"Právě v době dospívání mají totiž lidé nádherný dar intenzivně vnímat," říká docent Jiří Holý z katedry české literatury na Univerzitě Karlově. "Co jsem tehdy četl, mám v paměti dodnes. A mnohem hlouběji než mnohé pozdější zkušenosti. Dostal se mi tehdy do ruky Nezvalův Edison. Ten rytmus slov mě tak omámil, že jsem ani nevnímal obsah. Podobalo se to hudbě."
Podobnou zkušenost má i profesor Miroslav Červenka, také univerzitní pedagog a básník.
"Když po válce vyšel podruhé Jan Marhoul od Vladislava Vančury, bylo mi právě čtrnáct. Četl jsem to jako vzácnost, celý bez sebe, úplně zdivočelý tou stavbou vět, klenbou obrazu. To okouzlení, ponoření se do slov, dokonale oproštěné od všeho, co v realitě rozptyluje, se už později neopakuje. Nerad bych ale někoho vyzýval nebo dokonce prosil, aby víc četl. Je to jeho věc, on o něco přijde."
Co ve škole neučí
K čemu číst, když jsou tu počítače, multimédia. A filmy. Copak setmělé kino a hlediště bez dechu neumocní příběh nejlépe? Má smysl hledat poučení mezi tištěnými písmeny, když tak velké množství informací nabízí počítač?
"Smysl četby není tak závislý na tom, jak se mění technika; zůstává v každé době stejný," vysvětluje profesor Červenka. "Zatímco pro poučení, pouhý přenos informací, jsou jiná média rozhodně šikovnější, otevřít dobrý román je podobně slavnostní zážitek jako návštěva divadla."
To ovšem umožňuje jen určitý způsob čtení a ten je třeba si osvojit. Nemůžete čekat, že vás to naučí ve škole, tomu neodpovídají ani osnovy, a často ani schopnosti učitele. Nepomáhá ani hora knih, kterou vás o Vánocích zavalí rodiče. Koneckonců výběr by měl být na vás. Co pro vás rodiče mohou opravdu udělat, je to, že nebudou zamykat část knihovny až do doby, kdy budete mít takzvaně rozum.
"To je od rodičů stejně marné jako krátkozraké," podotýká profesor Červenka. "Rodiče si neuvědomují, že třeba o teorii sexu ví jejich dvanáctiletý potomek víc, než říká celá knihovna. A pokud nějakou knihu opravdu chce, sežene si ji. Pokud ne, ani si ji nezaslouží. Právě ten vlastní výběr, touha po určité knize je důležitá. Díky ní člověk prožívá nádherné dobrodružství objevování."
České Best of
Při čtení můžete odlétnout do jiných galaxií sci-fi, ponořit se do precizně vykreslené Balzakovy a Flaubertovy Francie minulého století nebo vyplout s papá Hemingwayem na moře. To vše záleží na vás. Přesto existuje určitá představa toho, co by vzdělaný člověk měl znát. Obsahuje nejen základy národní literatury, ale také světová díla, kterým se pěknou frází říká "věčně živá". Zatímco seznamů těchto světových hitů je na výběr mnoho, teprve nedávno začala vycházet Česká knižnice, která by v příštích desetiletích měla obsáhnout dvě stě nejvýznačnějších českých děl všech dob, od Kosmy po Havla.
"Tak jako usnadní dvěma lidem domluvu, když oba vědí, kde je Václavské náměstí, pomůže i to, když bude každý člověk znát základy své národní literatury," vysvětluje profesor Červenka, předseda vědecké rady České knižnice. "U toho Václaváku jde o pražský místopis, u literatury o rozlišení chrámů, obchodních domů nebo prostých obydlí v městech našeho ducha."
