Jak se vidí Ilona Csáková na prahu čtyřicítky, jak by popsala svůj současný vnitřní stav?
Vypadá to, že se velmi zklidnila. Když člověk najde zázemí a rodinu, tedy smysl života, nemá disharmonii na duši, tím pádem si ten vnitřní klid strašně užívá. Zní to možná jak z červené knihovny, ale opravdu jsem si počkala. Dovolím si citovat slova písně Karla Gotta: "Jdi za štěstím". Já jsem za ním šla, prožívám ho a užívám si ho.
Ale vždycky vám asi nejlépe nebylo. Vzpomínám si, že jste v osobním životě měla několik strmých pádů...
Kdyby ten život nebyl tak akční, člověk by si nikdy neuvědomil pravé hodnoty, nezabrzdil se a nezamýšlel by se nad sebou. Myslím, že takové to sáhnutí si na dno, je docela vhodné.
Co tím pomyslným dnem bylo konkrétně u vás?
Já nikdy nedávám příklady z osobního ani profesního života. Jsou to spojité nádoby, které se velmi prolínají. Když je člověku hezky, tak se mu většinou daří.
O svatbě Ilony CsákovéANO řekne partnerovi Radku Vonešovi v kostele. Církevní obřad proběhne na místě, které snoubenci z taktických důvodů tají. Jelikož ale našli zázemí v Brně, odkud Vonuš pochází, není vyloučeno, že veselku uspořádají právě tam. Iloně Csákové půjde za svědka dlouholetá kamarádka Ivana Gottová. Svatební róbu jí pak obstará návrhář Josef Klír. |
V srpnu, tedy už za pár dní, vás čeká velký den - budete se vdávat. Jak dlouho vedete debaty nad tím jít společně k oltáři?
My jsme toto téma otevřeli záhy potom, co jsme začali spolu žít. Spíš jsme se ho dotkli takříkajíc letmo. Když pak přišly na řadu vážné debaty, časově jsme svatbu podřizovali našim aktivitám a léto vyšlo jako vhodný čas pro završení hezkého vztahu tím ceremoniálem.
Byla svatba pro vás tím nejdůležitějším, co jste od vztahu očekávala?
Pro mě je to akt, který zpečetí to, co k sobě vzájemně chováme. Razila jsem teorii, že svatba je pouze formální záležitost, ale jak člověk žije a prožívá, zásady mění. Pro mě to bude opravdu významný den, o to víc, že máme spolu syna a že jsme tedy rodina. Jsem sama na sebe zvědavá. Zatím jsem v naprostém klidu, nepřipouštím si žádné nervozity. Ale uvidíme, co bude v den D. Buď budu stále klidná, nebo se může moje psychika volně projevit. Jsem sama zvědavá. Myslím, že to bude fajn.
Kdy jste se s Radkem vůbec poprvé potkali? Bylo to náhodné setkání?
Náhoda to úplně nebyla, bylo to na jednom hudebním festivalu, v září roku 2008.
Jiskřilo to mezi vámi hned?
Myslím si, že jsme si tehdy hned padli do oka, že jsme si byli sympatičtí. Vlastně jsme našli společnou notu, což je docela podstatný. Když se shledají názory na život, je to fajn, což nám bylo velmi sympatické vzájemně.
AutořiRedaktor: Vedran Kovačevič Fotografie: Lenka Hatašová Make-up: Monika Navrátilová Oblečení: Pietro Filippi |
S novým životem přišel i nový domov na jihu Moravy. Nemáte teď pocit, že o něco přicházíte?
Asi mě takové myšlenkové pochody napadaly, ale už si je, upřímně, moc nepamatuji. Snažím se nepodstatné věci vytěsnit. Nicméně jsem se narodila v Chebu, s rodiči se pak několikrát stěhovala, než jsem se definitivně odstěhovala do Prahy, bydlela jsem v různých městech, takže můj život byl takový kočovný. Neměla jsem však problém jít za svým mužem. Dřív jsem byla bezdomovec, teď mám opravdový domov a bezvadné lidi kolem.
Vašemu synovi Danielovi budou brzy dva roky. Pracují mateřské pudy stále naplno?
Určitě. To ego muselo couvnout do ústraní, teď musím myslet v širších souvislostech. Nejsem už jenom já, ale my. Jsem daleko obezřetnější a důslednější. Když odjedu, hned si přeju, abych se vrátila co nejdřív a v pořádku. Prostě se ráda vracím domů. Tenhle instinkt matky k dítěti je doslova kouzelný. Člověk si na změnu rychle zvykne a všechno přirozeně přijímá.
