Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dastlík: Lidem vadil můj vzhled. Říkali, ať ten ušatej ksicht jde pryč

  0:03aktualizováno  0:03
Herec Tomáš Dastlík (40) je známý hlavně díky roli Martina Maléře v seriálu Ulice. Přestože se už setkává převážně s kladnými reakcemi na svoji postavu, nebylo tomu tak vždy. Fanouškům prý ze začátku vadilo, jak vypadá.

Tomáš Dastlík | foto:  © Jakub Pastyřík

Diváci vás znají především díky seriálu Ulice, kde hrajete Moraváka. Máte s tímto nářečím své zkušenosti?
Já pocházím z Pardubic, ale pak jsem byl čtyři roky na JAMU v Brně, a tam vás to nářečí hodně šlehne. Nakonec jsem byl deset let v angažmá v divadle Petra Bezruče v Ostravě, takže jsem měl velmi dobrý základ s přízvukem.

Jste celkem výrazný typ, určitě vás lidé poznávají či oslovují na ulici.
Že mě někdo pozná, nebo osloví, z toho mám určitě hezký pocit. To nebudu zastírat. Párkrát se stalo, že jsem spěchal a zrovna se mi nehodilo zastavit se a pozdravit s lidmi. Ale pořád to jsou jen lidi a setkání s nimi beru tak, jak jsem to vždycky vnímal já, když jsem jako malej viděl nějakého herce. Ten zážitek mohou mít oni se mnou podobný, proto se snažím být vstřícný a vlídný.

Fotogalerie

Máte třeba i nějaké negativní reakce na vás nebo vaši seriálovou postavu?
Zatím ne, ale přiznám, že na chatu Ulice nebo na Facebooku, když jsme do seriálu přicházeli jako rodina, často lidé naráželi na můj vzhled a komentovali to, ať ten ušatej ksicht jde pryč a takový. Dost mě to mrzelo, ale všichni kolem seriálu mi říkali, že je to normální a nemám se tím vůbec zaobírat.

Jak jste se začlenil? Co herečtí kolegové?
Myslím si, že v týmu nejen herců, ale i štábu panuje nevídaná souhra a velmi dobré přátelské vztahy. Moc dobře se mi pracuje, je tam příjemná a vřelá atmosféra. Když do seriálu přišel Ivan Vyskočil, hned ze začátku se z nás stali kamarádi. Všem nabídl ihned tykání, a to bylo příjemný. I když je starší, vnitřně je velmi mladý člověk.

V seriálu máte dvě děti. Dcera teď trochu zlobí. Nekritizují vás třeba, že ji špatně vychováváte?
Sem tam se to stane a napomínají mě v obchodě, ať na ni nejsem třeba tak přísnej. Bohužel kolikrát ani nevím, o čem lidi mluví, protože my jsme zhruba tři měsíce s natáčením dopředu a já nemám čas seriál sledovat v televizi. Tak nevím, co zrovna běží. Určitě dostávám životní rady, jak vychovávat dospívající dceru. Vzhledem k tomu, že dosud děti nemám, v tomhle směru si nemám zatím co brát k srdci.

Hrajete ale i v divadle. Je to pro vás velký rozdíl odskočit si před kameru?
Určitě. Především záleží na lidech kolem divadla či seriálu. V Ulici je sice skvělá atmosféra, ale na druhou stranu je to při natáčení dost časově napresované. Musí se toho hodně stihnout, pokud se nestíhá, je to velký problém. Co se týče divadla, to mám moc rád. Aktuálně jsem dostal nabídku od Divadla Ungelt, kde hraji v představení Smrt a dívka. Vracím se zase na menší a komornější jeviště, na což jsem byl zvyklý z divadla Petra Bezruče. Zde je velmi úzký kontakt s publikem, téměř každého diváka si pamatujete. Velké jeviště si osvojuji v divadle na Vinohradech, což má také své kouzlo.

Stalo se vám někdy, že jste v divadle hrál něco, co se vám nelíbilo a chtěl jste odejít? Nebo jste dokonce odešel?
To se mi nestalo, že bych přímo odešel. Ale jisté úhybové manévry jsem v mysli měl. Určitě to nebylo kvůli lidem, ale kvůli tomu, že mi nesedla hra nebo jsem nebyl spokojený se svým výkonem.

Zleva Petr Stach, Marta Kubišová a Tomáš Dastlík

Zleva Petr Stach, Marta Kubišová a Tomáš Dastlík

Herci často mají při zkoušení někoho, kdo jim pomáhá nahazovat text. Máte vy někoho takového?
Ne, nemám. Já abych pravdu řekl, dopředu se moc texty neučím. Není to o tom, že bych se nepřipravoval, ale neumím to. Nemám takové myšlení a vše se začíná odehrávat až na zkoušce, kdy se mi spojují nebo zapojují mozkové závity dost na to, abych se to naučil. Často ze začátku používám svá slova a až potom přicházím konkrétně k tomu textu. V divadle, tam je to pro mě v pohodě, zkouší se dva měsíce. Takže tu roli do hlavy dám. Ale co se týká televizní a filmové práce, kdy se musíte ze dne na den naučit třeba čtyřicet stránek textu, tam vše není úplně doslovně podle scénáře.

Takže do textu vloudíte třeba i slovo, kvůli kterému se vsadíte v hospodě o pivo?
Pár slovíček si sem tam do textu přidám a lidi, co znám a koukají na Ulici, vědí, že to říkám kvůli nim. Ale se sázkou to nemá nic společného. Spíš jde o legraci. Například má tehdejší přítelkyně měla prarodiče z Moravy, a já do textu vložil název vesnice odkud pochází. Bývá to pro mě malý adrenalin.

Zmínil jste bývalou přítelkyni. Jste tedy aktuálně singl?
Ano, jsem sám.

Jaké ženy se vám líbí? Třeba vám najdeme novou přítelkyni.
Jejda, to jste hodná. Začínám se červenat. Já vlastně nemám nějak vyhraněný vkus. Mám rád ženy, které jsou veselé, neberou se moc vážně, jsou hezké, aspoň trošku sportují a hlavně z nich čiší pohoda. Vždycky jsem si myslel, že můj typ jsou krátkovlasé brunety s hnědýma očima. Ale čím jsem starší, tak se mi ty požadavky dost mění na neurčito.

Tak to většinou s věkem bývá.
Jo? Tak jo. To jsem asi v pořádku. (smích)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.