčiček s památníčky a jedna přes druhou křičí: "Podepište se mi, prosím. Vy jste Robert, ten od Vladka, že jo?" Nebo mám krásnou příhodu z Václavského náměstí. I když jsem homosexuál, dovedu ocenit krásnou ženu a tenkrát proti mně šly hned dvě, vysoké, štíhlé, dlouhonohé, prostě kusy. Byla to maminka s dcerou, a ta, jakmile mě uviděla, začala loktem žďuchat do maminky: "Mami, podívej, to je určitě přítel Vladka z VyVolených!"
Bylo jasné, že jen tak nevyváznu. Byl jsem osloven, a tak jsme se dali do řeči. Ty krásky pocházely z Plzně a povídaly mi o tom, jak sledují VyVolené a od začátku fandí právě Vladkovi. Obě dámy byly neskutečně milé, přátelské a vyzařovala z nich taková pohoda, to bylo něco fantastického! Těch několik málo minut rozhovoru s nimi na mě mělo přímo léčivý účinek. V tu chvíli mě to hřálo u srdíčka, že chválí mého partnera. Měl jsem z toho radost a byl jsem na něj pyšný a konečně jsem pochopil, že to, jak jsem se za Vladka dral, jak jsem za nás bojoval, že to nebylo nadarmo. Že poskytovat všechny ty rozhovory, absolvovat focení a natáčení mělo nějaký smysl a lidi správně pochopili, proč to dělám.
Vím, jak Vladkovi je
Když jsou kladný ohlasy, je to příjemný, ale musíš počítat i s těma zápornýma. Ale ty už se snažím tolik nevnímat. Jediné, co chci, ať nás ty lidi nechají! Ti, kterým vadíme, ať už z jakéhokoli důvodu, ať nás prostě vynechají. My jsme si to nevybrali, ale jsme, jací jsme. A nikomu se nevnucujeme, nikomu nic neděláme a nechceme nic jiného než trochu respektu a klid. Kdyby se teď kolem nedělo to zlý (bulvár atd.), tak si díky Vladkovi připadám jako v pohádce, kde doufám, dobro nakonec zvítězí nad zlem.
Přesto, když si to tak vezmu, jsme šťastní a myslím si, že je to mezi námi čím dál tím silnější. Já, když se na Vladka dívám v televizi, tak vím, co se mu honí hlavou. Když tancuje nebo se jen tak dívá do kamery, tak vím, jak mu je. Že já chybím jemu stejně tak, jako on chybí mně. Nejhorší pro mě je, když si jdu večer lehnout, koukám na něj v televizi a ta druhá půlka naší postele je prázdná... Je to hrozný, hrozný... Ale jednou jsme se dali na boj, tak musíme vydržet.
Ostatně, tahle naše soukromá bitva se už chýlí ke konci. A ať už z ní Vladko vyjde s jedenácti miliony nebo bez nich, pro mě bude i tak vítěz; za to, jak dlouho se ve vile udržel, za to, jak statečně a čestně bojoval, a taky proto, že ho miluju a už budu moct být jenom s ním. Hrozně moc se těším, až ho budu moct po té šíleně dlouhé době obejmout, vzít do náručí, cítit jeho vůni... Asi nejdřív na chvíli zavřu oči a počkám, jestli se mi to nezdá, jestli je Vladko opravdu venku a se mnou. Vím, že ze začátku to nebude nic ideálního. Dlouho jsme se neviděli a máme si toho tolik co říct, že nebudeme vědět, čím začít. Ještě nás bude čekat ten bláznivý mediální kolotoč, ve kterém se budu Vladka snažit podporovat a pokusím se mu předat pár svých zkušeností, které jsem nasbíral za celou dobu jeho pobytu ve vile. Myslím, že je bude hodně potřebovat.
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených a pokřtila ji Eva Pilarová. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených a pokřtila ji Eva Pilarová. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský křtí knihu "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených a kmotrou jí Eva Pilarová. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský křtí knihu "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve vile VyVolených a kmotrou je jí Eva Pilarová. (15.12.2005) |
 Partneři Robert Votruba a Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených a kmotrou jí Eva Pilarová. (15.12.2005) |
 Vladko Dobrovodský s knihou "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel Robert sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených. (15.12.2005) |
 Vladko Dobrovodský na křtu knihy "Můj život s Vladkem", kterou Vladkův přítel Robert sepsal během Vladkova pobytu ve Vile VyVolených. (15.12.2005) |
 Životní partněři Vladko Dobrovodský a Robert Votruba. (15.12.2005) |
 Vladkův přítel Robert Votruba podepisuje svou knihu "Můj život s Vladkem". (15.12.2005) |
 Wendy na křtu knihy o Vladkovi. (15.12.2005) |
