Tyto děti měly kromě věku ještě něco společného - u jejich matek se projevovaly různé stupně deprese.
Když vědci porovnali dětskou reakci na různé podněty, způsob hry i pohybovou vyspělost, zjistili, že ve všech směrech zaostávají za svými vrstevníky, jejichž matky depresí netrpí.
Po dlouhodobých experimentech, při nichž mimo jiné skryté videokamery zachycovaly běžnou komunikaci matek s dětmi, nabyli odborníci přesvědčení, že na vině je modulace hlasu, jímž maminky poznamenané depresí na své potomky mluví.
Nevědomky jej totiž nasazují značně vysoko. Malé děti ovšem vnímají hlas mnohem víc než výraz tváře, a tak nemocné matky nejsou schopny dítě stimulovat stejně účinně jako ty zdravé, což má za následek opoždění jazykového i poznávacího vývoje.
Jak konstatoval vedoucí výzkumu profesor Peter Kaplan, je to o důvod víc, proč by se mladé ženy, které začnou pronásledovat jakékoli psychické potíže, měly obrátit na lékaře co nejdříve.
- sobota 3. července 1999
