Nejprve však zmínku o tom, co U Lípy nalézt nelze. Je to "rychlé jídlo". Jako odstrašující příklad slouží věhlasný režisér Federico Fellini, který se na sklonku života zpronevěřil zásadám "pomalého" stolování, když se svou milenkou českého původu zašel na "fast food", a to rovnou u paty Španělských schodů v Římě. "Přitom u mne by mu žádná Mamma Roma neřekla: 'Jdi domů, Federico!' ", povzdechl si majitel Lípy pan Růžička a bezděčně mi podal již zmíněnou knihu hostů. Ze šoku jsem se pohotově vypsal mentálně-hygienickým čtyřverším:
"Pánbůh s náma," jak dí fáma
děla i stolová dáma
když stolovník ztratil stud
vstal a vrh se na fast food."
U Lípy je tomu samozřejmě naopak. Dáma se sice rovněž dovolává Boha, ale jen proto, aby mu poděkovala za pocit kulinárního štěstí. Vždyť také majitel osobně dohlíží, aby zde vládl pravý opak módy spěšných jídel. Podniku dokonce nelze upřít určitý rozměr středověké důstojnosti. Hned to vysvětlím. Kdysi jsem se znaven opřel o kašnu v parném Miláně. Teprve po chvíli jsem si povšiml, že vedle mne obdobně opřena hledí na hladinu socha sv. Františka z Assisi přibližně v mojí, t.j. životní velikosti. Přesně tak se o rohový pult opírá šéf Lípy, když údajně třídí účty, avšak ve skutečnosti celebruje gastronomickou mši - diskrétně a mlčky obrácen zády k věřícím. Nezapírá, že je poučen známým příběhem ze života sv. Františka, kdy světec kázal tak dlouho rybičkám, až to jedna nevydržela a taktně ho napomenula: "Moc mluvíš, Františku."
Ježto františkánsky laděný pan Růžička dlouhé řeči nevede, nejsou upovídané ani jeho delikatesní rybičky. Třeba pečený pstruh ve slané krustě, na nějž si šéf přivezl recept ze španělské Malagy: kůže se stáhne, aby sůl nevnikla do filátka, které se vykostěné podává s vařenými brambory (230,-). Porce se zásadně neváží, ale vždy mají dobrých 250 g. Denně se peče selátko. První den se podává teplé s bramborovými knedlíky (240,-), druhý den studené s čerstvě vykopaným křenem (120,-). Doporučit mohu i pravou svíčkovou z pravé svíčkové s mrkví a slaninou a s knedlíky (200,-) či kančí kýtu na šípkové omáčce s houskovými knedlíky (250,-) podle Bohumila Hrabala. Když velký spisovatel před lety své jídlo premiérově dojedl, řekl pánu domu uznale: "Vy jste lepší než já. Já jsem o tom jenom psal."
Pro inspirující literaturu bych málem zapomněl na předkrmy. K domácí paštice ze zvěřiny plněné převážně křepelčími prsíčky (80,-) je alternativou dnešní kachní salát po čínsku z včerejších pečených kachen (150,-). Polévkám kraluje bramborová v chlebovém bochníčku (70,-). Návod pochází z Mexika.
Správně vychlazenou smíchovskou desítku čepují do secesních pohárů. Repertoár vín byl nedávno ve jménu kvality zúžen na 480 druhů světových značek. Ve sklepě je uložen třeba Chateau Petrus, ročník 1952, za 149 000,- Kč. Nicméně není třeba panikařit. Méně solventní návštěvníci mohou vybraná jídla zapíjet cenově přijatelnějšími víny ze šlechtitelské stanice Velké Pavlovice. Sommelier pan Hrabal, žijící jmenovec autora kančího receptu, doporučuje z bílých rýnský ryzlink či sauvignon a z červených svatovavřinecké, frankovku či kříženec obou zvaný andré (0,75 litru za 490,-).
Host si zde prostě připadá spíš jako na zámku než v podzámčí. Sotva se posadí, zjeví se vrchní Emil, který nápadně připomíná jednoho z "nevyzpytatelných číšníků" Francise Scota Fitzgeralda - a hlavně splní každé přání. Ostatně jako veškerý neuvěřitelně pozorný personál. Vyloženě zámeckému interiéru s mnoha obrazy, zrcadly a okrasnými keři dominuje sněhobílé piano. Když pianistu nepustí z domova zlá tchyně, postará se o hudbu k tabuli sám šéf. Na oboje host jen tak nezapomene.
Tolik o Lípě. Vlastně ještě něco. Proslýchá se, že ve Vršovicích je ještě jedna Lípa, kde opticky i chuťově opulentní večer vrcholí tím, že dvojník pana Růžičky vystupuje s posledním chodem v ruce živě z rodinného obrazu.
U Lípy 1, Plzeňská 237, Praha 5
Otevřeno denně celý rok (i Vánoce a Silvestr) 11-15, 18-24 hod.
Sál 40 míst, salonek 16 míst
Staropramen 10 0,3 l 25,- xxxx
Kvalita obsluhy xxxxx
Celkový dojem xxxx
 U Lípy stolovníci připadají jako na zámku. |
