Vojtěch Dyk

Vojtěch Dyk | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Vojtěch Dyk: Pod stromečkem chci mír. Svůj vnitřní i ten kolem sebe

  • 7
Pohádka Tři bratři, ve které zpěvák Vojtěch Dyk (30) hraje jednu z hlavních rolí, půjde letos v televizi na Štědrý večer. Pro týdeník Téma zavzpomínal nejen na natáčení filmu.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Která princezna je herci nejmilejší? A co se díky Tatianě Vilhelmové všechno naučil? Více se dočtete v pátečním dvojčísle týdeníku Téma.

Budete se na pohádku Tři bratři dívat?
Uvidíme. Ale je pravda, že minulý rok už jsem ji nenáviděl, protože naši kluci ji sjížděli pořád dokola. Byli jsme měsíc v Mexiku, tam to běželo asi šestapadesátkrát. To bylo příšerné.

Je to dobře udělaná pohádka. Po dlouhé době se může něco srovnávat s pohádkou Šíleně smutná princezna. Tady jsou také krásné písničky. Navíc jsou celkem jednoduché, takže si je můžou zpívat i malé děti. To naše DVD je naštěstí totálně poškrábané, takže nejde pustit. A nové jim nekoupím. K Vánocům to určitě nedostanou.

V té pohádce vám přidělili princeznu Marušku z pohádky Dvanáct měsíčků, kterou si zahrála Sabina Rojková. Jak vás bavila?
Byl jsem naprosto spokojený. Ale pozor, my jsme nebyli princové. Princ se stal jen z Tomáše Kluse, protože měl protekci. Nejvíc chodil za Svěrákem (směje se). Já a Zdeněk Piškula jsme zůstali u rolí chasníků. Sabina Rojková má v sobě taky takovou nevinnost jako Libuška Šafránková. Jsem zvědav, jestli jí to také vydrží. Během natáčení jsem ji litoval, protože jeden den, kdy se hodiny brodila metrovými závějemi, málem umrzla. To mají některé princezny v popisu práce.

Vybavíte si něco pozoruhodného z natáčení?
Točilo se to v lokacích kolem naší chalupy, kterou jsme si tehdy čerstvě pořídili. Díky tomu jsem poznal lépe ten kraj. Natáčecí dny jsme strávili v nádherných místech, například v hradu Velhartice nebo na zámku Hluboká. Nejvíc si asi vybavím zimní předtáčky, při nichž bylo asi minus dvacet. A ještě to, že všechny ty písničky, co v pohádce zazní, jsme nazpívali i v němčině, protože měl být německý koproducent. Pak z toho sešlo, ale já si ty německé texty dodnes pamatuju. Bohužel, protože němčinu moc nemusím.

Co bláznivého jste udělal za poslední rok?
Čím dál víc si myslím, že bláznivé bylo rozhodnutí inscenovat Bernsteinovu Mši. Bláznivě nádherné. Jsem toho teď plný. Děláme sice „jen” menší verzi, kde účinkuje osmdesát lidí, ale kromě umělecké práce na tom částečně dělám i produkci, což je moje premiéra. Ač vetšinou nerad, musím vědět o všem, protože to celé jde na můj hrb. Vymýšlím, co by tam všechno mohlo být. A můj kamarád Josef Buchta to pak realizuje. Do toho se snažím na to shánět nějaké peníze. To je taky docela bláznovství. Předešlí blázni byli Standa Moša a Zdeněk Merta, kteří to udělali v roce 1997. Díky nim to znám, protože jsem si tam zahrál jako malý kluk roli Chlapce. Teď budu hrát hlavní roli Celebranta.

Co byste chtěl najít pod vánočním stromečkem?
Rád bych tam našel mír. Svůj vnitřní i ten kolem sebe.

12. srpna 2014

, Téma