* Michal Viewegh se nechal slyšet, že ho překvapilo, jak jste se nakonec na postavu stárnoucího světáka Olivera hodil. Měl prý určité pochybnosti.
Slyšel jsem - nebo někde četl? - že měl před očima Oldu Kaisera. Ale nevím to jistě. Osobně mi to Michal neřekl.
* Vím od něj, že Olivera viděl spíš jako intelektuála středního věku, jakéhosi mladšího českého Woodyho Allena. Poměrně směšnou figuru.
Ach tak. No to jsme po čtyřicítce skoro všichni, akorát to třeba na první pohled není vidět. Já jsem sice ještě pořád v tom chlapáckém šuplíku, ale možná z něj díky Oliverovi vypadnu. I když - nikdy mi nevadil.
* Víte, kdo ještě byl ve hře na roli Olivera?
Dočetl jsem se jen, že tam byl Jirka Langmajer. Ovšem tohle mně nikdo z organizátorů castingu pochopitelně nevykládal.
* Odpusťte, že se ptám jako ignorant, ale v čem vlastně spočívá takový casting? Je to takové zaklínadlo, každý se tváří, že ví, o co jde...
No to se předvádějí vybrané scény, v tomto případě ty, které nejvíc vypovídaly o vztahu Olivera a jeho přítelkyně Laury. Výběr dělá samozřejmě režisér. Obvykle vám neřekne: Hele, jste na to tři, tak uvidíme. Spíš tvrdí: To víš, tobě věřím, ale musím vyzkoušet ty holky. Těm slečnám zas řekne to samé v obráceném gardu: Chceme vás, tak zkusíme ty chlapy a uvidíme, jak to bude fungovat.
* Oliver by měl být vzhledem k životnímu stylu poměrně zanedbaný muž. Vy jste figura z akčních filmů. Vím taky, že jste ještě hubl, když jste roli dostal.
To po mně nikdo nechtěl. Uložil jsem si to sám a tak trochu jsem využil situace, že jsem se chystal na to natáčení. To se hubne snáz. Ale k té zchátralosti: pozor, já už přece dávno nejsem ten mladík s vypracovanými svaly a skvělou kondicí, jako když jsem hrál před devatenácti lety Vildu Jakuba ve filmu Pěsti ve tmě. O zlaté hřívě nemluvě. Myslím, že jsem solidně jetej, na můj vkus možná až moc!
* Přesto - byl to od režiséra Renče poněkud odvážný tah, že vás do té role obsadil?
No, neřekl bych, že to byl od Filipa přímo odvážný tah, to je možná příliš silné slovo. Řekněme spíš nečekaný, nekonvenční. Jako kdyby trenér Brückner postavil brankáře Čecha do zálohy.
* To by byl sakra odvážný tah.
No tak dobře. Byl to od režiséra Renče odvážný tah. Snad to klaplo a tahle sestava bude na soupeře platit.
ČTĚTE TAKÉ:
* Slyšel jsem, že se na casting dostavili osobně i financiéři filmu. Je to obvyklé?
Nahý Vašut okouzlil Stašovou
Casting byl opravdu náročný. Na rozdíl od většiny kolegů mi nevadí, že na ně musím chodit. Nemyslím si, že casting je jen pro kandrdasy. Považuju ho za přirozený nástroj filmařů, a především těch, kteří to platí, aby nekupovali zajíce v pytli. I když se v tom malém a mělkém rybníčku českého showbyznysu všichni známe a tykáme si.
* Stejně je to zvláštní: casting do hlavní role... Není spíš pro adepty na méně významné úlohy?
Milý pane, nejsme Amerika. Je to nemilé, ale lidí, kteří napíšou, zahrajou a natočí film, jsou u nás zástupy, kdežto těch, kteří to jsou všechno schopní zaplatit a zprodukovat, je pět a půl.
* Tentokrát to byla společnost, která patří do bohatého Kellnerova finančního impéria.
Ale do něčeho takového vrážejí peníze poprvé. Nedivím se, že si chtěli všechno pohlídat.
Lidi, lidi, lehčejc, lehčejc!
* Četl jste vůbec Vieweghův Román pro ženy, nebo jenom scénář filmu?
Nejdřív jen scénář, ale pak jsem si tu knihu šel okamžitě koupit a podotýkám, že jsem ji i přečetl.
* Co jste jí říkal?
Je to v rámci svého žánru dobré řemeslo. Oblíbeným sportem našich kritiků je vyčítat Vieweghovi, že nepíše třeba jako Beckett. Nepoměřují jeho práci podle pravidel, která platí na hřišti, kde hraje. A priori je irituje jeho úhel pohledu. A když jim vadí ten, nenajdou nit suchou ani na jeho zpracování. Ale to už Voskovce vylučovali z uměleckého spolku Devětsil za to, že hrál v komerčním slaďáku Pohádka máje... Je to pořád dokola.
* Ale Viewegha si neberou na mušku jen kritici...
Ano, i někteří intelektuálové. Pro ně je takový výlupek nevkusu a podbízivosti na poli lidové filmové komedie Troška, v literárních kruzích Viewegh. Nedivím se, že je z toho otrávený. A tenhle názor pak přebírá spousta lidí, kteří ho v životě nečetli, ale prostě vědí, že Viewegh trochu smrdí. Je to taková jistota. Já si ale přízemně dovoluju myslet, že je to především proto, že se dopustil - v našich luzích a hájích stále ještě smrtelného - hříchu: hodně se prodávají a vydělali tím spoustu peněz. Nemravné...
* Speciálně Román pro ženy psal autor i jako provokaci kritiků: otevřeně se přihlásil k pokleslému žánru.
Já takovou literaturu taky často nečtu, to se přiznám, ale ne proto, že bych jí pohrdal, ale protože mě nebaví. Žánr románu pro ženy mě nepřitahuje. Nemám však potřebu ho odsuzovat. Chcete-li, je to daň svobodě slova a ve všech zemích, které si jí užívají, je to podobné. Pět procent kvality je vyváženo pětadevadesáti procenty potištěného papíru, který má význam především jako sběrná surovina.
* Vieweghův exkurz do říše ženského čtiva byl přeložen do několika evropských jazyků.
Nedivme se. Román pro ženy je totiž zároveň velice jemná parodie titulního žánru, parodie konzumního životního stylu a vymývání ženských mozků různými dámskými žurnály. A je to inteligentní autoparodie. Autor se tam jen tak lehce otře o několik témat, z nichž každé by leckterému intelektuálnímu spisovateli vydrželo na celou knihu. Ale hned se zas programově, provokativně věnuje svému pověstně hladkému skluzu po povrchu.
* To filmařům vyhovuje, ne?
Film musí knihu ještě zjednodušit. Tak se do něj například nedostalo pár temných vět blízkých mému srdci. Můj hrdina Oliver je vysloví, když mu partnerka Laura zase jednou vyčítá, jak se chová nebo nechová. Začne přitom zobecňovat a dělit svět na muže a ženy. On jí řekne: "Copak nechápeš, že jsme všichni společně až po krk v unisex průseru zvaném lidský život?" Uvědomuju si ale, že do romantické komedie se to nehodí. Rovněž Oliverovy hluboce pravdivé řeči o tom, že si spousta lidí pořizuje děti, jen aby zaplnili prázdnoty svých životů, ve filmu chybí.
* Režisér Filip Renč tedy ctil pravidla žánru.
Nekompromisně. Kolikrát jsme třeba já nebo Simona Stašová chtěli trochu přidat na hloubce, ale kdepak. To pak Filip volal: "Lidi, lehčejc, lehčejc! Děláme romantickou komedii! To není Čechov!" V devíti z deseti případů jsem mu musel dát za pravdu.
* Mimochodem, znal jste se s ním z mládí?
Kupodivu ani ne, i když jsme studovali na stejné fakultě. Je o čtyři roky mladší a v tom věku to znamená bezednou propast. Oba jsme byli dětskými herci, ale nikdy jsme se při práci nesetkali. Dnes si rozumíme.
* Do českých kin už chodí i dost zahraničních diváků. Proto bude mít film také anglické titulky a bude se jmenovat From Subway with Love. Starring - Zuzana Kanócz, Marek Vašut.
Ale musím znova opakovat: nejsme Amerika. Když se podíváte na titulky hollywoodských filmů, zjistíte, že řada známých herců je zároveň spoluproducenty filmů. Nechtějí být jen ty loutky na drátkách, hired guns, jak se říká. Já tipuju, že tenhle kousek se žádnému českému herci, bohužel, nikdy nepodaří - ledaže by to byl film s velice nízkým rozpočtem.
* Martin Dejdar ale přece před lety natočil film za spoustu svých peněz - Panství.
A jak to dopadlo? Neslavně. A proč? Protože do toho šel srdcem, po hlavě a strašně velkoryse. A už mu nezbyly peníze na marketing. A na distribuci. A filmový trh je stejně tvrdý a nemilosrdný jako každý jiný. Byl to heroický pokus, ale nadlouho, myslím, taky poslední. Žádný z nás nebude mít ty peníze, aby se stal i producentem. Honoráře - ani za hlavní roli v celovečerním filmu - nejsou navzdory představám lidí nijak závratné. Navíc se za posledních víc než deset let nezdvihly ani o píď, spíš se scvrkly. Čeští herci pracují za stejné nebo za menší peníze. Každý druhý druholigový fotbalista by se nám vysmál.
* V případě Olivera jste údajně neprodal kůži lacino.
Údaje údajně nebývají přesné. Producenti a herci jsou z definice na jiných stranách barikády. Oni chtějí co nejvíc práce za co nejmíň peněz, my chceme prodat co nejmíň práce za co nejvíc peněz. Nakonec si po krvavém boji padneme do náručí, každý se odebere na své pozice a na chvilku je klid zbraní. Anebo ten mír do příští války neboli smlouvu nepodepíšeme a zůstaneme v zákopech. To je stejné na celém světě. Je to boj.
* Hrál jste malé role pro velké hollywoodské firmy, teď jste titulní postava v komerčním českém filmu. Vaše tvář momentálně pronásleduje lidi po celé zemi. Jak vyjde toto srovnání v řeči peněz?
Prohrou 4:5 v neprospěch českého filmu. V lepším případě.
Jsme s Oliverem nesnesitelná sexistická prasata
* Je jasné, z čeho vycházel Michal Viewegh: dlouho jezdí do Chorvatska, nějaký čas žil s výrazně mladší dívkou, jeho švagrová pracovala v ženském časopise... Měl jste nějakou podobnou zásobárnu, když jste uvažoval o Oliverovi, čtyřicetiletém kreativci reklamní agentury?
V případě této postavy jsem mohl zase jednou použít osobní zkušenost.
* Pravda, vždyť vy už jste jednoho kreativce hrál, dokonce jste si ho sám vymyslel.
Ježišmarjá, kde?
* Ve fotorománu silvestrovské MF DNES Odhalený bedňák, před několika lety.
No jo, Patrik, ta karikatura. Na to už jsem zapomněl. Ale myslel jsem něco jiného - kolem reklamy jsem se ochomejtal v jejích divokých českých počátcích. Pozor, nemluvím jen o tom, že jsem v reklamách hrál. V dvaadevadesátém jsem jako režisér jednu natočil, na vitaminové prostředky. A taky jeden sponzorský spot pro mistrovství světa v hokeji. Dokonce mi nejmenovaná velká nadnárodní agentura nabídla místo art directora, což už není legrace! Dnes se to zdá absurdní, ale tenkrát ještě nebyli lidi. Prostě něco málo o té branži vím.
* Tak či onak, Román pro ženy není skoro vůbec o Oliverově práci.
Pravda, je o vztazích. Jen jednou se tam objeví reklamní kancelář, kam si nakonec usmířená Laura pro svého milovaného copywritera přijde. Jo, a ještě je tam detail, s kterým přišel Filip Renč. Na rozdíl od knihy má Oliver ve filmu psa, krásného smutného zlatého retrívra, jemuž říká Billboard.
* Když už jsme u rozdílů mezi knihou a filmem, natáčelo se i v zimě na slovenských horách.
To aby Oliver s Laurou nebyli dvakrát na dovolené u moře v Chorvatsku. Aspoň si to myslím. Prostě lyžovačka místo potápění. Proto se ten reklamní magnát, jemuž Laura na chvilku propadne, nevynoří ve filmu z moře, ale snese se v podobě Saši Rašilova na sjezdovku na paraglidu, což komentuju větou: "James Bond v Tatrách!"
* Zpět k Oliverovi. Už jste naznačil, že jeho názory na život...
... mi jsou velice blízké.
* Ale do filmu se nedostaly. Nebo snad přece?
V jedné scéně třeba Laura Oliverovi vyčítá nevěru a křičí: "Tak chlapi můžou bejt klidně nevěrný, a ženský ne?" On jí říká: "No samozřejmě. Je to evolucí ověřený mustr, který funguje desítky tisíc let, tak se ho doprčic nesnaž měnit." On i já jsme z pohledu feministek nesnesitelná sexistická prasata. Ale tak to prostě je, evoluci je srdečně jedno, co si o ní myslíme. Lymfatičtí romantikové, jak jim říkám, ani pod tíhou vědeckých argumentů nepřistoupí na to, že takzvaná láska je jen bouřlivá chemická reakce.
* Ale no tak fuj.
Jak fuj? Tím přece netvrdím, že ta hormonální bouře není krásná!
|
Marek Vašut |
 Herec Marek Vašut a moderátorka Lucia Hablovičová uváděli 14. února slavnostní módní přehlídku světových značek v novém módním domě Alizé v Bratislavě, který se pro veřejnost otevře o dva dny později. |
 Herec Marek Vašut uváděl 14. února slavnostní módní přehlídku světových značek v novém módním domě Alizé v Bratislavě, který se pro veřejnost otevře o dva dny později. |
 Marek Vašut volil Miss Slovenska. (9.4. 2005) |
 Modelka Andrea Verešová a Marek Vašut při volbě Miss Slovensko. (9.4. 2005) |
 Zuzana Kanócz a Marek Vašut v Románu pro ženy, který natočil Filip Renč podle románu spisovatele Michaela Wievegha. |
 Marek Vašut v Románu pro ženu. |
 Marek Vašut jako proutník Oliver a Zuzana Kanócz v roli Laury v komedii Román pro ženy. |
 Marek Vašut v Románu pro ženy. |
