„Nevím, jestli se mi to do budoucna změní, ale rozhodně bych nikdy děti trénovat nemohl a ani nechtěl. Nedokážu si představit, že na ně budu řvát, protože to se na ně občas musí, aby ztichly a dávaly pozor,“ říká stříbrný medailista z londýnské olympiády z roku 2012.
„Mám ohromnou zkušenost, když jsem byl pozvaný na kemp do Japonska. Měl jsem za úkol vést týden děti. U nich byl ten entuziazmus vidět neskutečně. Byly úplně nadšené, poslouchaly, až moc se na všechno soustředily. Takže tam bych je asi trénovat dokázal. Tady ne.“
Dvojnásobný mistr světa ve vodním slalomu ještě vlastní děti neplánuje. „Moje děti? Ty se zatím někde houpou. Není to jenom sport, sport, sport, ale zatím jsem jenom strejda,“ prohlásil se smíchem Hradilek.
S dětmi má ale bohaté zkušenosti. S kolegy jako Martina Sáblíková, Ondřej Bank nebo Tomáš Verner se snaží na školách šířit osvětu ohledně pohybu a sportování.
Vavřinec přitom už od malička věděl, že sport bude jeho velkou vášní. Nevěděl ale hned, jestli se mu bude chtít věnovat profesionálně.
„Můj sport jsem viděl v televizi, byla to olympiáda a hrozně se mi to líbilo. Tátovi jsem řekl, že bych to chtěl dělat. On s tím souhlasil a našel mi klub v Tróji. Že to chci dělat naplno, přišlo nějak s tím, jaká tam byla pohoda mezi lidmi. Všechno jsme dělali v přírodě, byl to pro mě takový turisťák. Ale zároveň jsem si uvědomoval, že netuším, jestli to chci dělat profesionálně. Vedl jsem dva životy. Chodil jsem na tréninky, ale snažil jsem se potkávat také úplně jiné lidi, když nám bylo na střední osmnáct, tak jsme třeba chodili na pivo,“ přiznal.
