"Než začne prosazovat vlastní vůli, je to snadné, ale pak...," říká s mírným povzdechem módní návrhářka Táňa Kovaříková, jedna z nejvkusnějších žen v našich končinách a matka čtyřletého Maxe. "Zpočátku jsme mu kupovali například dřevěné a látkové hračky a on s nimi byl spokojen. Pak objevil plast a byl konec. Pečlivě vybrané ruční výrobky skončily nahoře na policích a Maxovým hrám vládne sériové zboží."
Podobné je to i v jiných oblastech. Může-li si Max vybrat tričko, sáhne po tom s nejdivočejším obrázkem nebo americkou vlajkou. Jeho oblíbenou pohádkovou postavou je Malá mořská víla v Disneyově verzi, kterou sbírá ve všech možných podobách. Táňa Kovaříková je však přesto optimistka:
"Doufám, že z toho časem vyroste, zatím nic nelámu přes koleno."
Půvab myšáka Mickeyho
V otázce výchovy k dobrému vkusu platí totéž, co v jiných oblastech pedagogického působení. Tvrdohlavé odpírání toho, po čem dětská duše prahne, jen zvyšuje touhu po dotyčném předmětu. Kdo včas popustí uzdu dětské náklonnosti k podivným tvarům a barvám, má naději, že si ji neponese do pozdějšího věku. Je to podobné jako s neštovicemi: čím dříve je člověk dostane, tím mírnější průběh mívají. Celá věc má však háček. Světem lákadel by chlapci a děvčata měli kráčet s chápavým průvodcem.
"Uvědomme si, že na ně ze všech stran útočí dokonale vykalkulované zboží," vysvětluje Zbyněk Válka, olomoucký výtvarník a pedagog. "Klasickým příkladem je Mickey Mouse. Proporce jeho hlavy a očí se v průběhu času přizpůsobovaly znalostem dětské psychologie tak, až se dětem zdál prostě neodolatelný. Útoku špičkových reklamních a marketingových stratégů podléhají i dospělí, jak tedy můžete chtít po dětech, aby vůči jejich soustředěnému tlaku zůstaly imunní?"
Co má otec proti labuti
Dospělí, pro něž je výtvarné cítění potomků důležité, by měli komentovat vše, co dětským světem prochází.
"Někdo by jim měl vysvětlit, proč se tatínek obléká jinak než pán od vedle, proč se mu zamlouvají tvary protějšího domu a co má proti obrázku růžové labutě s tygříma očima," doporučuje Zbyněk Válka. "U věcí, které se dítěti zjevně líbí, je však třeba dát si pozor na formulace. Neříkal bych 'To je hnusné, opovaž se mi to přinést domů!',ale raději 'Víš, mně se to příliš nelíbí, protože...' Pokud budete dětský nevkus potírat ohněm a mečem, máte velkou šanci zahnat nešťastníka na stranu nepřátel. Vkus je umění si vybrat, dítě si ho tedy musí osvojovat postupně."
Ďábelsky veselý pokoj
Samotné dobré slovo z dívky či chlapce vkusnou bytost neudělá. Stejně důležité je i prostředí, v němž vyrůstá. Jeho podvědomí si všechny předměty a jejich uspořádání vtiskne jako základ, na němž bude později stavět. Odborníci kromě toho zjistili, že harmonické prostředí má vliv i na vnitřní harmonii člověka.
"Moje matka je bytová architektka, takže jsem měla pro zařízení vlastního bytu dobrý model," zamýšlí se módní návrhářka Táňa Kovaříková. "Lišíme se ovšem v názoru na dětský pokoj. Ten můj býval zařízen velmi dospěle, ostatně, před lety se to tak dělávalo. Maxův je podstatně barevnější a dětštější."
Nabídka dnešního trhu je pestrá, možná až příliš. Velké opatrnosti je proto třeba jak při kombinování barev, tak tvarů.
"Doporučovala bych barvy syté, ne však příliš zářivé a sladké," soudí Kovaříková. "Předměty v dětském pokoji by měly být jednoduché a funkční, vtip je lépe uplatnit při jejich uspořádání než při nákupu. Nejošemetnější je podle mého názoru práce s detaily, raději jich nekombinujte příliš mnoho."
S velikány pomalu
Opatrně musí postupovat každý, kdo se rozhodne působit na výtvarné cítění dítěte počiny velkých mistrů. V předškolním věku je lépe rezignovat na výstavy, které nejsou určeny přímo dětem, a spokojit se s prohlížením knížek. V mladším školním věku už je čas na občasnou návštěvu nějakého kulturního stánku, téma výstavy se však musí určit s rozmyslem.
"Rozhodně bych se zpočátku vyvaroval abstraktního umění," domnívá se výtvarník Zbyněk Válka. "Nepochopení může totiž vyvolat nevraživost. Těžko také můžeme chtít, aby dítě soustředěně prošlo celou výstavu. Lépe je zastavit se jen u několika artefaktů, které se líbí buď jemu, nebo mně samotnému a stále dokola vysvětlovat. Proč si právě tento obraz získal popularitu, co dělali v téže době jiní výtvarníci, přečíst název a pak se třeba dítěte zeptat, jak by ono samo nakreslilo stejné téma. Nedělejte si iluze, že pochopí a zapamatuje si všechna moudra, obraz mu však utkví v paměti - mluvili jsme o něm s tátou nebo mámou, bude to asi důležitá věc. Až uvidí příště něco podobného, začne si všímat a přemýšlet samo."
Rebelem z vlastních zdrojů
S výchovou ke vkusu je to podobné jako s jinými rodičovskými snahami: když si člověk užuž myslí, že jeho snažení přinese sladké plody, udeří blesk z čistého nebe. V tomto případě se nazývá pubertální módní výstřelky.
"Nemůžete dělat nic jiného než zavřít na nějaký čas oči," tvrdí s odkazem na své vlastní dorostenecky avantgardní pokusy Táňa Kovaříková. "Děti hledají hranice ve všem - i v nevkusu. Jestliže ale dostaly dobrý základ, vrátí se časem do normálních mezí."
Tolerovat však v tomto případě neznamená sponzorovat. Období konfekčního vzdoru se totiž kromě jiného vyznačuje i častými změnami nálad a oděvů, jejichž zdroje by neměly být v rodičovských kapsách. Když tedy rebelie, tak za svoje.
 Na mikině Mickey Mouse, na triku dalmatinci, na kalhotech nejlépe Šmoulové - to je to, co se dětem líbí. Rodiče, kteří se děti snaží přesvědčit, že nejlepší jsou klasické dřevěné hračky, se musí obrnit trpělivostí - možná se jejich potomkům začnou líbit až tehdy, když odrostou a sami se stanou rodiči. |
