V posledních měsících prohlašujete, jak jste zamilovaná a velmi šťastná. Jenže psychiatr Miroslav Plzák učí, že člověk může být šťastný jen pár minut.
Ale já jsem šťastná! A už víc než pár minut. Mám vnitřní pocit štěstí, takže se asi s panem doktorem neshodnu v tom, že to může trvat pouze krátce. A přála bych si, aby nám s manželem takové štěstí vydrželo co nejdéle.
Víte, že doktor Plzák nedává takzvané milenecké lásce více než rok?
Mladým lidem se samozřejmě stává, že jsou zamilovaní tak, až je láska poblázní a zaslepí. Několikrát se to přihodilo i mně. Ovšem v mém věku už přece nemohu být natolik omámená, abych nevěděla, co dělám. Teď už je to něco jiného, ve vztahu k Martinovi jsou důležité i jiné hodnoty než jenom nějaké poblouznění.
Budeme rovnocennými partnery
Nebojíte se, že se manželovi začne po čase zajídat vaše popularita?
Když si muž bere slavnou ženu, může to být pro jejich vztah handicap. Podle přirozenosti bývá většinou živitelem rodiny muž, který je obvykle i vůdčím elementem. Ale popularita ženy dovede udělat hodně zla, protože jejímu partnerovi bere pocit, že on je tím hlavním. Někdy dochází k tomu, že se muž cítí odstavený na vedlejší kolej. Právě tohle pak přináší komplikace, v nejhorším případě i konec vztahu. Zdaleka ne každý chlap je na takový život připravený. S velkou popularitou a slávou má co dělat sama ženská, aby zůstala normální. Natož její nový partner. Věřte, není to žádná legrace. Zažila jsem to, takže dobře vím, o čem mluvím.
Ale neřekla jste, zda se toho obáváte i v nynějším manželství.
Martin je silná osobnost a také člověk, který toho už prožil opravdu hodně. Proto předpokládám, že budeme rovnocennými partnery. Doufám, že se nemýlím. Nechci nic zakřiknout, ale zatím z toho mám dobrý pocit.
Slavným zpěvačkám se prý nabídky od mužů jenom hrnou. Můžete to potvrdit?
Tak o tohle jsem nikdy neměla nouzi. Nedostatkem nabídek jsem opravdu nestrádala.
Vážně se vždycky našlo tolik sebevědomých mužů, kteří vás bez ostychu zvali na rande?
Když si tak matně vzpomínám, většinou to byli muži z branže. S nabídkami od normálního smrtelníka jsem se moc nesetkávala.
Osmělil se někdy někdo neznámý jen tak na ulici, aby vás pozval na kávu nebo do kina?
Ne, to se mi nestalo.
Proč asi?
Je-li žena mediálně známá, jsou muži poněkud plašší.
Martina Michala při seznamování plachost netrápila?
To bylo něco jiného. My se poznali a sblížili v Amfoře, tedy ve fotbalovém týmu složeném z umělců a sportovců, kde spolu hrají lidé ze stejného těsta. Martin je fotbalovým brankářem a v mužstvu byl oporou dříve než já.
Kdy a jak vás poprvé pozval na rande?
Nedá se mluvit o rande. Stalo se to tak. Před dvěma roky jsme byli s Amforou na Bali. Všichni jezdí sami, bez partnerů. Šéf Amfory Petr Salava to tak stanovil záměrně, aby při cestách nedocházelo k manželským problémům. A tam jsme se s Martinem poznali blíže. Slovo dalo slovo a my postupně zjišťovali, že je nám spolu dobře. Pořád jsme si měli co povídat a já poznala, že je mi v jeho společnosti velmi hezky.
Překvapilo vás to?
Kdybych byla v té době v manželství spokojená, určitě by zůstalo jen u přátelství. Ale já zrovna v tom čase prožívala ne zrovna šťastné období, což sehrálo svou roli. Chyběla mi láska.
Máte slabost pro mladší muže? Před deseti lety jste je v jednom rozhovoru ženám doporučovala. Už váš první manžel, německý hudebník Hellmut Sickel, byl o sedm roků mladší než vy. A ten současný je mladší o dvanáct let.
Přiznám se, že mladší muže jsem měla jen dva - Hellmuta a teď Martina. S bývalým manželem jsme se poznali v Sopotech a v Berlíně. Tenkrát mi vůbec nepřipadalo, že je mladší než já. Dokonce jsem byla docela šokovaná, když mi později řekl, že je mu o sedm roků méně než mně. Ale s tím jsme nikdy neměli problém. Víte, já si naopak myslím, že má-li žena mladšího partnera, není-li to o třicet let, což už by nebylo zdravé, nutí ji to, aby o sebe dbala. Aby se stále snažila vypadat dobře a svému muži se pořád líbila.
Měl jsem dojem, že vy byste o svůj vzhled pečovala tak jako tak.
To ano, určitě. Moje zaměstnání mě zavazuje k tomu, abych se o sebe starala a vypadala dobře. Komu z diváků by se chtělo sledovat někoho negustovního?
Váš manžel se stal i vaším spolupracovníkem. V čem vám pomáhá?
S mým bývalým mužem jsme měli agenturu a po rozvodu bych musela hledat jiné zastoupení. A tak jsme se s Martinem dohodli, že by byla škoda agenturu bourat. Založili jsme novou a Martin si vzal na starost manažerské záležitosti. Vrhl se do toho s velkou chutí. Je obchodně zdatný, umí jednat s lidmi a partneři v branži ho berou. Sjednává vystoupení, přijímá nabídky, domlouvá podmínky... Navíc mě při všech cestách doprovází, což je pro mě obrovská úleva. Jedeme-li autem, řídí a já po letech nemusím sama sedět za volantem. A při delším zájezdu se už jako ženská necítím opuštěná.
Nezačnete si lézt na nervy, když jste spolu doma i v práci?
Říkala jsem Martinovi, že mám obavu, aby nám případné pracovní problémy nenarušily náš hezký vztah. Ale zatím to všechno funguje. Martina práce baví, dělá ji rád a dobře, takže i já jsem spokojená.
Táta je ovlivněn
V pohodě však nejsou vaše vztahy s otcem a bratrem Jiřím Vondráčkem. Přitom se léta psalo o tom, jak je vaše rodina soudržná. Co dovedlo tatínka k tomu, aby se o vašem muži, jeho předchozích manželstvích a způsobu podnikání vyjadřoval velmi negativně v médiích?
Tahle záležitost je mi velmi nepříjemná, hrozně mě mrzí a ničí. Naše rodina skutečně vždy držela pohromadě a já se moc těšila, jak to bude i s Martinem harmonovat. Bohužel je tomu naopak. Což je pro mě o to bolestnější. Myslím, že táta je ovlivněn Jirkou. Ten sice Martina nikdy nepoznal, protože se spolu vůbec nesetkali, ale šíří o něm spoustu ošklivých informací a pomluv. Táta, asi z obavy, aby mi nebylo ublíženo, Jirkovi věří. Doufám, že až se časem ukáže moje manželství šťastné, situace se snad uklidní.
Dobrá, ale proč tatínek mluvil o tak soukromých rozporech v novinách?
Je mi vážně strašně líto, že to táta řešil tímto způsobem. Od začátku jsem to vytýkala i Jirkovi. Takové věci mají zůstat v rodině. Určitě nejsme jediní, kteří mají mezi sebou problémy a nesrovnalosti, ale řešit je prostřednictvím novin a časopisů je krajně nevhodné. Mám dojem, že tím ostatní lidi zbytečně zatěžujeme.
Někdy před rokem, možná rokem a půl se vás bratr v tisku razantně zastal proti Milanu Knížákovi a publicistovi Janu Rejžkovi. Na jeho reakci bylo vidět, jak vás má rád. A najednou takový obrat. Čím si ho vysvětlujete?
Mívali jsme se hodně rádi. O to je to teď horší. Myslím, že by měl akceptovat můj názor. Chápu, že o mě může mít obavy, ale nemá právo mi zasahovat do soukromí. V pětapadesáti jsem svéprávný člověk, který ví, co dělá. Je jen na mně, jaké učiním rozhodnutí, koho jsem si vzala, jak budu zacházet se svým majetkem. Jirka bohužel překročil hranici únosnosti. Neuvědomuje si, že tím, co prohlašuje, neubližuje jenom Martinovi, ale i mně. Před lidmi mě staví do světla ženské, která neví, co se s ní děje, protože je omámena nějakou mladickou láskou.
Enormní zájem médií
Vy jste na oplátku v novinách s plnou parádou prezentovala přípravy a dění okolo své svatby.
Kdepak, snažili jsme se hájit si soukromí, ale nějak se nám to vymklo z ruky. Máme spoustu přátel a říkali jsme si, že když je nepozveme, tak se urazí. Proto jsme se rozhodli pro obřad jen se svědky, pak menší oběd a nakonec větší veselí se všemi hosty. K němu jsme vpustili jen jeden časopis a jednoho kameramana.
Ale už týdny před svatbou si veřejnost v tisku prohlížela vaše svatební šaty, boty i snubní prstýnky...
Útoky byly tak silné, že se jim nedalo ubránit. Nepředpokládala jsem, že o mou svatbu bude v médiích tak enormní zájem. Nedalo se jinak, ale museli jsme nějaké informace pustit.
Nebyl v tom i reklamní kalkul?
Ode mě? Vůbec! Jsem v novinách tak často, že se nemusím snažit, abych se objevovala ještě víc. Naopak, už je potřeba, aby vše utichlo. Když jsou lidé neustále něčím zahlcováni, tak se toho logicky přesytí. Ale věřte mi, kolem naší svatby vznikla neudržitelná situace. Iniciativa nepramenila z naší strany, ale od médií.
Jednou jste prozradila, že vám babička kladla na srdce, abyste zůstala skromná a nenechala se omámit slávou. Vždycky jste ji vyslyšela?
Doufám, že ano. Díky rodičům, kteří ke mně byli vždy zdravě kritičtí, jsem nikdy nezpychla.
Musela jste se tomu bránit?
Ani ne, spíš je to moje přirozenost. Vlétla jsem sice do showbyznysu střemhlav, ale už odmala jsem zpívala, hrála na klavír a jezdila po soutěžích. Věděla jsem, co je to potlesk, úspěch i neúspěch, a to mě formovalo. Když jsem pak přišla mezi skutečně slavné lidi, tak to se mnou nešvihlo a chovala jsem se naprosto normálně.
Nejváženější kolega? Karel Gott!
Za dlouhá léta kariéry jste vystupovala se spoustou vynikajících umělců. Kterého z české hudební scény si doopravdy nejvíce vážíte?
Vážím si mnoha kolegů, na prvním místě Karla Gotta! To je mimořádná osobnost a výborný zpěvák, který dokazuje svou kvalitu už jenom tím, jak dlouho se udržel v showbyznysu. Velice si cením i Jirky Korna, Waldy Matušky, Marty Kubišové, Vaška Neckáře, Hany Hegerové... Líbí se mi také mnoho kolegů z mladší generace. Přála bych jim, aby jejich kariéra vydržela tak dlouho, jako těm, které jsem jmenovala.
Na závěr loňského silvestrovského galapořadu zařadila Česká televize hudební blok, v němž spolu s vámi zpívali Karel Gott, Peter Dvorský a Eva Urbanová. Máte při tak hvězdné spolupráci trému?
Pořád! Trému, a hlavně zodpovědnost, abych si neuřízla ostudu, aby můj výkon byl na úrovni a abych neměla pocit, že jsem něco zanedbala.
Nakolik si takových setkání považujete?
Jsou pro mě potěšením i velkým přínosem. Spojení opery a populárního žánru je něco trochu jiného a společné koncerty nám dělají velkou radost. Je úžasné, jak si jeden druhého váží.
Když se na koncertech sešli světoznámí tenoristé Pavarotti, Carreras a Domingo, dirigent a dramaturg vždy dbali na to, aby žádný z pěvců neměl pocit, že je trošku v pozadí. U vás to funguje podobně?
Bezpochyby. Pokud by tomu bylo jinak, člověk by se necítil dobře a nemělo by smysl dávat takovou akci dohromady. Prostě by to nešlo. Všechno musí být zcela vyvážené, aby vystoupení proběhlo v souladu a harmonii.
Někdy před patnácti lety jste řekla, že se už nemíníte za něčím honit a štvát. Ale vždyť vy jste v poslední době přidala! Vaše úspěchy a popularita ještě vzrostly.
Ale ne tím, že bych se za něčím štvala. Očekávala jsem, že s přibývajícím věkem půjde popularita i pracovní nasazení mírně dolů. Najednou se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Vymysleli jsme desku, která měla obrovský ohlas. Mám z toho nesmírnou radost. V posledních letech jsem získala mnoho krásných ocenění a dostala spoustu zajímavých pracovních nabídek. Nejdůležitější na tom je, že mě to stále ještě baví.
Na co se teď nejvíce těšíte?
V polovině května budeme s Karlem Gottem pokračovat v turné, zárověň mě v Belgii čeká natáčení nového alba. Přijala jsem také nabídku na roli v muzikálu Les Misérables a ve filmu režiséra Trošky úlohu královny. Na podzim vyrazím na turné Helena a pak přijde na řadu vánoční koncert v Lucerně.
Loni se čekalo, zda získáte Českého slavíka. Když znovu vyhrála Lucie Bílá a vy byla "jenom" druhá, vypadala jste zklamaně.
Zklamaně? To bych musela být zklamaná každý rok, když jsem končila druhá, třetí, druhá... a tak se to střídá. Kdepak zklamání, byla jsem hrozně překvapená a potěšená velikánským potleskem. Z takového aplausu jsem byla až nervózní, ani jsem nevěděla, co mám dělat, jak se tvářit.
Váš manžel je takřka stále po vašem boku. Jen když jste na jevišti, sedí dole, někde v prvních řadách. Vidíte na něm, zda je na vás pyšný?
Je. Poznám to.
Podle čeho?
Podle jeho očí. Ty jsou pro mě naprosto neomylné. Jakmile se mu podívám do očí, okamžitě vím, co si právě myslí.
Ale já jsem šťastná! A už víc než pár minut. Mám vnitřní pocit štěstí, takže se asi s panem doktorem neshodnu v tom, že to může trvat pouze krátce. A přála bych si, aby nám s manželem takové štěstí vydrželo co nejdéle.
Víte, že doktor Plzák nedává takzvané milenecké lásce více než rok?
Mladým lidem se samozřejmě stává, že jsou zamilovaní tak, až je láska poblázní a zaslepí. Několikrát se to přihodilo i mně. Ovšem v mém věku už přece nemohu být natolik omámená, abych nevěděla, co dělám. Teď už je to něco jiného, ve vztahu k Martinovi jsou důležité i jiné hodnoty než jenom nějaké poblouznění.
Budeme rovnocennými partnery
Nebojíte se, že se manželovi začne po čase zajídat vaše popularita?
Když si muž bere slavnou ženu, může to být pro jejich vztah handicap. Podle přirozenosti bývá většinou živitelem rodiny muž, který je obvykle i vůdčím elementem. Ale popularita ženy dovede udělat hodně zla, protože jejímu partnerovi bere pocit, že on je tím hlavním. Někdy dochází k tomu, že se muž cítí odstavený na vedlejší kolej. Právě tohle pak přináší komplikace, v nejhorším případě i konec vztahu. Zdaleka ne každý chlap je na takový život připravený. S velkou popularitou a slávou má co dělat sama ženská, aby zůstala normální. Natož její nový partner. Věřte, není to žádná legrace. Zažila jsem to, takže dobře vím, o čem mluvím.
Ale neřekla jste, zda se toho obáváte i v nynějším manželství.
Martin je silná osobnost a také člověk, který toho už prožil opravdu hodně. Proto předpokládám, že budeme rovnocennými partnery. Doufám, že se nemýlím. Nechci nic zakřiknout, ale zatím z toho mám dobrý pocit.
Slavným zpěvačkám se prý nabídky od mužů jenom hrnou. Můžete to potvrdit?
Tak o tohle jsem nikdy neměla nouzi. Nedostatkem nabídek jsem opravdu nestrádala.
Vážně se vždycky našlo tolik sebevědomých mužů, kteří vás bez ostychu zvali na rande?
Když si tak matně vzpomínám, většinou to byli muži z branže. S nabídkami od normálního smrtelníka jsem se moc nesetkávala.
Osmělil se někdy někdo neznámý jen tak na ulici, aby vás pozval na kávu nebo do kina?
Ne, to se mi nestalo.
Proč asi?
Je-li žena mediálně známá, jsou muži poněkud plašší.
Martina Michala při seznamování plachost netrápila?
To bylo něco jiného. My se poznali a sblížili v Amfoře, tedy ve fotbalovém týmu složeném z umělců a sportovců, kde spolu hrají lidé ze stejného těsta. Martin je fotbalovým brankářem a v mužstvu byl oporou dříve než já.
Kdy a jak vás poprvé pozval na rande?
Nedá se mluvit o rande. Stalo se to tak. Před dvěma roky jsme byli s Amforou na Bali. Všichni jezdí sami, bez partnerů. Šéf Amfory Petr Salava to tak stanovil záměrně, aby při cestách nedocházelo k manželským problémům. A tam jsme se s Martinem poznali blíže. Slovo dalo slovo a my postupně zjišťovali, že je nám spolu dobře. Pořád jsme si měli co povídat a já poznala, že je mi v jeho společnosti velmi hezky.
Překvapilo vás to?
Kdybych byla v té době v manželství spokojená, určitě by zůstalo jen u přátelství. Ale já zrovna v tom čase prožívala ne zrovna šťastné období, což sehrálo svou roli. Chyběla mi láska.
Máte slabost pro mladší muže? Před deseti lety jste je v jednom rozhovoru ženám doporučovala. Už váš první manžel, německý hudebník Hellmut Sickel, byl o sedm roků mladší než vy. A ten současný je mladší o dvanáct let.
Přiznám se, že mladší muže jsem měla jen dva - Hellmuta a teď Martina. S bývalým manželem jsme se poznali v Sopotech a v Berlíně. Tenkrát mi vůbec nepřipadalo, že je mladší než já. Dokonce jsem byla docela šokovaná, když mi později řekl, že je mu o sedm roků méně než mně. Ale s tím jsme nikdy neměli problém. Víte, já si naopak myslím, že má-li žena mladšího partnera, není-li to o třicet let, což už by nebylo zdravé, nutí ji to, aby o sebe dbala. Aby se stále snažila vypadat dobře a svému muži se pořád líbila.
Měl jsem dojem, že vy byste o svůj vzhled pečovala tak jako tak.
To ano, určitě. Moje zaměstnání mě zavazuje k tomu, abych se o sebe starala a vypadala dobře. Komu z diváků by se chtělo sledovat někoho negustovního?
Váš manžel se stal i vaším spolupracovníkem. V čem vám pomáhá?
S mým bývalým mužem jsme měli agenturu a po rozvodu bych musela hledat jiné zastoupení. A tak jsme se s Martinem dohodli, že by byla škoda agenturu bourat. Založili jsme novou a Martin si vzal na starost manažerské záležitosti. Vrhl se do toho s velkou chutí. Je obchodně zdatný, umí jednat s lidmi a partneři v branži ho berou. Sjednává vystoupení, přijímá nabídky, domlouvá podmínky... Navíc mě při všech cestách doprovází, což je pro mě obrovská úleva. Jedeme-li autem, řídí a já po letech nemusím sama sedět za volantem. A při delším zájezdu se už jako ženská necítím opuštěná.
Nezačnete si lézt na nervy, když jste spolu doma i v práci?
Říkala jsem Martinovi, že mám obavu, aby nám případné pracovní problémy nenarušily náš hezký vztah. Ale zatím to všechno funguje. Martina práce baví, dělá ji rád a dobře, takže i já jsem spokojená.
Táta je ovlivněn
|
HELENA VONDRÁČKOVÁ |
Tahle záležitost je mi velmi nepříjemná, hrozně mě mrzí a ničí. Naše rodina skutečně vždy držela pohromadě a já se moc těšila, jak to bude i s Martinem harmonovat. Bohužel je tomu naopak. Což je pro mě o to bolestnější. Myslím, že táta je ovlivněn Jirkou. Ten sice Martina nikdy nepoznal, protože se spolu vůbec nesetkali, ale šíří o něm spoustu ošklivých informací a pomluv. Táta, asi z obavy, aby mi nebylo ublíženo, Jirkovi věří. Doufám, že až se časem ukáže moje manželství šťastné, situace se snad uklidní.
Dobrá, ale proč tatínek mluvil o tak soukromých rozporech v novinách?
Je mi vážně strašně líto, že to táta řešil tímto způsobem. Od začátku jsem to vytýkala i Jirkovi. Takové věci mají zůstat v rodině. Určitě nejsme jediní, kteří mají mezi sebou problémy a nesrovnalosti, ale řešit je prostřednictvím novin a časopisů je krajně nevhodné. Mám dojem, že tím ostatní lidi zbytečně zatěžujeme.
Někdy před rokem, možná rokem a půl se vás bratr v tisku razantně zastal proti Milanu Knížákovi a publicistovi Janu Rejžkovi. Na jeho reakci bylo vidět, jak vás má rád. A najednou takový obrat. Čím si ho vysvětlujete?
Mívali jsme se hodně rádi. O to je to teď horší. Myslím, že by měl akceptovat můj názor. Chápu, že o mě může mít obavy, ale nemá právo mi zasahovat do soukromí. V pětapadesáti jsem svéprávný člověk, který ví, co dělá. Je jen na mně, jaké učiním rozhodnutí, koho jsem si vzala, jak budu zacházet se svým majetkem. Jirka bohužel překročil hranici únosnosti. Neuvědomuje si, že tím, co prohlašuje, neubližuje jenom Martinovi, ale i mně. Před lidmi mě staví do světla ženské, která neví, co se s ní děje, protože je omámena nějakou mladickou láskou.
Enormní zájem médií
Vy jste na oplátku v novinách s plnou parádou prezentovala přípravy a dění okolo své svatby.
Kdepak, snažili jsme se hájit si soukromí, ale nějak se nám to vymklo z ruky. Máme spoustu přátel a říkali jsme si, že když je nepozveme, tak se urazí. Proto jsme se rozhodli pro obřad jen se svědky, pak menší oběd a nakonec větší veselí se všemi hosty. K němu jsme vpustili jen jeden časopis a jednoho kameramana.
Ale už týdny před svatbou si veřejnost v tisku prohlížela vaše svatební šaty, boty i snubní prstýnky...
Útoky byly tak silné, že se jim nedalo ubránit. Nepředpokládala jsem, že o mou svatbu bude v médiích tak enormní zájem. Nedalo se jinak, ale museli jsme nějaké informace pustit.
Nebyl v tom i reklamní kalkul?
Ode mě? Vůbec! Jsem v novinách tak často, že se nemusím snažit, abych se objevovala ještě víc. Naopak, už je potřeba, aby vše utichlo. Když jsou lidé neustále něčím zahlcováni, tak se toho logicky přesytí. Ale věřte mi, kolem naší svatby vznikla neudržitelná situace. Iniciativa nepramenila z naší strany, ale od médií.
Jednou jste prozradila, že vám babička kladla na srdce, abyste zůstala skromná a nenechala se omámit slávou. Vždycky jste ji vyslyšela?
Doufám, že ano. Díky rodičům, kteří ke mně byli vždy zdravě kritičtí, jsem nikdy nezpychla.
Musela jste se tomu bránit?
Ani ne, spíš je to moje přirozenost. Vlétla jsem sice do showbyznysu střemhlav, ale už odmala jsem zpívala, hrála na klavír a jezdila po soutěžích. Věděla jsem, co je to potlesk, úspěch i neúspěch, a to mě formovalo. Když jsem pak přišla mezi skutečně slavné lidi, tak to se mnou nešvihlo a chovala jsem se naprosto normálně.
Nejváženější kolega? Karel Gott!
Za dlouhá léta kariéry jste vystupovala se spoustou vynikajících umělců. Kterého z české hudební scény si doopravdy nejvíce vážíte?
Vážím si mnoha kolegů, na prvním místě Karla Gotta! To je mimořádná osobnost a výborný zpěvák, který dokazuje svou kvalitu už jenom tím, jak dlouho se udržel v showbyznysu. Velice si cením i Jirky Korna, Waldy Matušky, Marty Kubišové, Vaška Neckáře, Hany Hegerové... Líbí se mi také mnoho kolegů z mladší generace. Přála bych jim, aby jejich kariéra vydržela tak dlouho, jako těm, které jsem jmenovala.
Na závěr loňského silvestrovského galapořadu zařadila Česká televize hudební blok, v němž spolu s vámi zpívali Karel Gott, Peter Dvorský a Eva Urbanová. Máte při tak hvězdné spolupráci trému?
Pořád! Trému, a hlavně zodpovědnost, abych si neuřízla ostudu, aby můj výkon byl na úrovni a abych neměla pocit, že jsem něco zanedbala.
Nakolik si takových setkání považujete?
Jsou pro mě potěšením i velkým přínosem. Spojení opery a populárního žánru je něco trochu jiného a společné koncerty nám dělají velkou radost. Je úžasné, jak si jeden druhého váží.
Když se na koncertech sešli světoznámí tenoristé Pavarotti, Carreras a Domingo, dirigent a dramaturg vždy dbali na to, aby žádný z pěvců neměl pocit, že je trošku v pozadí. U vás to funguje podobně?
Bezpochyby. Pokud by tomu bylo jinak, člověk by se necítil dobře a nemělo by smysl dávat takovou akci dohromady. Prostě by to nešlo. Všechno musí být zcela vyvážené, aby vystoupení proběhlo v souladu a harmonii.
Někdy před patnácti lety jste řekla, že se už nemíníte za něčím honit a štvát. Ale vždyť vy jste v poslední době přidala! Vaše úspěchy a popularita ještě vzrostly.
Ale ne tím, že bych se za něčím štvala. Očekávala jsem, že s přibývajícím věkem půjde popularita i pracovní nasazení mírně dolů. Najednou se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Vymysleli jsme desku, která měla obrovský ohlas. Mám z toho nesmírnou radost. V posledních letech jsem získala mnoho krásných ocenění a dostala spoustu zajímavých pracovních nabídek. Nejdůležitější na tom je, že mě to stále ještě baví.
Na co se teď nejvíce těšíte?
V polovině května budeme s Karlem Gottem pokračovat v turné, zárověň mě v Belgii čeká natáčení nového alba. Přijala jsem také nabídku na roli v muzikálu Les Misérables a ve filmu režiséra Trošky úlohu královny. Na podzim vyrazím na turné Helena a pak přijde na řadu vánoční koncert v Lucerně.
Loni se čekalo, zda získáte Českého slavíka. Když znovu vyhrála Lucie Bílá a vy byla "jenom" druhá, vypadala jste zklamaně.
Zklamaně? To bych musela být zklamaná každý rok, když jsem končila druhá, třetí, druhá... a tak se to střídá. Kdepak zklamání, byla jsem hrozně překvapená a potěšená velikánským potleskem. Z takového aplausu jsem byla až nervózní, ani jsem nevěděla, co mám dělat, jak se tvářit.
Váš manžel je takřka stále po vašem boku. Jen když jste na jevišti, sedí dole, někde v prvních řadách. Vidíte na něm, zda je na vás pyšný?
Je. Poznám to.
Podle čeho?
Podle jeho očí. Ty jsou pro mě naprosto neomylné. Jakmile se mu podívám do očí, okamžitě vím, co si právě myslí.
|
Kdo je Martin Michal, muž Heleny Vondráčkové Čtyřiačtyřicetiletý Martin Michal je druhým manželem Heleny Vondráčkové, sám je ženatý popáté. Patřil k výrazným postavám českých podnikatelských kruhů první poloviny devadesátých let. Vlastnil leteckou společnost Air Terrex, modré logo Terrex vídali motoristé i na mnoha kamionech. S velkými plány vstoupil do tuzemského fotbalu. S druholigovým Xaverovem, přejmenovaným na 1. FC Terrex, marně toužil postoupit do nejvyšší soutěže. Nepodařilo se mu to později ani s kladenským fotbalovým mužstvem. On však dosud s chutí nastupuje jako brankář jednoho malého regionálního mužstva. Podnikání přivedlo Martina Michala do obtíží, jeho aktivity několikrát prověřovala policie. Byl především podezříván z podvodu, padělání veřejné listiny, porušování povinností při správě cizího majetku a porušování předpisů o oběhu zboží s cizinou. Jednotlivé trestní věci však byly odloženy nebo bylo stíhání proti obviněnému zastaveno. Neprokázalo se totiž, že skutky spáchal. V průběhu vyšetřování si odseděl sedmnáct měsíců ve vazbě, ale rozsudek soudu ho zprostil obžaloby v plném rozsahu. Nyní se spekuluje o tom, že jej policie opět začala prošetřovat, ta to však oficiálně popírá. |
 Martin Michal a Helena Vondráčková. |
 Helena Vondráčková zpívá na počest Václava Havla v Národním divadle. (30. ledna 2003) |
 Co by asi předpověděl James Murray Heleně Vondráčkové a jejímu manželovi? (Zpěvačka Helena Vondráčková s novomanželem Martinem Michalem po svatebním obřadu na hradě Karlštejn, 22. února 2003) |
