Rozhovor byl zveřejněn pod titulkem "Miloševič je nemocný člověk". Chorvatský prezident v něm označil svého kolegu Slobodana Miloševiče za "skutečného šovinistu", který "čachroval se Srby jako s dobytkem". Podle Tudjmana nebyla situace Chorvatů v Srbsku nikdy horší. A "dodal", že by bylo nejlepší, aby se Kosovo odtrhlo od Jugoslávie.
Následovalo okamžité dementi ze strany chorvatských úředníků.
"Toto interview je čirou lží a fikcí," prohlásil Tudjmanův poradce Tihomir Vinkovič. Z původního "trháku na titulní stránce" se stal skandál, který měl i personální dohru. Oba deníky patří německému koncernu Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ), který se otištěním vymyšleného rozhovoru cítil velmi poškozen. Okamžitě vydal prohlášení, v němž stálo: "Pokud se ukáže, že námitky vůči zmíněnému interview jsou opodstatněné, Westdeutsche Allgemeine Zeitung se bude distancovat od takové neprofesionální žurnalistiky." Minulý týden odstoupil ze své funkce šéfredaktor deníku Nošten Trud Plamen Kostov.
HLOUPOST, NEBO POLITIKA?
Bulharští i chorvatští novináři se pokoušejí už dva týdny odpovědět na otázku, jak mohla být taková mystifikace otištěna. Podle zveřejněných informací to bylo v zásadě velmi jednoduché.
"Snaha získat co nejatraktivnější materiál zvítězila nad obezřetností a selským rozumem," napsal nejčtenější chorvatský deník Večernji list.
Redakcím obou bulharských listů nabídl zprostředkování rozhovoru s prezidentem Tudjmanem jejich spolupracovník, jistý Todor Petrov, jinak úředník bulharského ministerstva školství. Vybídl redakci, aby napsala otázky, a on už poté odbaví zbytek práce. Rozhovor skutečně za několik dnů přinesl.
"Kupodivu nikoho nenapadlo, že je zvláštní, aby rozhovor s prezidentem cizího státu zprostředkovával obyčejný úředník ministerstva školství. Ten navíc trval na tom, že by interview mělo být otištěno pod pseudonymem," upozornily bulharské noviny Sega (Dnes).
Fiktivní rozhovor s Tudjmanem přesáhl v bulharských médiích rozměr faux pas a získal příchuť spiknutí. Zmíněný Petrov totiž studoval společně s dnešním bulharským velvyslancem v Chorvatsku Velizarem Enčevim. Z toho odvodila redakce deníku Sega titulek na první stranu: "Náš velvyslanec v Chorvatsku zapleten do skandálu s Tudjmanem." Pokud bylo snahou autora vymyšleného rozhovoru dodat novinářům na několik týdnů atraktivní téma, svůj úkol splnil.
ROZZLOBENÁ PRINCEZNA
K pořizování a tištění smyšlených interview vede média snaha oslovit co největší počet čtenářů.
"Čtenáři se neptají v případě prominentů po pravdě. Nekonečné historky z královských dvorů a vyšší společnosti berou jako realistické pohádky," napsal před dvěma lety mnichovský deník Süddeutsche Zeitung v souvislosti s množícími se lživými informacemi ze života slavných.
Specialistou na žaloby prominentů proti médiím je hamburský právník Matthias Prinz. Jeho nejčastější klientkou je monacká princezna Caroline. Ta s jeho pomocí už dosáhla otištění řady omluv a odpovědí v německých, francouzských i italských časopisech. Nejvyšší sumu (180 000 marek) jí však musel v roce 1996 zaplatit mnichovský týdeník Bunte za otištění rozhovoru, jejž mu starší dcera monackého knížete Rainiera nikdy neposkytla. Interview vyšlo v roce 1992, krátce po tragické smrti jejího manžela Stefana Casiraghiho, a monacká princezna v něm hovořila o "smutku, nenávisti vůči světu a hledání štěstí". A o týden později se dočkala dalšího nemilého překvapení. Týdeník na titulní straně otiskl fotografii princezny ve svatebních šatech a ohlásil Carolininu nadcházející svatbu. Snímek byl fotomontáží.
K ATRAKTIVITĚ PŘES KRÁDEŽ
Německá média v této souvislosti upozornila i na další praktiky spojené s takzvanými exkluzivními rozhovory.
Někdy vznikají rozhovory s prominenty kompilací buď různých starších interview, nebo z překladů. To byl například případ původního rozhovoru s Michalem Jacksonem v německém týdeníku Tango v roce 1994, jejž autor sestavil z velké části z interview otištěného v jednom méně známém americkém časopise.
Po-dobným způsobem vznikají i celé knihy - jako příklad může posloužit nedávno vydaný knižní rozhovor s Josefem Abrhámem.
Jinou praktikou je přepisování kratších interview do atraktivnější rozsáhlejší podoby. V tomto případě jsou odpovědi zpovídaného, získané například v průběhu desetiminutového rozhovoru, uměle natahovány do rozměru, který nepravdivě naznačuje, že celebrita věnovala listu či časopisu značné množství času. Posiluje se tak prestiž média i autora interview.
Výjimečná není ani situace, kdy si prominent přečte rozhovor, který s ním údajně pořídil novinář, s nímž se prokazatelně nikdy nesetkal, a navíc v médiu, kterému by interview neposkytl.
Odpovědi se mu přesto zdají povědomé. V tomto případě vznikl exkluzivní článek z odpovědí na otázky položené například na tiskové konferenci nebo při nezávazné debatě na nějaké akci. Také tato metoda není v Čechách neznámá - několikrát ji použil například deník Špígl.
- pátek 28. května 1999
