Tomáši, prázdniny jsou za dveřmi, už víte, kam vyrazíte na dovolenou?
Až do února nemám volný snad jediný den, takže na dovolenou určitě nikam nepoletím. Příští rok mi ale bylo nabídnuto, abych dělal bruslařský seminář v Austrálii. Toho hodlám využít, takže tam pojedu na dva týdny pracovat a pak bych si pobyt rád o další dva týdny protáhl na poznávací zájezd.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Rozhovor s Tomášem Vernerem přineslo aktuální vydání týdeníku 5plus2. |
Jezdíte raději za sluníčkem, nebo holdujete spíš zimním radovánkám?
Přestože jsem zimní sportovec, tak nesnáším zimu. Rád ale jezdím každoročně na konci sezony v dubnu na hory. Byli jsme naposled v Itálii, kde už je tou dobou celkem teplo a příjemně. Jinak rozhodně jezdím raději za sluníčkem, ale nemusí to být zase vyloženě do vedra. Jednou jsem, já hlupák, letěl do Egypta na přelomu července a srpna, kdy mi to připadalo, že tam musí být snad sto padesát stupňů ve stínu a v moři se také vůbec osvěžit nedalo.
Díky krasobruslení jste viděl velký kus světa, ale také jste určitě strávil spoustu času v letadle a vůbec na cestách. Vzpomenete si na nějaký kuriózní zážitek?
Jednou jsem cestoval do Japonska na mistrovství světa, a protože se pro letenky hledají ty nejlevnější možné varianty, letěli jsme, tuším, přes Frankfurt a Singapur a cesta celkem trvala dva a půl dne. Naši rozhodčí, kteří cestovali stejným směrem, vylétali o den později než my a nakonec přiletěli do Japonska ještě před námi. Cesty do Japonska byly vždycky tak trochu kuriózní, ale já proti tomu nic nemám, protože je to jedna z mých vůbec nejoblíbenějších destinací.
Co jste si tam oblíbil nejvíc?
Mám rád hlavně tamější lidi, kteří k sobě mají úctu a respektují se navzájem. Myslím, že to bychom se od nich mohli učit. Mají tam také nádherně čisto, a co je také skvělé, je japonská kuchyně. Miluji jejich sushi!
Svého času se hodně mluvilo o vaší návštěvě Severní Koreje (komunistický diktátor Kim-Čong-il tehdy slavil narozeniny a Verner byl za účast na této akci kritizován, pozn. red.). Jaký jste si odtamtud odvážel zážitek z hlediska cestovatelského?
Byl jsem tam dvakrát, poprvé ve čtrnácti a pak o jedenáct let později. Pořádají se tam organizované zájezdy, které jsou zastřešené organizacemi, jež zodpovídají jak za právní aspekty, tak za bezpečnost. V téhle zemi není pro turisty nebezpečno, opravdu se vám tam nemůže nic stát. Jedině pokud byste udělala něco, co by rozlítilo politické vůdce, a to by si vás tam asi nechali nadobro a zapřeli, že jste tam vůbec kdy přiletěla. Nikdo ale nemá možnost podívat se na tu zemi takovou, jaká ve skutečnosti je, protože vidíte jenom to, co vám oni umožní. Dovolí vám podívat se zrovna na to a to, přimějí vás něco si vyfotit, něco vám zakážou vyfotit… Je to zkrátka diktatura. Některým Čechům bych doporučil jet se tam podívat, aby si přestali stěžovat, jak se tady mají zle a špatně.
Navštívil jste někdy jako krasobruslař nějaké exotické končiny, kde tento sport není vůbec obvyklý?
Ještě ne, ale pravděpodobně nás s Jevgenijem Pluščenkem čeká vystoupení ve Spojených arabských emirátech, kde budeme hrát privátní představení pro jednoho z šejků. Bude to zvláštní, protože to bude velmi komorní atmosféra, ale spíš se bojím, abych se neprohřešil proti tamější etiketě, protože nemám nijak nastudovaný arabský svět. Nerad bych třeba vyrazil ven v příliš krátkých šortkách a byl za to zatčen.
Právě exhibiční představení a revue jsou příležitosti, kde vás fanoušci mohou ještě vidět na ledě. Od října opět účinkujete v show Jen počkej, zajíci!. Dá se vůbec srovnávat publikum, na které jste zvyklý ze závodů, s tím, které se přijde podívat na rodinnou revue?
Úplně ne. Ale nedá se to paušalizovat, protože je publikum jako třeba kanadské nebo japonské, které přesně ví, co je v bruslení náročné, co odměnit potleskem a kdy naopak nechat bruslaře soustředit se. Například, že není dobré bouřit do prvního tónu. To samozřejmě diváci revue neví a ani to není jejich povinností. V závodě je to o tom, abychom publikum v první řadě ohromili a malinko i pobavili, zatímco revue děláme především, abychom bavili.
Co je pro vás příjemnější?
Pro mě je příjemnější jezdit exhibiční vystoupení, protože tam odpadá tlak z toho, že bych udělal malou chybu a byl za ni potrestán. Ve špičce mužské kategorie, kde jsem se pohyboval, každá maličká chyba znamenala to, že jsem z té špičky vyletěl. U nás se jezdí závody ve dvou dnech, a těžko se hledá motivace, když jste po krátkém programu místo na prvních šesti místech, což je cíl, někde na dvacátém, a k tomu v posledních letech opravdu stačilo jedno zaváhání. V revue malé pochybení nikdo nezaregistruje.
