Když se paleontoložka Carina Marshallová pokoušela od lebky oddělit několik kostí, odpadla od lebky zkamenělá svalová vlákna, která dokonale přiléhala k lebce ryby.
Svalovina zůstala neporušená a dokonce v ní lze rozeznat nervové vlákno. "Ve fosilii jsme určili zatím dva svazky vláken, jedno z nich se tisklo k lebce, další bylo uvnitř pravé čelisti", poznamenal ředitel Muzea Západní Austrálie v Perthu John Long.
Podle australských badatelů na světě existuje více fosilizovaných tkání, ovšem pouze jako "otisk v kameni a nikoliv v trojrozměrné podobě". Díky této formě bylo možné při zkoumání zkameněliny použít elektronický mikroskop, který odhalil i buňky ve svalových vláknech.
Do mrtvé ryby, která zůstala ležet na mořském dně, pronikla bakterie využívající sediment bohatý na fosfát, jenž posléze nahradil původní tkáň a umožnil zachování žiovočicha až do dnešní doby. Paleontologové chtějí porovnat fosilii s dalšími zkamenělinami ryb stejného druhu či žraloků a nevylučují, že v exempláři najdou ještě další fosilizované svalstvo.
