Pavel Čech zkontroloval, jsou-li malé veverky v pořádku, prohlédl hnízdo a v rukavicích je opatrně vrátil do hnízda. Dospělá samička sledovala jeho počínání z vrcholu stromu. "Je maximální šance, že se o veverky dál postará," říká ekolog. "V případě, že se mláďata opět ocitnou na zemi, můžeme je pak odchovat na stanici, to není problém, ale zvyknou si na člověka natolik, že už pak není možné je vypustit zpátky do přírody. Nejspíš by je lehce ulovil nějaký dravec."
Veverky obecné patří mezi zvláště chráněné a silně ohrožené živočichy. V současné době se s nimi můžeme častěji setkat v zahradách nebo parcích než ve volné přírodě. Přestože mají několikrát do roka mladé (4 až 7 v jednom vrhu) jejich stavy jsou nízké. Úhlavní nepřítel veverek posledních let je kuna, která je dovede hbitě pronásledovat v korunách stromů nebo vybírá mláďata z hnízd. Příčin, proč veverek v naší přírodě ubývá je samozřejmě víc, může to být i malá druhová pestrost rostlin a živočichů v našich lesích. Ke svému nasycení potřebují veverky různorodou potravu, kde jsou zastoupeny rostlinné i živočišné složky. Složení potravy také do určité míry ovlivňuje jejich zabarvení, proto se můžeme setkat s klasicky rezavými, hnědými až černými veverkami.
