Pavel Vítek a Janis Sidovský odpoví on-line v úterý od 13 hodin ZDE
Na svatebním oznámení spolu rozverně hopkají kreslený kocourek a zajíček, ale v přípravách vládne disciplína jak na poli před bitvou.
* Jak jste si jako malí kluci představovali svatbu?
Sidovský: Nijak zvlášť. Ale měl jsem jednu vážnou známost s dívkou a napadlo mě, že bych si ji jednou mohl vzít.
Vítek: Já si představoval, že budu automobilový závodník nebo podmořský biolog. Svatba mě nikdy nelákala.
* Té slávě, která v pondělí proběhne na Karlštejně, říkáte taky svatba? Nebo obřad? Nebo snad uzavření registrovaného partnerství?
Sidovský: Tak se akt jmenuje, bohužel.
Vítek: My říkáme obřad, i když to zní trochu kremačně. Rysy obřadu to ale má. Přesně daný scénář, slib... Jinak bychom si mohli plácnout v hospodě nad stolem.
* Od koho vám přišlo první blahopřání?
Vítek: Od Václava Havla a jeho ženy Dagmar. Spletli si datum a 3. června, přesně o měsíc dřív, nám poslali telegram.
* Obřad bude za dva dny. Máte už všechno nachystané?
Sidovský: Z devadesáti procent ano. Teď už jen v pondělí ráno firmy dovezou na nádvoří květinovou výzdobu, postaví altán, hlediště a rozmístí aparaturu.
Vítek: A taky navezou čerstvé pečivo a mořské ryby, vylovené řeckými rybáři.
Sidovský: Máme na celý den plán se třemi pevnými místy - naším domem, hradem a restaurací. Minutu po minutě je na něm rozepsáno, co se kde bude dít. Od pěti hodin ráno, kdy se podle počasí rozhodne o mokré nebo suché variantě. Když bude pršet, schováme se v rytířském sále. Všechno je do puntíku připravené.
* Nic nemůže selhat?
Sidovský: Jistě, může třeba onemocnět umělec, který nám má zpívat.
* To je jasné. Ale může třeba dojít pivo?
Sidovský: To určitě ne, hostinu zabezpečují profesionálové.
Vítek: Předem jsme dělali odhad jídla a pití na hlavu, na jednoho hosta.
* Kolik to je?
Sidovský: Kilo jídla a čtyři litry pití.
* To vypadá velkolepě. Kolik jste na zajištění obřadu najali lidí?
Sidovský: Kdybych je měl všechny najímat, tak se nedoplatím. Většinou jsou to kamarádi. Produkční tým má pět lidí, dále je tam dvacet členů ochranky, osm kuchařů, řidiči, aranžérky květin, číšníci... Dohromady asi šedesát lidí.
Vítek: Je to náročnější než příprava megakoncertu na náměstí nebo akce v Národním divadle.
Sidovský: Všem pozvaným sdělíme v pondělí tajnou šifru, která jim zajistí vstup na hrad i na hostinu.
* A když ji někdo nebude znát?
Sidovský: I na to jsme připraveni. Produkční ho u vstupu vyfotí mobilem, my se doma podíváme a napíšeme, jestli ho mají pustit, nebo ne. Zájem je totiž velký. Objevily se dokonce žádosti, jestli je možné si koupit lístek. Není.
* Dobrá. Je tedy pondělí 3. července ráno. Co se bude dít?
Sidovský: Vstaneme v sedm, protože musíme vyvenčit psy. Pak přijede ochranka, moje rodina z Řecka, rodina Pavla a pár nejbližších přátel - například Vendula a Karel Svobodovi. Doma bude nachystané občerstvení, my se oblečeme, jedna naše známá nás učeše a v půl jedné odjedeme na hrad.
* Jak?
Sidovský: Vozem Bentley S2 z roku 1959 šampaňské barvy. Proto nám bude Dan Hůlka na obřadu zpívat šampaňskou árii z Dona Giovanniho. Za zvuků hudby přijedeme na nádvoří, sedneme si před jeviště a v určitou chvíli nás matrikářka vyzve, abychom řekli, že chceme vstoupit do registrovaného partnerství. Řekneme ano, dáme si slib a podepíšeme listinu.
* Ten slib jste si psali sami?
Vítek: Psal ho Janis a je pro oba stejný. Dáme si závazek, že spolu budeme snášet dobré i zlé, příjemné i nemilé a že spolu budeme navěky. Závěr slibu řekneme společně.
* Kdo vám ten slib dosvědčí?
Sidovský: Svědky zákon o registrovaném partnerství neumožňuje. Můžete tam mít blízké osoby, které se ale nikam nepodepisují, nikdo se jich na nic neptá a nemají žádné povinnosti. Dohodl jsem se s Vendulou Svobodovou, protože se přátelíme mnoho let.
Vítek: Já jsem ze stejných důvodů oslovil fotografa Roberta Vana. V jednu chvíli tam přijdou a řeknou, že nás znají a že náš vztah stvrzují.
* Co bude na obřadu hudebního manažera a zpěváka hrát za hudbu?
Sidovský: Zrovna teď ji budu přepalovat na cédéčko. Když budeme přijíždět na nádvoří, bude hrát hudba z filmu Pán přílivu. Při slibu zazní muzika z Forrest Gump, a když nám budou lidi chodit gratulovat, tak ze Zkrocené hory. Bohužel nedojde na Pavlovu oblíbenou Abbu.
Vítek: Ani na tvoji Dianu Ross.
* Budete vystrojeni podle poslední módy?
Sidovský: Oblečení nám sháněl stylista v Miláně. Několikrát jsme se s ním sešli, přinesl nám katalogy a hlavní bylo, aby se barva přizpůsobila barvě vozu Bentley.
Vítek: Chtěli jsme být oblečeni podobně, a ne mít na sobě něco, co by živilo předsudky, že jeden je ženich a druhý nevěsta. I takové dotazy padají.
Sidovský: Oba budeme v obleku, v kravatě a v ručně šité košili.
* Co se bude jíst?
Sidovský: Chtěl jsem řecká jídla, protože na hostině bude hrát i řecká kapela. Budou se grilovat ryby, mořský vlk a pražma královská, jíst saláty z tropického ovoce a pít mojito.
Vítek: Všemu velí mladý kuchař z restaurace v Luzzernu. Přijel jen kvůli nám - bude přidávat koření a dávat jídlu chuť.
* Necháte si do občanky napsat Stav: registrován?
Sidovský: Píše se tam něco jiného. Stav: partner.
Vítek: Nechápu to. Takové věci do dokladů nepatří, jsou moc intimní. Je přece jedno, jestli je člověk rozvedený, ženatý, nebo registrovaný. Na co to má vliv?
Sidovský: V našem případě je to asi jedno, o nás to všichni vědí. Ale pokud chtějí partnerství uzavřít nějací gayové na vesnici, tajně, jen aby spolu byli, tak je to může odradit.
Vítek: Někam je to zařadí, ocejchuje a možná i negativně. Můžete narazit na někoho, kdo vás legitimuje, vaše orientace mu nebude po vůli a dá vám to sežrat.
* Pavle, vy už jste ženatý byl, v roce 1983 jako student DAMU...
Vítek: Byla to taková studentská bláznivá záležitost, bohémská. Se všemi zažitými věcmi, ke kterým jsme měl odpor. Dali mi chomout, unesli mě…
Sidovský: Počkej, unáší se snad nevěsta, ne? Tak to už asi něco věděli… (smích)
Vítek: Někam mě schovali… S odstupem času to byla mladická nerozvážnost. Měli jsme pocit, že se milujeme na život a na smrt, a nebylo tam ani za nehet pocitu zodpovědnosti. Bylo to chvilkové vzplanutí a po pár měsících zhaslo.
* To jste tehdy nevěděl, že jste gay?
Vítek: Něco jsme tušil, možná jsem si myslel, že to svatbou vyřeším.
* Když jsme mluvili o tom, jak nazvat pondělní slávu, možná by se našlo ještě jedno pojmenování. Poměrně slušný byznys.
Sidovský: Jak vás to napadlo?
* Jsou toho plná média, máte s nimi dokonce exkluzivní smlouvy, mluvilo se o tom, že bude obřad přenášet televize… Ne každý má na svatbu sponzory a mediální partnery.
Sidovský: Pokud bychom žili v Hollywoodu, tak asi můžeme vydělat hodně. V Česku si těmi smlouvami spíš zajišťujete klid - že vyjdou fotky, nad kterými budete mít kontrolu. Neznám noviny, které by tady zaplatily víc než desítky tisíc korun.
Vítek: Když měl obřad Elton John, tam byl zřejmě marketingový záměr jasný.
* Takže na své svatbě nevyděláte?
Vítek: Rozhodně ne.
* Kolik taková sláva stojí?
Sidovský: Řada lidí nám pomáhá z kamarádství a suroviny máme od partnerů. Musíte se na to dívat tak, že partnerství uzavírá člověk, který dává řadě lidí během roku práci. Takže nás to celé nestojí víc než běžná svatba.
* Proč se na to ptám… není to tak dávno, co jste říkali, že byste měli radši malý obřad pro deset lidí.
Vítek: To platí.
* Ale?
Sidovský: Když pozvete rodiny, tak už je těch lidí minimálně třicet. O uzákonění partnerství jsme se dost zasazovali, tak je v tom i určitá symbolika. Řada umělců, která přijde, podepsala petici na podporu zákona, tak by nebylo fér je nepozvat. No a pak jsou další, které rádi uvidíme.
* Kdo dával dohromady seznam hostů?
Sidovský: Oba - a první číslo bylo přes čtyři sta. Někteří odjedou na festival do Karlových Varů, jiní na dovolenou, takže hostů bude nakonec kolem dvou set.
* Kdo je na tom seznamu úplně první?
Sidovský: Je podle abecedy, takže Monika Absolonová. Ale jako úplně první jsem napsal jméno Pacákovi, což jsou naši nejbližší přátelé.
* Přijde premiér Paroubek?
Vítek: Myslím, že ne, v pondělí podává demisi. Ale je potřeba si férově říct, že ten zákon podpořil.
Sidovský: Chtěli jsme mu poslat oznámení a z Úřadu vlády nám nabídli, že mu je můžeme předat osobně. Tak jsme strávili asi dvacet minut v Kramářově vile.
* Dostal pozvánku i prezident Klaus, odpůrce zákona?
Sidovský: Ne. Ale když jsme si veřejně povzdechli, že ten zákon vetoval, dostali jsme z jeho kanceláře dopis. Vysvětlili nám, co ho k vetu vedlo.
* A co to bylo?
Sidovský: Psali, že je zákon nedokonalý. Což je pravda. Chybí v něm třeba vdovecký důchod a společné jmění… Zdá se mi, že ho pan prezident vnímal jako ohrožení rodiny, což je poněkud přehnané.
Vítek: V téhle zemi bylo přijato daleko víc děravějších zákonů. Výroky prezidenta byly… nebyly šťastné.
* Vzákonu opravdu není společné jmění. To znamená, že nic jako předmanželskou smlouvu nechystáte?
Sidovský: Ne. Jsme spolu od dob, kdy jsme měli věci v krabicích od banánů, protože jsme neměli ani skříň. Když k nám přišla návštěva, házela do těch krabic papíry od čokolády, protože si myslela, že jsou to odpadkové koše. Na všechno jsme vydělali spolu.
* A jak si tedy dělíte majetek? Čí je třeba dům?
Sidovský: Všechno máme napůl. Oblečení máme každý svoje a auto taky.
