V Ostravě, na kterou nedá dopustit, žije zpěvačka se svým přítelem Michalem. "Když jsem neodešla ve dvaceti do Prahy, nebudu se stěhovat ani dnes," tvrdí. "Mám tam skvělou kapelu a především dobré zázemí. Kdysi jsem dělala dvacet až pětadvacet koncertů měsíčně. Tehdy nebyl důvod se stěhovat a dnes je čím dál menší. A když potřebuji dojet do Prahy, kde mám agenturu a svou manažerku, vyjedu v půl šesté ráno a v deset jsem v Praze. Není to až tak daleko, jinde jezdí lidé za prací ještě dál," dodává.
Když Věra Špinarová nekoncertuje, ráda odpočívá doma. "Nejsem žádná zahrádkářka, protože jsem hodně cestovala, a tak jsem měla doma jenom takovou kytičku, které se říká blázen. Ta když se zaleje, zase se vzpamatuje. Teď mám ale dokonce i muškáty a o ty se stará můj přítel Michal. On má kytičky rád, takže mám kytky za okny, což jsem si dřív nedokázala představit. Je to jeho práce a mně se to líbí," říká zpěvačka.
I v dnešní době poměrně často koncertuje. "Sice se nevyhýbám halfplaybacku, tedy nahranému hudebnímu doprovodu, ale zpívání s kapelou má daleko větší kouzlo, docela se při tom vyřádím. Jenže vystupování na plesech a společenských akcích je lépe zaplacené a dělají to snad všichni zpěváci. S kapelou se musí člověk uskrovnit, je tam víc lidí, musí se zaplatit aparatura a více peněz za dopravu." Jak ale dodává, raději se uskrovní, protože živý koncert je velký zážitek.
Jeden z nich by se měl už v brzké době uskutečnit v pražském Lucerna music baru, kam Věra přijede pokřtít druhé album s výběrem svých největších hitů. "Na koncertech zpívám pořád některé své starší písničky. A jak zjistil Miloš Skalka, který písničky na album vybíral, natočila jsem toho opravdu hodně. Tvrdí, že budu mít Největší hity číslo tři, čtyři, a třeba i šest. Já jsem byla velice pracovitá a myslím, že je pořád z čeho vybírat," podotkla Špinarová.
Se svým specifickým, nezaměnitelným hlasem se Věra Špinarová znovu vrací na výsluní české pop music. |
Ještě černovlasá zpěvačka v akci téměř před třiceti lety - v roce 1973. |
Věra Špinarová jako světlovláska při svém návratu v roce 1999. |