Bludiště jsou sice od toho, aby se v nich bloudilo a člověk si mohl lámat hlavu nad tím, proč se ztratil, a už popáté prochází stejným místem, ale v těch nejstarších dochovaných labyrintech se obvykle zabloudit nedá. Byly totiž takzvaně jednocestné, tedy bez křižovatek. Jejich tvůrcům nešlo ani tak o to vyzkoušet návštěvníkův orientační smysl, ale spíše ho uchodit. Možná se v takových bludištích soutěžilo v rychlosti chůze či běhu, neboť cesta obvykle po spirále byla předem daná. Jsou ovšem bludiště, kde si lze nesčetněkrát říkat ono okřídlené: Tudy cesta nevede... Ve střední Anglii na cestě z Londýna do Stonehenge se nachází rezidence Longleat s klasickým bludištěm s "nekonečnými" pěšinkami, které se kroutí mezi brilantně zastříhávanými keři tisu. Délkou svých cest patří mezi největší světová bludiště, chození zpestřuje šest dřevěných mostků. Stavět se začalo v roce 1972, o šest let později sem přijeli první návštěvníci. Na ploše velikosti zhruba fotbalového hřiště se člověk ztratí více než snadno a bloumat pak může hodiny. Netřeba však jezdit až do střední Anglie, bloudit můžete i doma podle schématu. Vaším úkolem je dojít k rozhledně uprostřed a přejít co nejmenší počet mostů. Což není jednoduchý úkol ani na mapě. Prozradíme vám, že byste měli dva mosty přejít a tři podejít.
24. června 2000
