Akvabely si dávají na nos speciální svorku, aby jim do něj neteklo. Existují i gumové špunty do uší, bez těch se však jejich trénované uši většinou obejdou. Člověku, který není na potápění zvyklý, však voda do uší zateče snadno, a to nemusí ani zkoušet figury synchronizovaného plavání. Voda se dá sice z ucha vytřepat anebo vytřít ručníkem, někdy se jí ale nechce ven.
»Pokud trochu vody v uchu zůstane, nic moc se neděje,« říká Miloš Šteffl z ORL oddělení fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích. »Střední ucho je ohraničené bubínkem a vzduch se do něj dostává Eustachovou trubicí, není proto třeba mít strach, že by voda protekla do středního ucha - jedině v případě, že by se právě bubínek prorazil.« Není to až tak nepravděpodobné, jak by se snad mohlo zdát - stačí úder míčem, nevinná dětská hra anebo jen špatný skok do vody. Vodní sloupec působí na ušní bubínek jako píst a je-li stlačen příliš, překážka, která se mu staví do cesty - v tomto případě bubínek - praskne. Lidé, kteří mají proděravělý bubínek, případně absolvovali ušní operaci, ale většinou dobře vědí, že se neVoda má zůstat v koupališti, ne v uchu smějí potápět a že musí být ve vodě mimořádně opatrní. Někdy ovšem přestane po návratu z koupaliště náhle slyšet i člověk se zdravýma ušima - v lepším případě na jedno, v horším případě na obě uši. »To, co mívá pro postižené většinou nesmírně dramatický průběh, je snad nejvděčnější zákrok, který pro lékaře v oboru ušní-nosní-krční existuje,« říká doktor Šteffl. »Po výplachu ucha, který netrvá ani třicet vteřin, začnou pacienti znovu slyšet a strašně nám děkují, samozřejmě nadšení tím, že se to vyřešilo tak jednoduše.« Příčinou je v takovém případě ušní maz, odborně nazývaný cerumen, který se někdy nahromadí a vytvoří mazovou zátku. K tomu, aby špunt nabobtnal, stačí jen málo, třeba na chvíli ponořit hlavu pod vodu. Zdravé ucho si s ušním mazem dokáže celkem jednoduše poradit tak, že jej vynáší k ústí zvukovodu. Proto je pomoc i prevence poměrně jednoduchá: pravidelně si čistit uši, nejlépe jemnými krouživými pohyby navlhčenou vatovou tyčinkou na okraji zvukovodu. Horší je, že i pár kapek znečištěné vody dokáže do jinak zdravého ucha zanést bakteriální nebo plísňové záněty - a právě v letních měsících o ně není nouze. Zatímco plísně potrápí spíše toho, kdo pravidelně a trvale přichází do styku s párou - například kuchaře nebo pradleny, bakteriální zánět si své oběti příliš nevybírá. V uchu, kde je teplo a vlhko, se mikrobům líbí a bez zábran tam mohou působit delší dobu. Ucho je složitý a citlivý orgán, takže když začne bolet, otékat a případně se ještě k tomu zhorší sluch, zapomeňte na nejrůznější domácí výplachy a očisty a zajděte rovnou na ušní, případně i na pohotovost. Léčba nebývá příliš komplikovaná - většinou jí předchází důkladné vyčištění vlažnou borovou vodou a pak aplikace mastí nebo ušních kapek s přísadou antibiotik.
»Pokud trochu vody v uchu zůstane, nic moc se neděje,« říká Miloš Šteffl z ORL oddělení fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích. »Střední ucho je ohraničené bubínkem a vzduch se do něj dostává Eustachovou trubicí, není proto třeba mít strach, že by voda protekla do středního ucha - jedině v případě, že by se právě bubínek prorazil.« Není to až tak nepravděpodobné, jak by se snad mohlo zdát - stačí úder míčem, nevinná dětská hra anebo jen špatný skok do vody. Vodní sloupec působí na ušní bubínek jako píst a je-li stlačen příliš, překážka, která se mu staví do cesty - v tomto případě bubínek - praskne. Lidé, kteří mají proděravělý bubínek, případně absolvovali ušní operaci, ale většinou dobře vědí, že se neVoda má zůstat v koupališti, ne v uchu smějí potápět a že musí být ve vodě mimořádně opatrní. Někdy ovšem přestane po návratu z koupaliště náhle slyšet i člověk se zdravýma ušima - v lepším případě na jedno, v horším případě na obě uši. »To, co mívá pro postižené většinou nesmírně dramatický průběh, je snad nejvděčnější zákrok, který pro lékaře v oboru ušní-nosní-krční existuje,« říká doktor Šteffl. »Po výplachu ucha, který netrvá ani třicet vteřin, začnou pacienti znovu slyšet a strašně nám děkují, samozřejmě nadšení tím, že se to vyřešilo tak jednoduše.« Příčinou je v takovém případě ušní maz, odborně nazývaný cerumen, který se někdy nahromadí a vytvoří mazovou zátku. K tomu, aby špunt nabobtnal, stačí jen málo, třeba na chvíli ponořit hlavu pod vodu. Zdravé ucho si s ušním mazem dokáže celkem jednoduše poradit tak, že jej vynáší k ústí zvukovodu. Proto je pomoc i prevence poměrně jednoduchá: pravidelně si čistit uši, nejlépe jemnými krouživými pohyby navlhčenou vatovou tyčinkou na okraji zvukovodu. Horší je, že i pár kapek znečištěné vody dokáže do jinak zdravého ucha zanést bakteriální nebo plísňové záněty - a právě v letních měsících o ně není nouze. Zatímco plísně potrápí spíše toho, kdo pravidelně a trvale přichází do styku s párou - například kuchaře nebo pradleny, bakteriální zánět si své oběti příliš nevybírá. V uchu, kde je teplo a vlhko, se mikrobům líbí a bez zábran tam mohou působit delší dobu. Ucho je složitý a citlivý orgán, takže když začne bolet, otékat a případně se ještě k tomu zhorší sluch, zapomeňte na nejrůznější domácí výplachy a očisty a zajděte rovnou na ušní, případně i na pohotovost. Léčba nebývá příliš komplikovaná - většinou jí předchází důkladné vyčištění vlažnou borovou vodou a pak aplikace mastí nebo ušních kapek s přísadou antibiotik.
