Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Trpělivá pozorovatelka Helena Třeštíková

aktualizováno 
Filmová dokumentaristka Helena Třeštíková je běžkyní na dlouhé tratě.
Filmová dokumentaristka Helena Třeštíková je běžkyní na dlouhé tratě. Především s jejím jménem je dnes v českém dokumentu spojována takzvaná časosběrná metoda. Při ní filmař několik let sleduje určitého člověka a pak z nastřádaného materiálu sestříhá chronologicky řazené svědectví o jeho životě v prošlém čase. V minulých týdnech uvedla Česká televize tři takové hodinové dokumenty Heleny T řeštíkové: Forte a piana o operní pěvkyni Dagmar Peckové, Bára B. (Live) o zpěvačce Báře Basikové a drásavý portrét mladé narkomanky Kateřiny nazvaný V pasti. V květnu odvysílá televize dvoudílný dokument o pražských prostitutkách Rozkoš bez rizika. Všechny tyto snímky vznikaly pět let a jsou součástí volného cyklu Ženy na přelomu tisíciletí.

* Je to docela zvláštní sestava "žen na přelomu tisíciletí" buď se nacházejí na pódiích ve světle reflektorů, anebo se potácejí po chodnících v mihotání pouličních lamp...

To je náhoda - zrovna tyto příběhy spěly k nějakému předělu, samovolně se začaly dokončovat. V průběhu příštího a přespříštího roku by do cyklu mělo přibýt dalších pět filmů, a v nich by se mělo objevit i to, co asi postrádáte, totiž takzvaný obyčejný život, běžná realita.

* Podle jakého klíče si vybíráte lidi, které hodláte sledovat?

Snažím se vytvořit vzorek, který splňuje moje lidské i filmařské představy. Nikdy to nemůže být vzorek sociálně úplný. Vždy uvažuju o tom, co a jak se s tím člověkem asi bude dít, což je ale samozřejmě naprostá nejistota... Takže současně musím mít určitou jistotu - a tou je pokud možno zajímavé téma. Dokument o narkomance Katce se vyvinul z příběhu, který měl být původně o terapeutce Martině Těmínové a jejích klientech. Martina však přestala mít o filmování zájem. Podařilo se mi najít jednu z jejích klientek, dočasně nezvěstnou Katku. Ona a její přítel Láďa mě zaujali tím, že žijou na ulici, úplně na dně, ale přitom svůj život dokážou nahlédnout "našimi" hodnotovými měřítky, aniž bych je k tomu sebeméně nutila. T řeba když mi řekli, že za rok a půl profetovali jeden a půl milionu korun, ztuhla jsem. A hned dodali: Co bychom si za to mohli pořídit, kam bychom mohli jet. Přesně to samé napadlo v tu chvíli i mě.

* Proč jste si vybrala dvě zpěvačky - a proč právě Peckovou a Basikovou?

Zpěvačky - a možná taky herečky - jsou profese vhodné pro vizuální záznam. Například u výtvarnice nebo architektky je proces tvorby obrazem hůře zachytitelný, kdežto zpěvačka ve vrcholném výkonu před kamerou dobře funguje; film potřebuje určitou zkratku, a hudba ji umožňuje. U Dagmar Peckové mi přišla dráždivá ta kombinace osobní bezprostřednosti, jejích drsných slov a křehkého interpretačního umění. Když jsme začali natáčet, byla plná hořkosti z rozpadlého prvního manželství a nikdo z nás netušil, že to nebude trvat dlouho a objeví se nový muž a pak přijde na svět syn... Proto jsem na začátku hledala i umělkyni, která válčí s mateřstvím. Dostal se mi tehdy zrovna do rukou dost otevřený rozhovor s Bárou Basikovou, z něhož jsem vyrozuměla, že má manžela, který je otcem v domácnosti, přijal její jméno a nadto ona má mladšího milence. Ilustrovala pro mě někoho, kdo totálně otočil zaběhané stereotypy včetně toho milence - tak to přece chodí, že úspěšný chlap má ženu, která se doma stará o děti, a k tomu mladou milenku. A taky se mi zdálo, že Basiková není pouhým plodem imagemakerů, ale že je to na poměry zdejší pop-music živoucí osoba.

* Někdy je i na lidech, které točíte sběrnou metodou, a kteří si tedy na vás dříve či později víceméně zvykli, patrná určitá strojenost a ztuhlost? Lze tohle nebezpečí úplně eliminovat?

To je obecně veliký problém dokumentu. Přestože se snažím sebevíc a technika je pro nenápadné natáčení uzpůsobena čím dál lépe, zapnutí kamery nejde zapřít. Minimalizovat to ztuhnutí jde díky videotechnologii, při níž se nepotýkám s takovým nedostatkem materiálu jako u drahé filmové suroviny, což byla bolest zejména za komunismu. Když totiž někoho díky videu snímáte v dlouhých sekvencích, on se nevydrží bez ustání předvádět. Jenže do hry vstupuje ještě jeden poměrně překvapivý paradox: lidi jsou vůči kameře a vůči tomu, co lze či nelze zveřejnit, mnohem ostražitější než kdysi. Bojí se, že by jim někdo mohl na základě zveřejněné výpovědi ublížit. V edle toho strach z kamery má ještě jednu příčinu. Nejednou jsme v nějakém prostředí slyšeli: My jsme tady měli televizi - a většinou řeknou Novu - a oni nám slíbili, že tohle či tamto nenatočí, a pak to stejně natočili. Už tady kameru nechceme! V tu chvíli se pro ně stávám reprezentantem médií, kterým oni nevěří. A to je špatné pro mě, ale i obecně.

* Když při sběru tak různých osudů přecházíte z prostředí do prostředí, mění se podle něho i vaše chování a způsob sledování?

To by spíš dokázal posoudit někdo, kdo by mě při práci pozoroval. Změny prostředí jsou ovšem to, co mě na dokumentu šíleně baví. V ečer třeba vyrazím v kostýmku na koncert Dagmar Peckové a druhý den ráno sedím s prostitutkou Ančou, která v metru pod náměstím Republiky obhospodařuje veřejné záchodky.

* Bála jste se někdy při natáčení?

Například když jsme v noční Praze točili prostitutky a těsně kolem nás svištěly "jejich" taxíky, nebylo to moc příjemné. Ale strach je u mě kompenzován potřebou zaznamenávat. V ěřím, že za padesát či sto let se na naše záběry někdo podívá se stejným nadšením, s nímž já dnes sleduju archivní záběry půl století staré. Ten někdo v budoucnu uvidí, jak jsme žili, a bude si všímat detailů, které dnes vůbec nevnímáme.

* Někdy mám pocit, že jste při natáčení zaskočená tím, co vidíte, vypadnete z role a zapomenete se ptát...

Někdy zůstávám konsternovaná, například když mi prostitutky vyprávěly, jak "poskytují služby", a mluvily o tom, jako kdyby připravovaly večeři. Mně tyhle "vychylující" partie připadají nejlepší, ale je to pochopitelně věc diskuse. Když jsem na FAMU studentům pouštěla dokument o Katce, vzbudil spory o etice. Ozval se tam hlas, že je to z mé strany hyenismus, jiní oponovali. Fakt je ten, že jsem si v případě Katky nebyla někdy jistá, zda jsem nepřekročila hranici, kterou jsem už třeba překročit neměla. Na jednu stranu mám pocit trapnosti sama ze sebe, že se s kamerou dívám na takovýhle depresivní rozklad osobnosti. Na druhou stranu mě drží přesvědčení, že právě tenhle dokument má svůj smysl. Neříkám, že může od drog někoho odradit, s tímhle praporem bych si netroufla mávat, ale snad může v divákovi nastolit otázky, které by mu jinak ani nepřišly na mysl. T řeba to, že Kateřina s Láďou denně utráceli za drogy dva až tři tisíce, což znamenalo, že denně museli nakrást věci za dvou až trojnásobnou cenu, které pak hned museli prodat.

* Jak je to tedy s tím dokumentaristickým hyenismem?

Těžko bych mohla žít s vědomím, že bych se něčeho takového dopouštěla. Nefilmovala jsem Kateřinu z temných pudů. Na začátku jsem netušila, že do drog tak zahučí. A po celou dobu natáčení jsem doufala, že by se jí mohl podařit návrat tam, kde snímek začíná - do léčebny v Němčicích. Snažila jsem se jí pomoci, nabízela jí, že to zařídím. Aby se to ovšem povedlo, to bychom museli chtít obě dvě... Co se ale nestalo po odvysílání filmu: potkala jsem Katku - prý ji lidi zastavují na ulici a říkají: Držíme palce! Nech toho! Uzdrav se! Její maminka si film nahrála na video a celou dobu brečela. Katka prý zkusí metadonovou substituci. Tak uvidíme.

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ
Narozena 22. června 1949 v Praze.Na FAMU absolvovala v roce 1975 obor režie dokumentárních filmů. Nastoupila do Krátkého filmu Praha jako dramaturgyně, posléze se stala režisérkou. V roce 1990 spoluzaložila sdružení filmařů a sociologů Film & sociologie.Z krátkých filmů: Zázrak, Dvě jubilea Jana Zrzavého, Dotek světla. V 80. letech na sebe výrazně upozornila časosběrným cyklem Manželské etudy; jeden z dílů pak vydal i na celovečerní dokument Z lásky.Na časosběrné metodě režisérka postavila i snímky, jež dokončila v 90. letech, kupříkladu cyklus o mladých delikventech Řekni mi něco o sobě, filmy Deset let v životě mladého muže, Výzva, Určitý způsob štěstí. Helena Třeštíková je vdaná, je matkou syna a dcery.




Autor:





Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Jakub Voráček během otevření fanzóny k mistrovství světa u Galerie Harfa
Syna si užívám, je to milionové dítě, říká Jakub Voráček

Kapitán národního hokejového týmu a nejlépe placený český sportovec Jakub Voráček (27) ustál nedávnou nevěru se... celý článek

Audrey Hepburnová
Máma normálně jedla, neměla anorexii, říká syn Audrey Hepburnové

Designér Luca Dotti (47) o své matce, herečce Audrey Hepburnové slýchal všelijaké příběhy. Jedna povídačka se ho dotkla... celý článek

Kim Kardashianová (New York, 15. května 2017)
Kardashianová nechce náhradní matku, třetí dítě porodí sama

Profesionální celebrita Kim Kardashianová (36) najednou otočila. Zatímco v posledních měsících tvrdila, že si třetí... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.