na horkém slunci, daleko od konviček a záclon, se cítí jako doma. Zato si je tu snáze najdou choroby nebo škůdci, a pak jim nejsou nic platné ani jejich trny.
»Letos do botanické zahrady přicházelo s prosbou o radu mnoho pěstitelů kaktusů s podobnými problémy: jejich rostliny trpěly houbovými chorobami, zejména fusariózou,« říká Jaroslav Ullmann, kurátor sbírky kaktusů a sukulentů Botanické zahrady Karlovy univerzity.
O tom, že se na rostlině zachytila nezvaná spora, svědčí tmavé skvrny na povrchu rostliny, které se mohou postupně rozšiřovat, až uschne celý článek nebo list. Při pohledu zespoda proti světlu můžete někdy objevit světlá místa - dutiny ve tkáni. Nejsou to chodbičky, jimiž by se plazila houbová vlákna, ale komůrky, z nichž se vylíhly larvy hmyzu. Narušenou pokožkou, rozpíchanou žihadly samiček a kusadly larev, které už dávno odletěly do světa, se pak dovnitř dostaly zárodky houby. Příčinou houbového onemocnění však také může být přílišná vlhkost - ať už od nemírné zálivky nebo od deštivého počasí. »Někdy je pro laika těžké přesně určit, jakou mykózou jeho rostlina trpí. V tom případě lze použít univerzální recept, který působí proti téměř celému spektru hub: směs Previcuru a Fundazolu připravenou tak, že ve vodě rozpustíte současně doporučené dávky obou fungicidů,« radí Jaroslav Ullmann. Postřik se opakuje ještě jednou po čtrnácti dnech, aby zlikvidoval i nově vyklíčené spory, na něž první dávka neúčinkovala. Po použití fungicidu nemusíte nemocné kaktusy zamykat do karantény: pravděpodobnost, že nakazí své kolegy, už je zanedbatelná.
- sobota 2. října 1999
