Zato místní hospody zažívají okurkovou sezonu právě teď, v předjaří.
Přespolní tu teď bude, obzvlášť ve všední den, nápadný jak inspektor Clouseau. Ves je ztichlá, sem tam někdo vypaluje stařinu, zpoza plotů štěkají psi, před vraty se popelí slepice. Jak za Josefa Lady.
Ze dvou lečických hospod je pro pocestné vhodnější ta dolní, zvaná hospůdka U STIBORŮ (protože v ní hospodaří paní Stiborová a pan Stibor, manželé na penzi). Horní hospoda jménem Kocába (rozlehlá přízemní novostavba obnášející několik spojených kvádrů; oproti očekávání neleží u potoka Kocáby, ale na kopci nad ním jak Noemova archa) patří spíše místním, kteří tu holdují hře v šipky na zpívajícím šipkovém automatu. Má obrovský sál, kde bývají tancovačky-diskotéky. Ve vývěsce před hospodou se dozvíme, že ve III.B třídě obsazují fotbalisté Velké Lečice předposlední místo, zatímco podzimním mistrem jsou Daleké Dušníky.
U Stiborů, jak výstižně řekl místní znalec, je to spíš rodinné.
Hospoda je v přízemí růžově omítnutého domku, v jehož patře Stiborovi pravděpodobně bydlí. Křídou na ceduli před barákem vypsali základní nabídku, mezi kterou překvapí položka "telefonní karty".
Před domem je malé parkoviště a pár židlí a stůl, netrpělivě očekávající alespoň jarní počasí.
Když vezmete za kliku a vejdete, stanete nejdřív v malé předsíni, zařízené opravdu jako předsíň, a pak v obýváku (opravdový obývák akorát ale nemívá tři stoly a pípu). Celek připomíná spíš venkovský byt než hospodu, včetně reprodukcí velehorských výjevů a coulových trubek etážového topení na zdech.
Pokud není sezona, pátek ani sobota, U Stiborů je spíš mlčenlivo. Pár stolovníků si povídá za poblikávání televize. "Srnek je, skáčou přes silnici, jen to šustí. Zato divoký prase jsem leta neviděl...," vine se pomalými meandry hovor místních. Stiborovi koukají na zprávy, jako kdyby byli u sebe v obýváku, patrně jde o jediný televizor v domě. Obsluhu však nezanedbávají.
O víkendech, kdy se sem vmísí i přibyvší Pražáci, je živěji - na oběd si sem zajdou rodinky s dětmi, na pivko chalupáři.
I U Stiborů mají šipky, skryté v místnosti za masivními koženými šoupačkami. Ty se otvírají jen tehdy, jsou-li stoly "v obýváku" obsazeny.
Pípání z kuchyně prozrazuje pracující mikrovlnnou troubu. Na čerstvá jídla musí host zapomenout, ale komu vyhládlo, smíří se s tím docela jistě, navíc smažený sýr byl přesný. Při tak malém obratu (a malé kuchyni) těžko čekat, že by tu nějak vyvářeli. Buďme v tomhle případě rádi za to, co je. Ještě tak kdyby příslušný mrazírenský závod šetřil strouhankou ve prospěch toho, co má být ve smažených specialitách uvnitř přehnaně masivní krusty.
Není tu samozřejmě draho, teplá jídla (mají různé kuřecí a krůtí řízky, "čínu" apod.) přijdou tak na 30-45 korun. Velmi solidní jsou žízeň táhnoucí studené chody - rybí "salát-oheň" a uzené matjesy.
Když máte štěstí, zaslechnete, že paní hostinská jen tak mezi řečí nabízí jitrnice a jelítka, pár kousků pouze pro vážné zájemce.
Staropramen je málo bublinkovatý (což je jen dobře) a cena osm korun osmdesát haléřů v dnešní době už mimořádná. Snad vydrží i do léta. Šance tu je: Stiborovi rozhodně nejsou žádní zlatokopové, kteří by na hostech hodlali rýžovat jako na Kocábě.
U STIBORŮ,
Velká Lečice, okr. Příbram. Otevřeno pondělí - čtvrtek 12 - 21 hod. (hodina otevření se občas posouvá), pátek - sobota 12 - 24 hod., neděle 12 - 21 hod. Šest stolů (tři jsou při malém provozu skryty za závěsem), asi 30 míst.
Dovolujeme si hodnotit kvalitu podávaného piva, rychlost a kompetentnost obsluhy a celkový dojem z restaurantu. Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc.
Útratu v testovaných podnicích si autoři hradí sami.
Staropramen 10° 8,80 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ***
