Výměna manželek: macho plakal, ředitel panoval

První díl nové řady Výměny manželek ukázal, že emoce osmi lidí, tísnících se v malém panelákovém bytě, jsou cennější než chlad a herectví v honosném rodinném domku v klidné čtvrti.

Poděbrady x Ostrava - Karla Havránková, Jiří Cabrnoch a syn Jakub Cabrnoch - Výměna manželek | foto: TV Nova

Po rekapitulačním dílu z minulého týdne došlo konečně na první výměnu. A jak už je dobrým zvykem, vybrány jsou rodiny velmi protikladné. Dagmar byla do pořadu přihlášena trochu proti své vůli. Jiří řediteluje nejen ve škole, ale i doma a rozhoduje prakticky o všem. Manželka působí zakřiknutě a nemluvně, nestěžuje si, ale působí dojmem ptáčka ve zlaté kleci, který už rezignoval na pojem "svoboda". V rodině Karly a Petra naopak vládnou emoce. Hlučný Petr sice na první pohled vypadá jako typický macho, ale brzy ukáže své citlivé jádro. A jeho žena se přesvědčí o tom, že materiálno se skutečné lásce nikdy nevyrovná.

Začátky v Poděbradech

První rodina

Pošťačka Dagmar, ředitel školy Jiří, 12letý syn

Žijí v rodinném domě v Poděbradech.

Jiří je prvním mužem za celou historii Výměn manželek, který sám napsal manuál pro "novou" manželku. Jako by Dagmar byla nesvéprávná a nedokázala nové ženě v jejich domácnosti dát instrukce sama. Jiří dokonce napsal návod i pro to, jak se má jeho žena chovat v nové rodině. V něm jí například zakazuje, aby se jí stýskalo. Zní to na první pohled úsměvně, ale když vidíme celý pořad, uvědomíme si, že tato věta je přímo extraktem toho, jak to v Poděbradech chodí. Emoce jsou zadupávány do země, všechno je jen jedna velká stylizace, kterou režíruje ředitel Jiří.

Karla je zpočátku v Poděbradech v šoku z luxusního bydlení, později i z neuvěřitelného klidu, který zažívá. Místo šesti rozjívených dětí má najednou prázdný byt, ticho a spoustu volného času. Od Dagmar má i navařeno dopředu, což se jí ale ani trochu nelíbí a už se těší na to, jak bude moci vařit. U nich se připravuje jídlo denně.

Začátky v Ostravě

Dagmar je hned na začátku vyděšena počtem postelí v ostravském bytě. To, že se ocitla v poloromské rodině, ji velmi zaskočilo. Mnohem víc ji ale rozhodí každodenní mumraj a neustále puštěná televize. V prvních dnech výměny vládne domácnosti Petr. Je na to zvyklý, takže vaří a stará se o děti jako dříve. A nestačí se divit tomu, jak je Dagmar zamlklá. Všímají si toho i děti, že Dáša stále jen sedí a mlčí. A Petr je zvědavý, jak se situace změní ve chvíli, kdy se podle pravidel Výměny bude muset přistoupit na nový režim, který zavede Dagmar.

Lázeňská pohoda

Druhá rodina

Prodavačka Karla, Petr na mateřské dovolené, 6 dětí.

Žijí v paneláku v Ostravě.

V Poděbradech vše plyne v poklidu. Pro Karlu až v příliš velkém. Snaží se věnovat se alespoň synovi Jiřího a Dagmar, ale jako zkušená matka vidí nejednu chybu ve výchově. Když vidí, jak Jiří večer přehnaně pečlivě kontroluje synovu přípravu na další školní den, navrhne, aby příště synovi nechal samostatnost a možnost dokázat, že nepotřebuje mít tatínka za zadkem. Syn je chytrý a šikovný kluk, zvládne to bez problémů.

Horší je to s tatínkem. Každé jeho zjevení se před kamerou je jeden velký herecký výkon. Jiří se nedokáže ani na chvíli chovat přirozeně. Neustále dává najevo svoji úroveň a vzdělání, třeba tak, že v rozhovoru s Karlou používá nadbytek cizích či méně obvyklých slov. Předvádí i tělesno a okatě cvičí s činkami. Jak později prozrazuje Karla, bylo to jen jedenkrát za celých deset dní, asi jen kvůli kamerám.

Televize - konfliktní záležitost

V Ostravě se schyluje k zásadnímu konfliktu. Dagmar se rozhodla, že rodině na jeden den odepře televizi. A to je kámen úrazu. Petr bez Ulice, Ordinace, televizních novin a fotbalu prostě nemůže existovat. Po celodenním shonu kolem šesti potomků je to pro něj zasloužený relax. I samy děti televizi vyžadují - i když občas jen jako kulisu, kterou zas až tak nevnímají.

Rodina Havránkova z Ostravy

Dagmar začíná být v Ostravě nešťastná. Zákaz televize nevyšel, rodinu sice dostala na výlet do lesa, ale příliš mnoho nadšení to nevyvolalo, a když se pokusí uvařit bramborový guláš, vznikne přesolená šlichta, za kterou rozhodně pochvalu neuslyší. Omlouvá to ale tím, že vařit ve velkém hrnci osm porcí najednou není zvyklá.

Petr několikrát vybuchne, ale je vidět, že to ve skutečnosti není vztek, spíš trochu potlačovaný stesk po manželce. Už po pár dnech si uvědomuje, jak moc mu schází - i když stejně jako dřív je většina péče o domácnost na něm.

Nalinkované dětství

Když jde Karla vyzvednout syna Dagmar a Jiřího do školy, uvidí dvě děti, které si čutají s prázdnou plechovkou. Poznamenává, že takhle vypadá správné dětství. Ale syn Jiřího prý nic takového nezažije. Hrát improvizovaný fotbal s plechovkou s jinými dětmi. On má od tatínka nalajnováno, odkdy dokdy si bude hrát na hřišti se značkovým míčem.

V průběhu Výměny syn onemocní lehkou virózou. Karla ale brzy odhalí, že to tak vážné není a že klukovi prostě chybí trocha lítání po venku. Jde si s ním na dvůr zahrát fotbal a dá klukovi pořádnou gólovou nakládačku, aby viděl, že se s ním svět nebude mazlit.

Zleva děti Havránkovy, vzadu otec Petr Havránek, vpředu vyměněná manželka Dáša Cabrnochová

Když už jsme u mazlení, Karla zjistila velmi šokující věc. Dagmařin syn se s ní rád mazlil. S cizí ženou, kterou sotva poznal. A na otázku, jestli se mu stýská po mamince, odpovídá záporně. Podle něj by klidně mohla výměna trvat ještě déle. Později to Karla Dagmaře řekne. Malý kluk citově dost strádá, ale už je zvyklý na to, že život řídí tatínek a maminka je doma spíš do počtu. Jako by pro ni doma ani nebylo místo, jako by tam neměla žádnou úlohu. Smutné až děsivé.

Macho se rozplakal

Petrovi se s každým dalším dnem stýská víc a víc. Uvědomuje si, jaký poklad v neustále usměvavé Karle má. Když má výjimečně možnost manželce zavolat, rozbrečí se, jakmile uslyší její hlas a není schopen slova. To rozhodí i Karlu. Netuší, co se to v Ostravě děje, že je z toho Petr tak rozhozený, a má obavu, jestli není něco s dětmi. Ale pak si uvědomí, jak vypadá domácnost pod vedením Jiřího a dojde jí, že Dagmar bude na tak početnou rodinu příliš slabou osobností.

Rozhovor mezi osmi očima

Po deseti dnech vše končí a obě rodiny se setkávají. A vidíme stále to samé. Karla s Petrem se k sobě vrhnou, brečí a nemohou se jeden druhého nabažit. Jiří suše podá Dagmaře kytku, přivítá ji neosobně a opět jakousi pečlivě nacvičenou frází. A na Dagmar je vidět, že si ten rozdíl začíná dost výrazně uvědomovat. Jenže těžko říct, jestli se něco stane.

Když totiž dojde na rozhovor mezi osmi očima, kdy si oba páry mají navzájem promluvit o svých zkušenostech, Jiří se ujímá slova a samolibě naznačuje, že jemu těch deset dní nedalo vůbec nic. Jistě, člověk jako on, který je přesvědčen, že je nejen ředitelem základní školy, ale i ředitelem zeměkoule, je prakticky nepoučitelný. Těch deset dní mu mohlo dát hodně, kdyby chtěl. Ale přišlo mi, že chtěl jen odprezentovat svoji dokonalost. Nemyslím, že by se mu to povedlo. Vyvyšování se nad Petra a Karlu při finálním rozhovoru bylo poslední kapkou, kdy si každý divák na něj mohl udělat definitivní názor.

Promluvil i Petr. Řekl, že tak ubíjenou ženskou ještě neviděl a že poznal, jak je Dagmar v jádru hodná a dobrá a že by si zasloužila úplně jiný přístup. Karla pak Dagmaře doporučila víc citů pro jejího syna. To Jiří opět viděl s nelibostí. Jejich syn má prý lásky dost a Karla se na něj pouze citově upnula, protože jí scházely její děti. Závěrem Jiří naznačil - byť ne přímo -  že polovzdělanci z Ostravy nemají jeho dokonalé rodině pod jeho dokonalým vedením co radit. Troufám si ale tvrdit, že sympatie naprosté většiny diváků budou na straně ostravské rodiny.

Návrat domů

Už je to v tomto článku klišé, ale ono to v podstatě bylo od začátku pořád stejné. V Ostravě emoce vřely, šestero dětí se radostně vítalo s Karlou, v Poděbradech proběhlo chladné přivítání, takřka nezájem ze strany syna a naprostá odevzdanost ze strany Dagmar. A závěrečná slova Karly jasně vyjadřují pocit z celého pořadu - malý panelákový byt narvaný dětmi a láskou je lepší než život v ledovém zámku, který je plný bohatství, ale prázdný citů.