Dlouhá léta máte stále stejný účes. Nechtěla jste někdy změnu?
Já jsem jednou velkou změnu udělala, ještě když jsem byla v Semaforu u Slávka Šimka, který byl mým šéfem. Jednou jsem točila něco do televize. Bohužel se to nějak protahovalo a já se nudila, tak jsem šla za kadeřnicemi, aby mě ostříhaly. No a vzaly to rovnou na ježka. Když změna, tak pořádná. A když mě tehdy viděl Slávek, chtěl mě rovnou vyhodit. Říkal, že jsem si zničila image a s takovými vlasy už mě tam nechce. Tak jsem říkala, že mi zase narostou. Naštěstí mě nevyhodil. Tehdy za mnou chodili kolegové a říkali, že už se těší na to, až mi ty vlasy zase dorostou. Bylo to docela nepříjemné a od té doby už jsem podobné nápady raději neměla.
V minulosti jste prozradila, že máte problémy s kolenem. Lepší se to?
S tím mám bohužel problém pořád. Ale snažím se to léčit sama. A myslím si, že se mi to docela daří. S operací to zatím vypadá všelijak. Ještě nevím, jestli na ni půjdu. Kéž by to bylo zažehnáno.
Jak se udržujete v kondici?
Snažím se cvičit. Třináct let jsem dělala jógu. Je pravda, že teď už některé pohyby dělat nemůžu, protože bych si mohla ublížit. Ale snažím se každé ráno dělat alespoň ty základní cviky na páteř. A musím říct, že se mi ani nechce věřit tomu, kolik už je mi let.
Neustále se smějete. Umíte se vůbec někdy naštvat?
To je každou chvíli něco, co mě naštve. Pořád se něco děje. Někdy mě naštve i pes, když mi udělá loužičku. Nedávno se mi zrovna vyčůral do postele (směje se). Sem tam se mi prostě pomstí.
A co vám dokáže zvednou náladu?
Třeba dobré jídlo. Já jsem strašně skromná, co se jídla týká. Jsem zvyklá jíst obyčejná jídla a velkou radost mi udělají i obyčejné brambory na loupačku.
Jak jste si užila letošní léto? Vyrazila jste ve vedrech na koupaliště?
Na koupaliště nechodím, protože jsem celé léto byla v Broumově, kde mám domek a tam koupaliště snad ani není. Já nejsem příznivec koupališť a koupání.
Takže k moři by vás nikdo nedostal?
Na dovolenou k moři bych nejela. Já bych se vydala možná jedině k Mrtvému moři (směje se).
Už delší dobu opravujete svou chalupu. Jak to s pracemi vypadá? Blíží se ke konci?
Je to dlouhý proces. Ještě mě tam čeká velká spousta věcí. On je to starý dům, kde někde něco doděláte a z druhé strany se zas hned objeví něco jiného. Je to nekonečné. Ale je to dobré. Protože když lidi staví a pak něco dodělají, tak se stává, že se rozejdou, odstěhují a prodají to. No ale mně to nehrozí, protože já to asi nikdy nedodělám.
Jak často na chalupě pobýváte?
Na chalupu jezdím, když mám nějaké větší volno a bývám tam i v zimě. Mám vždycky s sebou pejska a kočičku. Dva tři dny jsem v Praze a pak zase odjedu. Dodělám rozdělanou práci a jedu zpátky. Ráda bych letos zůstala v Broumově až do konce září.
Máte psa a kočku. Nechtěla byste si k nim pořídit dalšího domácího mazlíčka?
Já bych si ráda pořídila víc zvířat, ale bohužel už bych na ně neměla čas. Mně dá zabrat už to, co mám. Pejsek je čivava a ten hodně vyžaduje mojí péči. Rád běhá a chodí na procházky. A kočička taky potřebuje trochu opečovávat. Mám dva tvorečky a to mně stačí.
Mají se rádi, nebo na sebe žárlí?
Snáší se výborně. Jsou to kamarádi. Psovi jsou čtyři roky a kočce tři. Mají se moc rádi, jsou to parťáci.
Čekají vás v nejbližší době nějaké pracovní povinnosti?
S jedním kolegou jsme dali dohromady pořad, který se bude jmenovat Uršuloviny. Vzniklo to k mému výročí padesáti let na jevišti. Tak spolu budeme vystupovat. On bude zpívat a já tam chci udělat scénky a monology. Chtěla bych i zpívat. Zkrátka vše, co jsem kdy dělala. A kdybych uměla chodit po provaze, tak i to.
Máte nějaký sen?
Chtěla bych se naučit dotahovat věci do konce. Abych dokončila, co si vymyslím. Abych byla důsledná. Ale to mi nehrozí.
