Ježíš stvořený počítačem má krátce střižené vlasy, vyčnívající nos a pěstěný plnovous. "To je podoba, která má málo společného s představami umělců, jako byl Rembrandt," píše BBC.
K portrétu pomohla náhodně nalezená lebka
Tvář byla počítačově vymodelována pomocí vzorku lebky nalezené v náhodně objeveném hrobě při výstavbě ulice v Jeruzalémě. "Izraelští vědci vybrali lebku, o které byli přesvědčeni, že dobře reprezentuje populaci, která žila na místě v té době," řekl Richard Neave deníku The Times.
Vnější vzhled pak Neave dotvořil pomocí speciální techniky na identifikaci obětí požárů. Použil vyobrazení Ježíše Krista z 1. až 3. století našeho letopočtu nalezená v severním Iráku.
"Kombinací archeologie a anatomie jsme dosáhli výsledku, který se bezesporu blíží mnohem více realitě než pouhá umělecká interpretace," sdělil agentuře AFP Jean-Claude Bragard, televizní producent série, pro kterou se výzkum uskutečnil.
Výsledek nemá mnoho společných znaků s Kristovou tváří, jak ji diktovala vžitá představa od dob renesance až po dnešek. "Pochopitelně to není skutečná tvář Ježíše, protože jsme nepracovali s jeho skutečnou lebkou," uvedl Bragard. "Je to však dobrý výchozí bod pro to, jak přehodnotit naše názory na jeho tvář."
A barva pleti?
Zapomeňme na pobledlou Ježíšovu tvář, říká Neave. Jeho model předpokládá tmavší zbarvení, které by realističtěji vypovídalo o životu ve vyprahlé poušti. Takže žádná popelavá pleť, jak ji viděl Velázquez.
Mají se tedy lidé rozloučit s možná nejznámější tváří planety?
Dokonce i v čím dál méně nábožensky horlivé Evropě sledují lidé stále Ježíšovu tvář s velkým zanícením. Když uspořádala Národní galerie v Londýně velkou výstavu na téma Spasitel a jeho podoby, ta se rázem stala nejnavštěvovanější výstavou roku.
Tvář Krista nalezl středověký člověk všude, v kostele stejně jako doma. Jeho podoba se téměř nelišila. Dokonce i v podání umělce, jakým byl El Greco, působí Ježíš velmi tradičně.
Odkud se tato tradiční představa vlastně vzala?
Zmínku o fyzické podobě Ježíše nikde v bibli nenalezneme. První křesťané se spokojili se symboly, nejčastěji křížem. S tím, jak mizelo jejich pronásledování, symboly přijímaly konkrétnější tvary. Ty vycházely více z obecných představ o víře než o Ježíšovi samém. Například světlá pleť se jevila jako přirozený symbol čistoty. Ve středověkém vnímání se navíc světlá pleť zdála téměř odznakem víry, v kontrastu k tmavým jinověrcům, jak s nimi přicházela středověká Evropa do kontaktu.
Pro inspiraci chodili umělci rovněž k některým zázračným relikviím souvisejícím s životem Krista. Známé je především turínské plátno s otiskem Kristova těla, není však jediné. Konfrontací s Kristem z Poslední večeře od Leonarda da Vinciho zjistili odborníci, že malba a plátno si dokonale odpovídají jako fotografie a negativ. Model vytvořený pro stanici BBC není jediný, který nabízí představu Ježíše s tmavou pletí. Tmavého Krista ukázala i nedávná výstava v americkém New Yorku. Ta nabídla současně i jinou otázku: proč by Spasitelem nemohla být žena?
