Vodní hrad Švihov napadli mimozemšťané

  • 1
V malebném koutu Pošumaví u Klatov stojí vodní hrad Švihov. Ve své době byl považován za nedobytný. I husitům, kteří jej oblehli, trvalo přes velkou přesilu několik týdnů, než se jim to podařilo. Nemálo z nich se zde také utopilo. Na Švihov však prý před necelým půltisíciletím zaútočili dokonce i ufoni.

Švihov byl postaven tak, že po překonání vodních příkopů, napájených rybníkem a kanálem z Úhlavy, vnějšího opevnění se střílnami a hradeb vnitřního hradu se mohlo celé nádvoří zatopit vytáhnutím stavidel až do výše tří metrů. To při tehdejší průměrné mužské výšce 150 cm a váze brnění kolem 30 kilogramů bohatě stačilo k vyřízení všech, kteří sem vnikli.

K hradu se váže pověst o krutém panu Půtovi a jeho hodné ženě Bohunce z Lomnice. Pan Půta Švihovský, ve své době jeden z nejvýznamnějších mužů českého státu, proslul v širokém okolí svojí krutostí. Za jeho působení v úřadě nejvyššího sudího Království českého bylo uzákoněno plné nevolnictví, které lidem zakazovalo bez souhlasu vrchnosti stěhovat se, ženit a vdávat se. Také Půtův přístup k poddaným byl velmi krutý. Říká se, že když při stavbě hradu spadl kameníkovi kámen do příkopu, řekl: "Škoda ho." a nechal nešťastníka zbičovat. Když tam ale spadl dělník, prohlásil jen: "Vem ho čert."

Ten si pro něho samotného přišel v okamžiku, kdy Půtova tvrdost hrozila zahubit další nevinnou duši. Na hrad prý v předvečer hostiny přišla prosit jedna dívka z vesnice o souhlas se sňatkem. Půta jí ho však nedal. Když se ho dívka odvážila za nějakou chvíli požádat znovu, rozzuřilo to Půtu natolik, že ji nechal ihned a k pobavení panstva zaživa zazdít do věže.

Podle dochovaných zpráv se historici domnívají, že Půtu noc poté z přejedení a námahy při plnění manželských povinností ranila mrtvice. Půtova nečekaná smrt zachránila zazděné nešťastnici život. Čerstvá vdova, paní Bohunka, byla totiž na rozdíl od svého muže povahou velmi mírná. Nechala dívku ze zdi vysvobodit. Došlo k tomu léta Páně 1504.

Co se však stalo s Půtou? Pověst říká, že si pro hradního pána té noci přišel sám ďábel a odnesl si jej s sebou do pekla. Od té doby až do rekonstrukce hradu v 50. letech 20. století se prý na střeše hlavní švihovské věže neustále objevovala díra, která nešla opravit. Prý tudy nikdy, ani při největších deštích nebo vánicích, nepronikla byť jen stopa vlhkosti.

Ve zdech hradu a na cestách k Sušici, Horažďovicím a na vrchu Březník se začal objevovat duch. Každého, koho potkal a kdo jej nepozdravil, duch seřezal ohnivými důtkami. Nedlouho po smrti se Půta také zjevil své ženě a prosil ji o pomoc. Když prý splní čertovy podmínky, bude jeho duše osvobozena a dojde klidu. Jenže pekelníkovo přání bylo nad lidské síly: ďábel si totiž přál, aby paní Bohunka vlastnoručně rozebrala celý Švihov až na jednotlivé kameny a ty pak odnesla tam, odkud byly vzaty na stavbu hradu.

A co ufoni? Podle západočeského spisovatele Zdeňka Šmída si pro Půtu nepřišel čert, ale - jak se o tom Šmíd zmiňuje ve své knize Předposlední trubadúr - byl prý v rámci mezigalaktických výzkumů unesen na létající talíř výzkumníky z cizích světů. Tomu by prý odpovídalo i "zčistajasna zarachocení hromu a nad zámeckou střechou k obloze prudce stoupající ohnivý sloup…" Ať už byl Půtův jakýkoli, krutý hrradní pán děsí okolí Švihova dodnes a bude tak děsit navěky.

Zajímavým místem v okolí švihovského vodního hradu, který jen nedostatek peněz nutných k destrukci zachránil po porážce českého vojska na Bílé hoře od císařem nařízeného zboření, je nedaleký vrch Tuhošť. Někteří písmáci se domnívají, že právě tam stávalo hradiště Wogastisburg, pod nímž kupec Sámo roku 631 slavně zvítězil nad franckým králem Dagobertem.