Kapela je vlastně staronová. Kotek si pouze libuje ve změnách názvu. Původně si říkali Rohlick, pak dospěli a přejmenovali se na Zevláky. Nakonec chtěli být světoví, tak jsou kapela Th!s. Velký úspěch sklidili už loni, jako předskokani kapely Wohnout.
„S kapelou se teď snažíme trošku prosadit. Nechtěli jsme se nikam cpát a pořád ani nechceme. Teď máme vlastní písničky a chceme své CD. Křest je plánovaný na 4. května, místo zatím ladíme,“ říká nadšeně Kotek.
V kapele má jen samé kamarády, což vidí jako velkou výhodu. „Vím, co od nich mohu čekat a naopak. Navíc můžeme společně trávit docela dost času. Jak člověk stárne, je hodně práce a nezbývá čas na kamarády,“ přiznává.
Stát na pódiu s kytarou je pro Vojtu Kotka nejvíc. „Budeme rádi, když na nás přijdou lidi. Baví mě hrát v netradičních prostorách, trošku zlomit tu nudu klasických klubů. Třeba na Islandu v sopce, to je docela dobrej sen,“ dodává.
Vojtěch Kotek
A je herec při koncertech nervózní? Prý ne. S kapelou nervy nemá, je to pro něj spíš relax. „Nejvíce mě stresuje být režisér, na tom vše stojí. Když hraju, chyba se dá svést na kohokoli dalšího - blbej scénář, divnej režisér, slepej kameraman. Na druhou stranu, ty nervy jsou vlastně moc příjemný, patří k práci a mě to baví,“ dodává.
Kromě zpívání, hraní a režie si občas také zadabuje a při tom vzpomíná na své začátky. „Bylo mi osm let a hned jsem to na první pokus pokazil. Říkal jsem větu: Ahoj, Billy Medisone! Jenže já slyšel ve sluchátkách originál a řekl místo toho: Hello, Billy Medisone! Proto jsem si řekl, že dabing nebude asi disciplína pro mě,“ řekl Kotek.
Smůlu v dabingu nakonec zlomil a namluvil desítky filmových i animovaných postav. Spoustu filmů i režíroval coby dabingový režisér.
