Tomáš Klus: Jsem fotr, co píše písničky, a ne duchovní guru

  • 49
Zpěvák Tomáš Klus věří v lásku, v energie lidí i věcí a jeho postoj by se dal popsat starým příslovím: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Dlouhá dovolená v Dominikánské republice ho prý přivedla k tomu, že přestane sám sebe potlačovat a omezovat a třeba si pořídí i vysněný obytný vůz.

Tomáš Klus na dovolené stihl přečíst Bibli, ale také udělat písně pro novou desku, kterou chce stihnout ještě před prázdninami (více čtěte zde).

„Dovolená ve mně udělala takový cvak, že jsem zapadl sám do sebe. Přišel jsem k sobě. A tím pádem jsem byl schopen říct ne v tom smyslu, že i sám sebe přestanu potlačovat a vymezovat jako: Měl bych přestat kouřit, protože přece chci cvičit jógu. To je naprostý nesmysl. Já jsem skloubil svou černou a bílou, svůj jin a jang jsem dal do nějakého kolečka, a tím pádem jsem se uvolnil. Mám pocit, že lze stihnout za jeden život několik životů,“ říká Klus, který našel v životě štěstí a upřímně ho přeje všem lidem.

„Říkáme, že nemáme lásku nebo že jí máme nedostatek. A to je ta lež. Lásky máme všichni dostatek a není to jen to, že se miluješ s jedním člověkem, ale můžeš milovat všechny lidi. A to se mi stalo. Já se zamiloval do lidí jako takových. A teď si přeji, aby všichni byli šťastní. A to by se člověk divil, kolik energie mi tím přichází. V momentě, kdy to ze srdce člověku přeješ, tak ono se to v těch lidech odráží a přichází ti to zpátky. Jakou barvu dáš svým myšlenkám, které vypouštíš z hlavy, tak tatáž barva se ti vrací,“ říká Klus.

„Mám úplně stejně rád lidi, kteří jsou zlí, jako ty hodné. Nikdo se nerodí zlý a nikdo se nerodí dobrý. Všichni se rodíme stejně a musíme se přijmout. Musíme přijmout všechno, co je, protože my máme tendenci vytěsňovat. To, co se nám nelíbí, vytěsníme pryč a nemyslíme na to a jsme proti tomu. Ale v momentě, kdy něco vytěsníš, tak se to musí zákonitě někde objevit. Nepadá to do toho vesmíru, zůstává to tady.“

Ale ne všichni na jeho věčně pozitivní nadhled reagují stejně nadšeně a dostává se mu i kritiky. Tomáš Klus ovšem i pomyslné facky od života přijímá. „Otázkou je úhel pohledu. Ty facky neexistují, vše je jen ponaučení. My jsme tu, abychom poznávali sebe sama v různých situacích a to já dělám. V momentě, kdy mi někdo spílá, tak spílá sám sobě. Stejně tak když já jsem na někoho naštvaný, tak jsem naštvaný sám na sebe,“ vysvětluje.

„Ale já už jsem tohle říkal, ale pochopil jsem, že tyhle věci nemám vůbec říkat, protože já jsem fotr, co píše písničky, a ne žádný duchovní guru,“ dodává s úsměvem.

Tomáš Klus s manželkou

Největším zlomem v jeho životě bylo narození dcery Josefíny. Díky ní se naučil sdílet své pocity a také potlačit ego v okamžiku, kdy mu poprvé začala vzdorovat. „Když ti to ne řekne to nevinné děťátko, tak ego se zastydí, že se naštvalo na to malé nevinné děťátko. Já se dostal do pozice, že jsem koukal na to své ego. Řekl jsem si: Co se chceš porovnávat s dvouletým dítětem? Co si chceš dokazovat? A tak jsem to ne do sebe vpustil a úplně jsem ho přijal. A teď přijímám každé ne každého člověka,“ říká Klus, který by si nejvíc ze všeho přál světový mír.

Má ovšem i přízemnější přání. „Chci obytný vůz. Chtěl bych žít kočovně. Chci cestovat, jezdit, ne nikam daleko, tady. Chci poznávat zemi. Líbí se mi, že si to můžeš zaparkovat, kde chceš,“ prozrazuje.

,