Když se malíř Tomáš Císařovský vydal do Peru, bylo zrovna období dešťů. Vzduch přesycený vlhkostí, přes komáry nebylo vidět a k tomu strašné vedro. Prazvláštní stav. Jako by mu vypadl mozek z hlavy. Sebemenší úkon nesmírně pracný. Rozjitřené vnímání. Viděl, co by jinak neviděl. A pak se zase pro změnu vysušil v horách, ve svatém údolí, na Machu Picchu. Cuzco, bývalé hlavní město Inků, leží ve výšce tří tisíc metrů nad mořem. A je tam málo vzduchu a bolí z toho hlava. Přináší to nepoznané vjemy.Tomáš Císařovský čekal jiný svět. Ale ne, že je tak jiný, a zároveň něčím i tak velmi blízký. Když v osmdesátých letech, za komunizmu, maloval obrazy podle deníku svého dědečka legionáře, nepřipadalo v úvahu, aby si projel trasu, o které dědeček psal v nalezených denících. Hongkong, Dálný východ... Exotiku tehdy musel najít ve svých představách, vizích, snech, malovat tehdy mohl jen zprostředkovanou zkušenost. Obrazy z Peru už mohou popisovat jeho vlastní zážitky a pocity. Připadal si jako Gulliver v zemi obrů - Peru je jako polovina Evropy, Kordillery jsou šest tisíc metrů vysoké. A nekonečné pralesy... Proti Evropě jiná škála barev. Divoká mohutná vegetace. Mraky vysoko stavěné na nebi. Úplně jiné odstíny barvy půdy. I to je Peru. Při setkání tváří v tvář si teprve člověk uvědomí mohutnost přírody. Kdysi byla Evropa možná také taková jako dnes Peru, hluboké hvozdy, divoká zvěř, nebezpečí. Ale teď nám Evropanům mizí příroda před očima. Tam není svět zalitý betonem. Člověk si tady ostře uvědomí, čeho se dobrovolně zříkáme, když ukrajujeme lesy a plníme krajinu asfaltem, betonem a ocelí. Život tam v Peru je tvrdý, chudý a nebezpečný. Ale stojí za to ten náš umělý pocit bezpečí? Který se ostatně ukazuje jako falešný? Stojí za to ten svět betonových měst, která si musíme uměle dobarvovat? A jak je to absurdní - Indiáni nám ten beton závidí. Ve španělštině mají pro něj označení "material noble". Chtějí ho víc než "obyčejné" ebenové dřevo. Chtěli by města a dálnice, jaké máme my... Indiáni jsou hrdí, rezervovaní. Ale není to jen idyla. Jsou také "vypití", sní před rozsvícenou obrazovkou osudy seriálové Manuely a ztrácejí schopnost a chuť žít v přírodě. Ale kontakt s nimi, i když bez znalosti španělštiny mimoverbální, je otevřenější než tady doma. Ne tak evropsky chladný. Boj o přežití je tak jednoznačný, že nemusí být, a také nejsou tak rafinovaní, vypočítaví a neupřímní jako leckdy my.
Tomáš Císařovský své obrazy z cesty do Peru vystavuje v pražské Galerii MXM do 21. října na výstavě nazvané Země, mraky a salsa.
- sobota 29. září 2001
