Jak často vyjíždíte za hranice?
V posledních pěti letech to bylo docela často, tendence cestovat byla velká. Dokonce jsem měl připravený cestovatelský pilot, který jsem nabízel napříč televizemi a po dvou letech mi bylo řečeno, že o něj nemají zájem, i když původně měly. Teď jsem ve fázi, kdy se mi nechce moc trajdat po velkých štrekách. Snažím se mít méně výjezdů, ale o to zajímavějších. Ono je to taky tím, že když se člověk na některá místa vrací, už mu nespadne brada jako dřív, jisté věci už bere jako samozřejmost a už z toho nemá takový zážitek.
S jakými pocity se vracíte domů, jak reagujete třeba na zdejší prostředí?
Mě to tady upřímně děsně se... Štve mě, co se děje kolem nás, jsem velkým kritikem společenských poměrů, které považuju za špatné. Ale mám na to vlastní obranu. Vytvořil jsem si vlastní stát ve státě a rád se do něj vracím.
Neměl jste chuť se sbalit úplně a odstěhovat se?
To úplně ne. Ta situace je samozřejmě pořád lepší než před revolucí, jistý věci jsou líp řešitelný. A pak taky platí, že jinde je to ještě horší, a to nemusí být třeba jen některé balkánské země, ale i vysoce vyspělé západní oblasti. Tohle je výhoda svobody - můžete si kdykoliv sbalit kramle a přestěhovat se tam, kde je člověku líp. Nesmí to ale být celoživotní útěk.
Vybral jste si nějakou zemi pro případ, že byste na stará kolena chtěl nový domov?
Mám pár adres, kde to mám rád, třeba ve Středomoří nebo v Alpách. Ale nejsem si jistý, že bych udělal nějaký radikální krok. Teď hodně času trávím na jižní Moravě, kde točíme seriál Vinaři. Zjistil jsem, že pod pálavskými vrchy je to nesmírně kouzelné. Zároveň si uvědomuju složitost venkova, v létě a v zimě se žije úplně jinak. Žil jsem na vesnici, takže vím o čem mluvím. Třeba zima venkov změní úplně, ve městě to tolik necítíme. Takže o nějakém stěhování nepřemýšlím, mluvím o horizontu pěti let, dál neplánuji. Za dvacet, třicet let může být všechno jinak.
Zmínil jste Vinaře. V těch hrajete s manželkou Lucií Benešovou. Potkáváte se na place často?
Ve Vinařích hraju provozního tam, kde moje žena hraje účetní, takže jsme kolegové. Potkáváme se, ale ne zas tolik. Já mám před sebou ještě asi třetinu práce.
Hynek Čermák a Tomáš Matonoha v seriálu Vinaři
Momentálně vám nejvíc dává zabrat výchova devítiletého Štěpána a dvouleté Lary. Je pro rodinu lepší, když jste na place oba, nebo to naopak komplikuje organizaci?
Vždycky je to právě složitější, ale naštěstí toho není tolik, takže nemáme až zas takový problém všechno zvládnout.
Vím, že se věnujete i muzice. Už jste dodával i hudbu do filmu. Nemáte chuť změnit primární profesní zaměření?
Tyhle tendence mám furt, ale zatím přicházejí zajímavější nabídky, které je mi líto odmítat. Myslím, že všechno přijde samo.
Snažíte se producentům nabízet tyhle služby automaticky ve chvíli, kdy vám nabídnou roli?
To se mi dlouho nestalo. Ve chvíli, kdy jsem osloven, se na projektu většinou pracuje a producent nebo režisér už má jasnou představu, koho chce na hudbu. Víc toho bylo v době, kdy jsem hrál v Brně. A pak částečně ve filmu Jak ulovit miliardáře, ale tam to bylo dáno tím, že jsem do Gymplu Tomáše Vorla dodával motivy a plynule jsme navázali na další podobnou spolupráci. Hodně jsem se vyřádil v rámci svého autorského divadla.
A práce je dost?
Momentálně ano. Na podzim budu zkoušet muzikál Mamma Mia!, pak hraju v několika divadelních představeních, jednu věc bych měl točit pro Českou televizi a v lednu nevím. To je moc daleko. Nadupané je to dost, ale té práce je tak akorát.
