Úspěšné ženy mají hospodyně

První hospodyně asi tak od roku 1953 se v českých zemích na veřejnosti objevila v televizním seriálu - ano, v Nemocnici na kraji města. Dobrosrdečná Ema se mohla vyskytoval jen díky tomu, že držela v chodu dům osamělého vdovce, odborníka a ctného muže pevných zásad. Jinak samozřejmě k socialistické ženě nic takového nepatřilo. Což nic nemění na faktu, že "obslužný personál" se i v onom systému bránícím vykořisťování člověka člověkem vyskytoval. Ale tak nějak potichu.

A moc se o tom, že mnohé úspěšné ženy by nemohly vést svou domácnost bez pomoci paní na úklid, hlídání dětí, řidičů, hospodyň a mnoha jiných, nemluví ani teď. Starý socialistický stud zůstal - když žena připustí, že jí uklízí, vaří oběd a hlídá děti posluhovačka, společnost to prostě nepřijímá s žádným velkým pochopením.


Ema byla první

Jaroslav Dietl vkomponoval svou Emu do seriálu v roce 1976 a nedlouho potom dorazila hospodyně i do jeho domácnosti. A časem byla stejně nenahraditelná.
"Mělo se mi tehdy narodit čtvrté dítě, bylo jasné, že to všechno nemohu zvládnout," vypráví manželka zemřelého scenáristy Magdalena Dietlová. "Maminku jsem měla až daleko v Brně. Tehdy jeden ze sousedů přišel s tím, že má báječnou tchyni, která dělá už kolik let noční služby v pekárně a chce toho nechat," dodává.

Nejdřív byla Magdalena Dietlová na rozpacích, ale rozhodl žaludek. "Ochutnala jsem její kuchyni. A Marie Kapičková neboli ,paní Kapi, jak jí říkáme, u nás bydlí dosud. Když zemřel manžel, přišla ke mně, objala mě a řekla: Já vás nikdy neopustím. Letos je u nás už pětadvacet let a s mojí maminkou vytvořily takřka nerozlučný pár dvou starých dam. Paní Kapičkové je přes osmdesát, mamince ještě o deset let víc."
Paní Kapičková již u Dietlů samozřejmě neuklízí, na to má nynější šéfredaktorka časopisu Xantypa jinou ženu, která jednou týdně vygruntuje. "Ale ona je dobrý duch našeho domu. A i dnes navaří nedělní oběd pro osm členů rodiny," dodává Magdalena Dietlová. Gruntování, nebo kytara? Zpěvačku a kytaristku Lenku Filipovou přesvědčil o nutnosti zbavit se některých činností celkem prostý fakt: "Když jsem si po gruntování stáhla gumové rukavice, nešlo na kytaru ani sáhnout. Přitom uklízím vysloveně ráda."

Argumentů pro najímání pomocnice v domácnosti přibylo, když se měla narodit malá Lenka. "Vždycky jsem chtěla děti a zároveň věděla, že s nimi nebudu moci být čtyřiadvacet hodin denně. Tak jsem za volantem cestou na koncerty spřádala plány, jak to všechno udělám." Výsledek byl tento neskromný požadavek: hospodyně a chůva v jedné osobě, šikovná babička podle vlastního výběru. "Prostě žena, kterou budu ráda a dobře platit. Jenže takovou jsem neznala. Za pár dnů se mi mělo narodit dítě a já nevěděla kudy kam. Rozbrečela jsem se tehdy u mámina hrobu. A stal se zázrak. Odpověděla jsem na inzerát v novinách (byla to Mladá fronta, pamatuji si dodnes) a nazítří stála u branky paní, která byla tak podobná mojí mamince, že mě píchlo u srdce..."

Ne se všemi hospodyněmi a chůvami měla Lenka Filipová takové štěstí, částečně i kvůli sobě samé. "Ono je to trochu v mé povaze - než abych někomu dvakrát složitě vysvětlovala, co má jak udělat, raději se do toho pustím sama" Lence Filipové se občas podaří zvláště dobrý kousek - bezmyšlenkovitě začne uklízet, protože má zafixováno, že má někdo přijít. "A ona zvoní paní na úklid."


Riziko podnikání

Žena-podnikatelka, když se jí firma rozběhne a začne požírat stále více času, má dvě možnosti: buď nemít děti a domácnost držet na naprostém minimu, nebo ke svým zaměstnancům přidat ještě další, ve vlastní domácnosti.

Olga Girstlová, spolumajitelka významné telekomunikační společnosti GITY, držitelka ocenění Vedoucí podnikatelka světa, má čtyři děti - ve věku od dvaadvaceti do čtyř let. "Bez hospodyně a paní k dětem by se to nedalo zvládnout. Ale o prázdninách a o víkendech jsme zásadně s nimi," říká žena, která má podobně vytíženého manžela, jako je sama.

Její životní filozofie v otázce domácích prací je přímočará a jednoduchá: "To, co mě nebaví, nedělám, a najdu si na to schopné lidi." K čemuž se dopracovala i módní návrhářka Ivana Šafránková: "Celá léta jsem se před kolegyněmi kasala, jak všechno zvládnu sama, děti i práci," líčí své pochybnosti. "A byla to pravda, i když jsem často byla na kraji sil. Teď vidím, že úplně zbytečně. Hospodyně není vlastně nijak drahá. A od chvíle, kdy mi přichází paní uklidit, tvrdí manžel i dcery, že jsem nový člověk. A já sama cítím, že přinejmenším šťastnější. Spadla ze mě tíha nepříjemné, a co nejhoršího, strašně pravidelné povinnosti."


Těžká hledání


Než moderátorka Mirka Čejková kývla manželovi, profesionálnímu golfistovi Alexu Čejkovi, na jeho představu velkého domu a velké rodiny, pečlivě zvážila, co všechno to v praxi znamená: "Přinejmenším jednou za čtrnáct dní úklid celého domu i s bazénem. A dvě chůvy na plný úvazek. Ty jsou pro mě zvlášť teď, kdy se narodil malý a manžel je většinu času na cestách, nesmírně důležité. Najít ty pravé a sžít se s nimi, to je strastiplná cesta - pro obě strany. Kdo to nezažil, těžko si uvědomí, jak křehké mohou být vztahy v rodině s dětmi, do které každodenně vstupují cizí lidé.

Nebo alespoň zpočátku úplně cizí. Uvědomuji si, jak jsem na ně náročná, vyžaduji od nich nejen běžnou pracovní dobu, ale potřebuji je i o víkendu, přespávají u nás - mají vlastní pokoj s příslušenstvím a někdy je potřeba, aby se mnou a dětmi cestovaly." U trojnásobné matky Mirky Čejkové prostě procházejí chůvy hodně hustým sítem. "První výběr za mě udělá agentura - ušetří mi spoustu práce. Dřív se mi třeba stalo, že na pohovor přišla servírka, která už nechtěla pracovat po nocích, a na otázku, co by s dvouletým Alexem dělala, řekla, že by ho vzala do muzea hraček na Hradě. To stačilo, abych pochopila, že o dětech vůbec nic neví. Teď pro mě v agentuře hledají slečnu nebo paní "na míru".

Já se pak jen ujistím, že je mi sympatická, opravdu nekouří a nepije a sednu si vedle ní na chvíli do auta, abych viděla, jak řídí. Pozoruji, jak vychází s dětmi, hlavně jak se chová k nejstarší Petře, která je postižená." Chůva u Čejků musí také získat náklonnost dvou psů, projít posouzením vhodnosti svého lunárního znamení ("To je pro mě důležité"), nesmí dítěti říkat věci jako: Nezlob, nebo tě maminka nebude mít ráda ("Nesmysl, maminka ho bude milovat vždycky"), případně: Jestli to nedojíš, přijde si pro tebe bubák ("U nás se nedojídá, když není chuť").


Za samostatnost...

Jsou ale naopak ženy, které si na své samostatnosti po starém způsobu zakládají, i když je podmínky nenutí. "Je to takový trénink, zkouška toho, co všechno zvládnu, i když vlastně nemusím. A o tom mě pořád ještě baví se přesvědčovat," říká Sára Saudková, která všech šest bytů, sdílených spolu s fotografem Janem Saudkem, udržuje sama. Jiné zase takticky zapojí celou rodinu do systému sebehospodyňkování.

Takže Ivana Juráňová mohla svou agenturu M.I.A., největší společnost, která se u nás zabývá internetovou reklamou, založit jen díky tomu, že péči o její tři školáky převzal manžel a dvě babičky. Ale s tím, jak ženy pronikají stále více do špiček politiky či podnikání, bude přibývat případů, jako je tento již klasický: Když se herečka Olga Scheinpflugová přivdala do vily Čapků, přivedla si i svou hospodyni a manželský pár, který u Čapků sloužil dlouhá léta, se musel stěhovat.