Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Evropa musí být razantní. Jinak skončí, říká Čok o uprchlické krizi

  0:02aktualizováno  0:02
Za radikála se nepovažuje, přesto na sebe muzikant Vilém Čok (54) v poslední době strhl pozornost svými názory na uprchlíky. V nové desce Zbožňuju Tvou buchtu tématu věnoval i jeden song. „Možná tou písní rozhodím spoustě sluníčkářů sandál,“ říká v rozhovoru pro týdeník 5plus2.

Vilém Čok | foto: Herminapress

Když Vilém Čok se svojí kapelou Nová růže vystoupil i na festivalech, kde mimo jiné hrála také kontroverzní skupina Ortel, řadu lidí tím překvapil. „Zrovna on, který v Pražském výběru hraje s aktivistou Kocábem?“ divili se mnozí. Čok ale tvrdí, že žádným fanouškem Ortelu není. „Nezajímají mě, ale není nic špatného, když na pódiu projeví svůj názor,“ tvrdí.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Nedávno vyšla vaše nová deska s názvem Zbožňuju Tvou buchtu. V roce 2008 jste zase nahrál album Černoška s obrovskejma kozama. Vy se v těch dvojsmyslných názvech vyžíváte, že?
Při každém projektu se snažím udělat něco navíc. Nějakou nadstavbu. Ať se to týká textu určité písničky nebo názvu alba v kontrastu s vizuálem desky. V případě Zbožňuju Tvou buchtu jsem dlouho přemýšlel, jak desku pojmenovat, ale potom jsem složil stejnojmennou písničku a později mě ještě napadlo udělat na přebal vizuál rentgenu mužské hlavy, ve kterém je právě buchta. Tak jsem si řekl, že by bylo dobré, kdyby někdo řekl na plnou hubu, co v té mužské hlavě je. A tady to je: Zbožňuju Tvou buchtu. (smích)

Takže je to takové chlapské přiznání.
Ano, chlapské přiznání a doufám, že se s tím chlapi ztotožní. Tím nechci mužský rod nijak dehonestovat. Ale je to zkrátka tak. Protože jak známo, pouze přátelství mezi mužem a ženou neexistuje.

Myslíte, že ne?
Ne, neexistuje. Některé ženy si sice myslí, že by to tak mohlo být, ale muži si to nemyslí.

O téhle desce se už nyní hovoří jako o kontroverzní. Jakou skupinu lidí podle vás vaše texty můžou pobouřit?
Záleží na konkrétních písních, není to tak, že bych cílil na určitou vrstvu lidí. Ale je pravda, že třeba závěrečná písnička, která se jmenuje Zástupy zástupů, vyloženě směřuje k uprchlické krizi a běžencům, kteří k nám do Evropy proudí. Možná touhle písní rozhodím sandál spoustě dobroserů a sluníčkářů.

V poslední době uprchlickou krizi komentujete velmi otevřeně. Čím to je, že nyní cítíte potřebu se vyjádřit nejen v médiích, ale i prostřednictvím své tvorby?
Položme si otázku: Jaká jiná hudba než rocková je tolik sdílná a otevřená? Myslíte, že by taková mohla být pop music? Pouze výjimečně. Proto si myslím, že lidi by si rockové hudby měli vážit. Ve svém textovém vyjádření nelže. Není to žádná lakýrka, která předstírá, že všechno je krásný. Svět spěje ke spoustě závažným rozhodnutím a to, že se veřejně vyjadřuji k tomuhle problému – mimo jiné i hudbou, to pramení z toho, že cítím ohrožení. Ohrožení Evropy. Mnoho staletí bránili Evropu evropští králové proti přílivu lidí z Asie a Afriky. Bránili se jim, protože věděli, že se tady ti lidé nedokážou asimilovat. To, že sem s nimi může přijít spousta vrahů a teroristů, je jedna věc. Ale druhá věc je, že ty masy, které sem přijdou, teď sice brečí, ale nebudou brečet věčně. Je to jen momentální stav. Proto tvrdím, že omezení by mělo být opravdu razantní, jinak Evropa skončí. Abychom si dobře rozuměli, držím palce všem lidem v budování jejich štěstí, ale ať mi neberou to moje, potažmo mých dětí.

Fotogalerie

Napadá vás, jak vyjádřit podobnou obavu, aniž byste byl označený za radikála?
To bohužel dost dobře nejde. Jednou vás tak veřejně někdo nazve a už jste označkovaný. Přitom jste jenom Čech a chcete chránit svoji zemi, jako ji chránil třeba Karel IV. Pokud mě někdo označí za xenofoba, nemá to v hlavě v pořádku. A s lidmi, se kterými není možná diskuze, nemá smysl diskutovat. Naprostá většina národa se mnou souhlasí, o tom jsem přesvědčen.

Nemyslíte, že takovým zjednodušeným odsouzením nahrává i to, že jste vystoupil na stejné akci se skupinou Ortel?
No to jste mě pobavila... Šlo o rockový festival, kde hrálo asi šest kapel. Nebylo to tak, že bychom koncertovali s Ortelem. Účastnil jsem se s kapelou Nová růže rockové akce, kde hrál krom jiných interpretů i Ortel. To už jsme jednou absolvovali tady v Praze koncem loňského roku. Byl to naprosto bezproblémový koncert, kterého jsem se účastnil i jako divák. Šel jsem se podívat na Ortelovu prezentaci, protože se mi doneslo, že na jeho vystoupeních lidi hajlují a vykřikují nacistická hesla. V reálu se nic takového nedělo. Nikdo nevykřikoval, nikdo se nerval. Prostě rockový koncert. Ten skončil a lidi šli domů.

Jste fanoušek Ortelu?
Ne, nejsem. Abych řekl pravdu, Ortel mě nezajímá. Nejsem zastánce toho, aby byl umělec tváří konkrétní politické strany. A že jich bylo... Ovšem to, že má někdo názor a projevuje ho na pódiu, není nic špatného. Pokud jde o nenásilí, je vše v pořádku.

Ve spojitosti s prezentací politických názorů se hodně mluvilo o vystoupení Lenky Dusilové a Davida Kollera na Andělech. Spousta internetových diskuzí se točila kolem toho, zda umělci na takové veřejné projevy v televizi mají právo. Co si o tom myslíte vy?
Když jde o přímý přenos, pro spoustu lidí je to lákavá příležitost vylít si duši. Na podobně silná sdělení ohledně obchodní politiky a mezilidských vztahů by měl být alespoň dostatek času, když už není možné vyjádřit je prostřednictvím příslušné platformy, tedy v konkrétním pořadu. Vykřiknout do pléna tři věty mi nepřijde úplně patřičné. Na druhou stranu každý má právo na sebevyjádření, to beze sporu. Tisk okolo tohoto rozpoutal zcela zbytečnou a nesmyslnou diskuzi, něco jako koukání se mrtvý kočce do prd...

Uvědomujete si, že v souvislosti s vašimi názory je velmi pravděpodobné, že vás některé politické subjekty osloví kvůli vyjádření podpory?
To už se stalo. Nechci být ale konkrétní.

A souhlasil jste?
Ne, protože si myslím, že ten čas ještě nenastal. Souhlasil bych s tím pouze v případě, kdyby problém uprchlíků nepolevoval ve smyslu, že by ho politici neřešili. Například kvůli diktátu Evropské unie, který tady bezpochyby je. Potom bych asi byl nucen přitvrdit.

Šedesáté narozeniny Michala Pavlíčka Pět tuctů Čombeho, Praha, Forum Karlín, 17. února 2016 (Vilém Čok, Michal Pavlíček a Michael Kocáb)

Šedesáté narozeniny Michala Pavlíčka Pět tuctů Čombeho, Praha, Forum Karlín, 17. února 2016 (Vilém Čok, Michal Pavlíček a Michael Kocáb)

Pojďme tedy už pryč od politiky. Letos oslavíte pětapadesátku. Povězte, je pro rockera věk něco, s čím se musí těžce smiřovat?
Jde o to, v jaké se cítíte kondici. V rockové hudbě je jedno zásadní omezení, a to fyzické. Protože rockový hudebník podává na pódiu velký fyzický výkon. V okamžiku, kdy už to tělo nemůže dát a muzikant tam stojí jako puk s astmatem a šedým zákalem, tak ví, že je konec show. Je to konec poloviny, která tvoří rock, a to je pohyb. Právě proto se snažím věnovat sportu. Abych to mohl dělat co nejdýl. Zatím jsem z Pražského výběru nejvíc fit. Sedmého prosince v O2 areně vám to ukážu (Pražský výběr zde bude mít velký koncert, pozn. red.).

Vzpomínám si, že před lety jste byl celkem častou televizní tváří. Objevoval jste se ve spoustě pořadů. Nelákají vás z televizí i dnes?
Vždy platilo takové pravidlo, že když u nás někdo vydává novou desku, tak do určitých pořadů prostě vlézt musí. Z jednoho prostého důvodu: Není tady totiž místo na rockovou hudbu, pokud se bavíme o televizích. Dříve, před deseti patnácti lety, jsem v rámci propagace musel absolvovat různé televizní show a některé mi zrovna nevoněly. Vlezl jsem někam a pak jsem toho litoval. To připouštím. Právě proto jsem rád, že už je období, kdy si můžu vybrat. Teď už je totiž prostor i jinde.

Může si český umělec dovolit věnovat se výhradně rocku? Je celkem běžné, že si rockeři tu a tam odskočí do popových vod nebo třeba do muzikálů. Tuhle zkušenost ostatně máte také.
Zpěváků, kteří přešli od rocku nebo rokenrolu k pop music, je celá řada. Ostatně jmenovat můžu třeba i Karla Gotta. Najednou se přijde na to, že interpret má nesrovnatelně víc fanoušků, na druhou stranu zpívá možná i to, co zpívat nechce. Ti úspěšní si nechávají většinou psát písně od renomovaných textařů, takže sami už moc netvoří. Je to něco za něco, ale peníze jednoznačně převládnou, protože v téhle oblasti se vydělává mnohonásobně víc než v okrajové žánrové hudbě. I tady můžeme hledat důvod úniku lidí od rocku do pop music. Je to ovšem za cenu, že opustí něco čistého, protože já rockovou hudbu považuji za čistou. Pop music ne.

Proč?
Právě kvůli penězům. Funguje tam příliš moc tlaků, které vytvářejí producenti a gramofirmy na interprety. Když vydavatelství nechce, aby umělec zpíval nějaký text, tak mu to prostě zakáže. Manažer mu řekne: Tady nebude to kytarový sólo, tady zpívej jinak, v tomhle budeš chodit, tohle bys neměl říkat... To byl jeden z důvodů, proč jsem opustil velké gramofirmy a založil jsem si svůj label, kde si vydávám desky, jak chci, kdy chci a zpívám si na nich, co chci. Má poslední deska Zbožňuju Tvou buchtu je toho důkazem.

Vilém Čok

■ Narodil se 7. září 1961 v Mladé Boleslavi.

■ V roce 1978 založil pražské punkové trio Zikkurat, než v únoru 1981 uskutečnil svůj životní přestup do legendárního Pražského výběru. Vystupoval také se skupinami Moped, Stromboli či Delirium. Nyní hraje se svými kapelami Nová růže a ByPass.

■ Hrál ve filmu V žáru královské lásky, Pražákům těm je hej, několik měsíců uváděl v televizi soutěž Rychlý prachy jako nástupce Petra Rychlého.

■ S manželkou má dva dospělé syny. Radost mu dnes dělá také jeho téměř čtyřletá vnučka. „Jsem jediný Dědečok, a to je velký unikát,“ říká se smíchem.







Nejčtenější

Tammy Hembrowová v těhotenství, pár týdnů po něm a dnes
Neměla jsem strie díky šípkovému oleji a zdravé stravě, říká blogerka

Tammy Hembrowová z Queenslandu si po celé těhotenství mazala břicho olejem z šípků a dodržovala zásady zdravého stravování a prý jen díky tomu na těle nemá...  celý článek

Rebecca Chambersová v době, kdy hodně cvičila, a Rebecca dnes
Trenérka: Kvůli sociálním sítím je dnes pekáč buchet na břiše nutnost

Australské fitness blogerce a trenérce Rebecce Chambersové vadí, že lidé dnes posilují hlavně proto, aby se chlubili na sociálních sítích. Tito lidé však podle...  celý článek

Miluše Bittnerová a její taneční partner Michal Necpál v StarDance VIII
Byli jsme divná řada, říká o StarDance Miluše Bittnerová

Herečka Miluše Bittnerová (38) se letos účastnila taneční soutěže StarDance. Vypadla jako první, takže si taneční atmosféru příliš dlouho neužívala. A navíc...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.