Na konci století jsou tu znovu Beatles, aby připomněli svoji jedinečnost: klukovskou hravost, šarm, výborné melodie, pestrou muziku a pozitivní pohled na svět. Nikdo je nepřekonal a také je nikdo nepřemluvil, aby po svém rozpadu znovu koncertovali nebo natáčeli desky. Všechny plány nakonec zhatila tragická smrt Johna Lennona. Zbylá trojice, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr, se uchýlila ke vzpomínkám, které začaly vycházet od roku 1995 jako The Beatles Anthology. Nejprve to byla čtyři archivní dvojalba, pak televizní dokument a nyní rozsáhlá kniha. Žádné senzace na světlo nevyšly, jenom se potvrdilo to, co se dalo slyšet z muziky. Beatles byli čtyři přátelé, jejichž talenty zapadly ideálně do sebe. A nakonec, takřka symbolicky, se na přelomu století dostaly jejich písně znovu do hitparád. Takhle členové Beatles a jejich přátelé hovoří ve své antologii.
Rock'n'roll (1958)
John Lennon: Dělat hudbu mě nenapadlo, dokud nepřišel rock'n'roll. Když v kině dávali film s Elvisem, lidi stáli a ječeli. Říkal jsem si: Hm, to musí bejt fakt dobrej džob.
Paul McCartney: Ve škole měl někdo časopis s fotkou Elvise Presleyho. Vypadal na ní skvěle. To byl on, náš vytoužený guru, mesiáš!
Jméno The Beatles (březen 1960)
Lennon: Když se mě na to ptali, říkal jsem, že ve dvanácti se mi zjevil mužík na hořícím dortu. Řekl: Jste Beatles, psáno s "a". Ale vážně, chtěl jsem vymyslet něco s dvojím významem. Beatles jako brouci, ale s tím "a" je v tom i beat.
Objevení Beatles (prosinec 1961)
Manažer Brian Epstein: Přišel jsem do klubu, kde hráli. Bylo tam vlhko a zněla tam beatová hudba. Já se tenkrát zajímal spíš o divadlo, ale Beatles mě zaujali. Měli šarm a smysl pro humor, který projevovali v hudbě i v zákulisí.
George Harrison: Epstein nás dostal do rádia a rozmluvil nám kožené obleky. Rádi jsme změnili oblečení, když to znamenalo další kšefty a víc peněz.
Hudební režisér George Martin: Zprvu toho moc neuměli, ale měli obrovské charisma. Už to by je dobře prodávalo. Když jsme dokončili píseň Please Please Me, řekl jsem jim: Pánové, máte první hit. Prodalo se půl milionu kusů.
Dobytí Anglie (1963)
Lennon: Nejdříve jsme dobývali Liverpool, Londýn a pak Anglii.
McCartney: Psali jsme písničky i po hotelích. Každé dva měsíce jsme šli do studia. Měli jsme všechno obehrané z koncertů. První album jsme natočili za den, od rána do večera.
Byli na to čtyři
Harrison: Bylo dobře, že jsme na to byli čtyři. Ne jako Elvis Presley. Litoval jsem ho, protože byl sám. Nikdo nevěděl, jak mu je. My jsme to zažili spolu. Byli jsme opravdu přátelé. Také jsme se hádali, ale byli jsme si hodně blízcí.
Sláva
Ringo Starr: Poprvé mi to došlo u tety. Byl jsem tam předtím tisíckrát. A normálně jsme pili čaj. Přišel jsem po koncertě. Někdo strčil do stolu a vylil mi čaj na talířek. Najednou všichni vyskočili: musíme to utřít, to přece nejde. Dříve by si toho nevšimli. Tenkrát mi blesklo hlavou. Něco se změnilo.
První cesta do Ameriky (únor 1964)
McCartney: Přišlo nám to jako polibek smrti. Znali jsme ty případy. Letět do Ameriky s jedním hitem, krátký pobyt na výsluní a pak se propadnout do zapomnění. Říkali jsme: Takhle ne. Pojedeme tam, až budeme mít číslo jedna na jejich hitparádě.
Martin: V Americe zpočátku propadla píseň She Loves Y ou a další skladby, které byly hity v Anglii. Ale pak už je Američani museli brát vážně. Píseň I W ant To Hold Y our Hand se chytla.
Epstein: Zvrat v jejich kariéře se datuje od přistání v New Yorku. To nemělo obdoby.
Když hráli, tak se nekradlo (9. 2. 1964)
(73 milionů Američanů sleduje The Beatles v televizi)
McCartney: Lidi v Americe si dodnes pamatují na televizní show Eda Sulivana, kde jsme se poprvé objevili. Na to si dobře vzpomínají stejně jako na atentát na Johna Kennedyho.
Harrison: Později se říkalo, že skoro nikdo nevolal na policii. Těch deset minut se na nás dívali asi i zločinci.
Druhé turné po Americe (srpen 1965)
Harrison: Bylo to rok po zavraždění Kennedyho. Bál jsem se tam jet. Dokázal jsem si představit, že se může stát cokoliv.
Starr: Bavilo mě to, všechna ta konspirační auta. Dostat se na koncert bylo dobrodružství. Všechny posedla mánie.
McCartney: Někdy to překrylo hodně hříchů. Hráli jsme falešně, ale lidi tak křičeli, že nás nikdo neslyšel.
Starr: Hrálo se třicet minut, někdy pětadvacet. Vzali jsme to rychleji, mnohem rychleji než normálně.
Harrison: Jednou hodili bouchací kuličku na pódium a my mysleli, že střílejí. Takové věci nás děsily.
McCartney: Všude nás čekaly hordy lidí, kteří chtěli podpis. Také přiváželi lidi na vozíčcích, abychom se jich dotkli. Mysleli si, že jsme něco jako Ježíš.
Starr: Taky nám nosili děti v takových koších. To turné se už nedalo opakovat. Budeme na ně vzpomínat do konce života.
Help!
Harrison: Tu písničku složil Lennon.
Lennon: Jednou za čas se mi vrátila deprese. Všechno dění kolem Beatles mě dusilo. Byl jsem v krizi, ale na filmu Help! to nepoznáte. V duchu jsem křičel o pomoc. Zpívám Help! a image Beatles překryl můj stav.
Píseň Yesterday
(v říjnu1965 byla 4 týdny na vrcholu americké hitparády)
McCartney: Měl jsem byt v podkroví, piano stálo hned u postele. Vzbudil jsem se a v hlavě jsem měl melodii. Našel jsem si na klavíru akordy. Pak jsem se ptal lidí, co to je za melodii. Musí to něco být. Já to přece nenapsal. Taková náhoda neexistuje.
Beatles dostali Řád britského impéria (1965)
McCartney: Ceremoniář nám vysvětloval, co máme dělat, hlavně se k Jejímu Veličenstvu neotáčet zády.
Starr: Královna si nejdřív myslela, že skupinu jsem založil já. Řekl jsem: "Ne, já jsem přišel poslední." Pak se královna ptala, jak dlouho jsme spolu. "Čtyřicet let," zalhal jsem bez mrknutí oka. Ona se tvářila, jako že neví, jestli to má být vtip, nebo jestli jsme blázni.
Harrison: Byli jsme nervózní a šli jsme si zakouřit na záchod. Pak z toho John udělal, že jsme kouřili marihuanu. Ne, byly to cigarety.
Starr: Já nevím, byl jsem sťatej.
Setkání s Elvisem (1966)
Harrison: Zastavili jsme před jeho domem. Všichni jsme vyskočili z auta, chechtali jsme se a dělali, jako že o nic nejde. Uvnitř byl Elvis. Hrál na kytaru a sledoval televizi.
Lennon: Měl ji stále puštěnou. To dělám taky. A před televizí stál velký zesilovač. Elvis měl zapojenou kytaru a celou dobu hrál. Na televizi stáhl obraz. Tak jsme si vzali nástroje, které byly po ruce, a hráli jsme taky.
McCartney: Nezapomenu na to setkání.
Starr: Po letech jsme zjistili, že se snažil, aby nás vypudili z Ameriky. Prý měl dobré známosti u CIA. Cítil se námi ohrožen. Razil názor, že máme špatný vliv na mládež.
Beatles středem mánie
Harrison: Kvůli nám prý lidi vyvádějí jako šílení! Přitom my jsme byli uvězněni ve středu toho všeho, ať už jsme byli v hotelu nebo v autě. Nemohli jsme nic dělat, ani vyjít ven.
Starr: Nikdo neslyšel, co hrajeme. Připomínalo to spíš pouliční bouře než koncerty. I policajti z toho byli vedle. Připadalo nám, že nás lapili do velkofilmu, kde se všichni zbláznili. My jsme byli nejnormálnější.
Tomorrow Never Knows
(jaro 1966)
Martin: Deska Revolver obsahovala píseň Tomorrow Never Knows. To byla hodně převratná skladba.
Lennon: Tehdy jsem četl Tibetskou knihu mrtvých, která mě inspirovala.
McCartney: John postavil tu píseň na jednom akordu c. My byli pro. Indové také stavějí na jednom akordu. Byla to změna. Snažili jsme se o pestrost a najednou John pral to céčko pořád dokola.
Drogy
McCartney: Kluci s nimi experimentovali a tlačili na mě, ať to také zkusím. Nechtělo se mi, v tomhle jsem trochu vyčkával.
Lennon: Když jsme točili film Help!, měli jsme mezi natáčením v Rakousku hodně času. Kouřili jsme marihuanu i k snídani. Nikdo s námi nemohl komunikovat. Pořád jsme se chichotali.
Starr: Ve filmu uvidíte spoustu snímků, kde máme z toho kouření červené oči. Tak tohle byli ti slušní čistí hoši! Jednou jsme běželi sedm mil jenom proto, abychom se mohli zastavit a dát si jointa. Doběhli jsme málem do Švýcarska. Hodně jsme se v té době bavili.
Harrison: LSD jsem přestal brát, když jsem viděl ty děti v San Francisku na drogách. Měl jsem trochu LSD v malé lahvičce. Dal jsem jednu kapku pod mikroskop. Vypadalo to jako starý provaz. Rozhodl jsem se, že něco takového si už do mozku cpát nebudu. Tehdy jsem se začal věnovat meditaci.
Seržant Pepř (jaro 1967)
Starr: Začali jsme titulní skladbou Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Mysleli jsme, že deska by mohla být rocková opera. Jenže pak jsme natočili pár dalších věcí a řekli si: Kašleme na to. Dál jsme psali normální písničky. Přesto na desce ten pocit propojenosti je.
Lennon: Říká se, že to je první konceptuální album. Nesmysl. Funguje to tak, protože jsme to řekli.
Harrison: Bylo bezvadné, že ve studiu jsme brali nápady od každého a ten nejlepší jsme použili.
Lennon: Tenkrát se zabil v autě dědic Guinnessova pivovaru. A na vedlejší stránce novin psali o 4000 dírách v silnici. To všechno mě inspirovalo a vznikla z toho taková poetická míchanice A Day In The Life.
Yoko Ono (Ženatý Lennon se s ní seznámil v roce 1968)
McCartney: Narušila náš společný systém práce. Ve studiu jsme byli vždycky jen my čtyři, režisér a obsluha technického zařízení. Takhle to fungovalo od počátku.
Starr: Ptal jsem se Johna, proč bere Yoko do studia. Řekl mi, že když se vrátím domů k Maureen, řeknu jí o svém dni ve dvou větách, kdežto on s Yoko o sobě vědí všechno. Žili tak, že spolu trávili všechen čas.
Lennon: Všichni kolem nás byli úplně paranoidní. My si toho nevšímali. Byli jsme zamilovaní.
Hey Jude (srpen 1968)
McCartney: John se rozváděl. Bylo mi líto jeho syna Juliana. Aby si to tak nebral, složil jsem mu písničku, která se měla původně jmenovat Hey Jules. Ale špatně se to zpívalo, a tak jsem jméno změnil na Jude. Když jsem hrál píseň Johnovi, řekl, že přesně ví, co jsem chtěl vyjádřit. Vždycky, když ji zpívám, tak si na Johna vzpomenu.
Rozklad
Lennon: Bylo to evidentní na bílém dvojalbu i během našeho pobytu v Indii, kde jsem nakonec zůstal jen já s Georgem.
Starr: Rozvod také nepřichází hned. Předcházely mu měsíce a roky trápení.
Martin: V jedné písničce se zpívá: "Svatební zvony trhají mou starou partu." Bylo načase se rozloučit a začít žít normálně. Vždycky jsme věděli, že ten den přijde.
Album Abbey Road (jaro 1969)
Martin: Překvapilo mě, když mi Paul zavolal, že se mnou chtějí udělat desku. Souhlasil jsem, jedině když ji uděláme postaru. Paul s tím souhlasil. Deska se povedla mimo jiné i proto, že všichni tušili, že bude poslední.
Starr: Když jsme pracovali, zapomněli na hádky a podobné hlouposti, pořád to fungovalo.
Těsné sako Beatles
Starr: Po debutu své kapely Plastic Ono Band za námi John přišel a hodil karty na stůl. Řekl: "Co kdybychom to zabalili?" Všichni jsme s tím souhlasili. John nezamýšlel, že bychom měli skupinu opustit. Chtěl, abychom se prostě rozpadli.
Lennon: O tom, že chci odejít, jsem mluvil už dřív s Erikem Claptonem a dalšími lidmi. Radili mi, abych počkal a rozmyslel se i s ohledem na obchodní stránku byznysu. Pak jsem mluvil s Paulem, který navrhoval, ať uděláme to anebo tamto, a já mu na všechno říkal ne, ne, ne. Nakonec to dospělo k situaci, kdy jsem musel s pravdou ven.
McCartney: Měli jsme se vrátit ke koncertování na menších pódiích. Chtěl jsem, abychom se vrátili ke kořenům, a kdo ví, jak by to potom dopadlo. A však John se tenkrát velmi intenzivně věnoval své ženě Yoko Ono. Potřeboval hodně času na jejich společné projekty. Nejdříve chtěl uzavřít kapitolu Beatles a začít kapitolu Yoko. Nebyl to jeho styl míchat obojí dohromady.
Harrison: Každý se snažil ze skupiny odejít, to nebylo nic nového. Každý z nás odcházel už celá léta. Když Beatles začínali, byl to pro nás hnací motor a jako mladí jsme toho spoustu dokázali. Ale už to spělo k bodu, kdy nás to spíš svazovalo. Nezlobil jsem se na nikoho, kdo chtěl odejít, protože jsem to chtěl i já. Bylo načase se z Beatles vyvléknout jako z těsného saka.
Starr: Neoznámili jsme to veřejnosti hned. Lidi si nepřáli náš rozpad. Proto jsme to spolu ještě vydrželi. Občas se nám dařilo, protože jsme stále zůstávali přáteli.
Harrison: Ale stále intenzivněji jsme cítili, že bychom to měli lidem říct.
McCartney: Nikdo nechtěl být tím, kdo oznámí, že mejdan už skončil. Všichni kromě Johna jsme se snažili skupinu udržet. Nepovedlo se to. Myslel jsem si, že když budeme dělat na svých sólových projektech, mlčení o rozchodu se obrátí proti nám. Proto jsem nakonec řekl, že odcházím od Beatles (10. duben 1970).
Beatles o Beatles
Starr: Bylo tady pár opravdu fantastických okamžiků: přátelství čtyř lidí, kterým na sobě záleží. Byly to pocity neuvěřitelné blízkosti.
Harrison: Myslel jsem si, že staří fandové Beatles dospěli, oženili se a povdávaly. Mají teď spoustu dětí a odpovědnost, ale stále jim po nás zůstalo v srdci dost místa.
McCartney: Jsem rád, že náplní většiny těch písní byla láska, mír a pochopení. Nenajdete písničku, která by vykřikovala: Jděte všichni do hajzlu, já vás nenávidím. Zpívali jsme Vše, co potřebuješ, je láska a Dejte šanci míru, písně mají pozitivní náboj a na to jsem velmi hrdý. Beatles, to bylo prostě něco monumentálního.
Lennon: Když jsem byl Beatle, myslel jsem si, že jsme nejlepší skupina na celém zatraceném světě. A právě tohle přesvědčení z nás udělalo vše, co jsme byli. Ale dospěl jsem. Už nespoléhám na žádné obrovské autority, jako je bůh, Kennedy nebo Hitler. Už nehledám žádného guru. Nehledám nic. Hledání je pryč. Nedá se nikam jít, už není nic. Tak to je. A my budeme nejspíš psát písničky už napořád.
Rock'n'roll (1958)
John Lennon: Dělat hudbu mě nenapadlo, dokud nepřišel rock'n'roll. Když v kině dávali film s Elvisem, lidi stáli a ječeli. Říkal jsem si: Hm, to musí bejt fakt dobrej džob.
Paul McCartney: Ve škole měl někdo časopis s fotkou Elvise Presleyho. Vypadal na ní skvěle. To byl on, náš vytoužený guru, mesiáš!
Jméno The Beatles (březen 1960)
Lennon: Když se mě na to ptali, říkal jsem, že ve dvanácti se mi zjevil mužík na hořícím dortu. Řekl: Jste Beatles, psáno s "a". Ale vážně, chtěl jsem vymyslet něco s dvojím významem. Beatles jako brouci, ale s tím "a" je v tom i beat.
Objevení Beatles (prosinec 1961)
Manažer Brian Epstein: Přišel jsem do klubu, kde hráli. Bylo tam vlhko a zněla tam beatová hudba. Já se tenkrát zajímal spíš o divadlo, ale Beatles mě zaujali. Měli šarm a smysl pro humor, který projevovali v hudbě i v zákulisí.
George Harrison: Epstein nás dostal do rádia a rozmluvil nám kožené obleky. Rádi jsme změnili oblečení, když to znamenalo další kšefty a víc peněz.
Hudební režisér George Martin: Zprvu toho moc neuměli, ale měli obrovské charisma. Už to by je dobře prodávalo. Když jsme dokončili píseň Please Please Me, řekl jsem jim: Pánové, máte první hit. Prodalo se půl milionu kusů.
Dobytí Anglie (1963)
Lennon: Nejdříve jsme dobývali Liverpool, Londýn a pak Anglii.
McCartney: Psali jsme písničky i po hotelích. Každé dva měsíce jsme šli do studia. Měli jsme všechno obehrané z koncertů. První album jsme natočili za den, od rána do večera.
Byli na to čtyři
Harrison: Bylo dobře, že jsme na to byli čtyři. Ne jako Elvis Presley. Litoval jsem ho, protože byl sám. Nikdo nevěděl, jak mu je. My jsme to zažili spolu. Byli jsme opravdu přátelé. Také jsme se hádali, ale byli jsme si hodně blízcí.
Sláva
Ringo Starr: Poprvé mi to došlo u tety. Byl jsem tam předtím tisíckrát. A normálně jsme pili čaj. Přišel jsem po koncertě. Někdo strčil do stolu a vylil mi čaj na talířek. Najednou všichni vyskočili: musíme to utřít, to přece nejde. Dříve by si toho nevšimli. Tenkrát mi blesklo hlavou. Něco se změnilo.
První cesta do Ameriky (únor 1964)
McCartney: Přišlo nám to jako polibek smrti. Znali jsme ty případy. Letět do Ameriky s jedním hitem, krátký pobyt na výsluní a pak se propadnout do zapomnění. Říkali jsme: Takhle ne. Pojedeme tam, až budeme mít číslo jedna na jejich hitparádě.
Martin: V Americe zpočátku propadla píseň She Loves Y ou a další skladby, které byly hity v Anglii. Ale pak už je Američani museli brát vážně. Píseň I W ant To Hold Y our Hand se chytla.
Epstein: Zvrat v jejich kariéře se datuje od přistání v New Yorku. To nemělo obdoby.
Když hráli, tak se nekradlo (9. 2. 1964)
(73 milionů Američanů sleduje The Beatles v televizi)
McCartney: Lidi v Americe si dodnes pamatují na televizní show Eda Sulivana, kde jsme se poprvé objevili. Na to si dobře vzpomínají stejně jako na atentát na Johna Kennedyho.
Harrison: Později se říkalo, že skoro nikdo nevolal na policii. Těch deset minut se na nás dívali asi i zločinci.
Druhé turné po Americe (srpen 1965)
Harrison: Bylo to rok po zavraždění Kennedyho. Bál jsem se tam jet. Dokázal jsem si představit, že se může stát cokoliv.
Starr: Bavilo mě to, všechna ta konspirační auta. Dostat se na koncert bylo dobrodružství. Všechny posedla mánie.
McCartney: Někdy to překrylo hodně hříchů. Hráli jsme falešně, ale lidi tak křičeli, že nás nikdo neslyšel.
Starr: Hrálo se třicet minut, někdy pětadvacet. Vzali jsme to rychleji, mnohem rychleji než normálně.
Harrison: Jednou hodili bouchací kuličku na pódium a my mysleli, že střílejí. Takové věci nás děsily.
McCartney: Všude nás čekaly hordy lidí, kteří chtěli podpis. Také přiváželi lidi na vozíčcích, abychom se jich dotkli. Mysleli si, že jsme něco jako Ježíš.
Starr: Taky nám nosili děti v takových koších. To turné se už nedalo opakovat. Budeme na ně vzpomínat do konce života.
Help!
Harrison: Tu písničku složil Lennon.
Lennon: Jednou za čas se mi vrátila deprese. Všechno dění kolem Beatles mě dusilo. Byl jsem v krizi, ale na filmu Help! to nepoznáte. V duchu jsem křičel o pomoc. Zpívám Help! a image Beatles překryl můj stav.
Píseň Yesterday
(v říjnu1965 byla 4 týdny na vrcholu americké hitparády)
McCartney: Měl jsem byt v podkroví, piano stálo hned u postele. Vzbudil jsem se a v hlavě jsem měl melodii. Našel jsem si na klavíru akordy. Pak jsem se ptal lidí, co to je za melodii. Musí to něco být. Já to přece nenapsal. Taková náhoda neexistuje.
Beatles dostali Řád britského impéria (1965)
McCartney: Ceremoniář nám vysvětloval, co máme dělat, hlavně se k Jejímu Veličenstvu neotáčet zády.
Starr: Královna si nejdřív myslela, že skupinu jsem založil já. Řekl jsem: "Ne, já jsem přišel poslední." Pak se královna ptala, jak dlouho jsme spolu. "Čtyřicet let," zalhal jsem bez mrknutí oka. Ona se tvářila, jako že neví, jestli to má být vtip, nebo jestli jsme blázni.
Harrison: Byli jsme nervózní a šli jsme si zakouřit na záchod. Pak z toho John udělal, že jsme kouřili marihuanu. Ne, byly to cigarety.
Starr: Já nevím, byl jsem sťatej.
Setkání s Elvisem (1966)
Harrison: Zastavili jsme před jeho domem. Všichni jsme vyskočili z auta, chechtali jsme se a dělali, jako že o nic nejde. Uvnitř byl Elvis. Hrál na kytaru a sledoval televizi.
Lennon: Měl ji stále puštěnou. To dělám taky. A před televizí stál velký zesilovač. Elvis měl zapojenou kytaru a celou dobu hrál. Na televizi stáhl obraz. Tak jsme si vzali nástroje, které byly po ruce, a hráli jsme taky.
McCartney: Nezapomenu na to setkání.
Starr: Po letech jsme zjistili, že se snažil, aby nás vypudili z Ameriky. Prý měl dobré známosti u CIA. Cítil se námi ohrožen. Razil názor, že máme špatný vliv na mládež.
Beatles středem mánie
Harrison: Kvůli nám prý lidi vyvádějí jako šílení! Přitom my jsme byli uvězněni ve středu toho všeho, ať už jsme byli v hotelu nebo v autě. Nemohli jsme nic dělat, ani vyjít ven.
Starr: Nikdo neslyšel, co hrajeme. Připomínalo to spíš pouliční bouře než koncerty. I policajti z toho byli vedle. Připadalo nám, že nás lapili do velkofilmu, kde se všichni zbláznili. My jsme byli nejnormálnější.
Tomorrow Never Knows
(jaro 1966)
Martin: Deska Revolver obsahovala píseň Tomorrow Never Knows. To byla hodně převratná skladba.
Lennon: Tehdy jsem četl Tibetskou knihu mrtvých, která mě inspirovala.
McCartney: John postavil tu píseň na jednom akordu c. My byli pro. Indové také stavějí na jednom akordu. Byla to změna. Snažili jsme se o pestrost a najednou John pral to céčko pořád dokola.
Drogy
McCartney: Kluci s nimi experimentovali a tlačili na mě, ať to také zkusím. Nechtělo se mi, v tomhle jsem trochu vyčkával.
Lennon: Když jsme točili film Help!, měli jsme mezi natáčením v Rakousku hodně času. Kouřili jsme marihuanu i k snídani. Nikdo s námi nemohl komunikovat. Pořád jsme se chichotali.
Starr: Ve filmu uvidíte spoustu snímků, kde máme z toho kouření červené oči. Tak tohle byli ti slušní čistí hoši! Jednou jsme běželi sedm mil jenom proto, abychom se mohli zastavit a dát si jointa. Doběhli jsme málem do Švýcarska. Hodně jsme se v té době bavili.
Harrison: LSD jsem přestal brát, když jsem viděl ty děti v San Francisku na drogách. Měl jsem trochu LSD v malé lahvičce. Dal jsem jednu kapku pod mikroskop. Vypadalo to jako starý provaz. Rozhodl jsem se, že něco takového si už do mozku cpát nebudu. Tehdy jsem se začal věnovat meditaci.
Seržant Pepř (jaro 1967)
Starr: Začali jsme titulní skladbou Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Mysleli jsme, že deska by mohla být rocková opera. Jenže pak jsme natočili pár dalších věcí a řekli si: Kašleme na to. Dál jsme psali normální písničky. Přesto na desce ten pocit propojenosti je.
Lennon: Říká se, že to je první konceptuální album. Nesmysl. Funguje to tak, protože jsme to řekli.
Harrison: Bylo bezvadné, že ve studiu jsme brali nápady od každého a ten nejlepší jsme použili.
Lennon: Tenkrát se zabil v autě dědic Guinnessova pivovaru. A na vedlejší stránce novin psali o 4000 dírách v silnici. To všechno mě inspirovalo a vznikla z toho taková poetická míchanice A Day In The Life.
Yoko Ono (Ženatý Lennon se s ní seznámil v roce 1968)
McCartney: Narušila náš společný systém práce. Ve studiu jsme byli vždycky jen my čtyři, režisér a obsluha technického zařízení. Takhle to fungovalo od počátku.
Starr: Ptal jsem se Johna, proč bere Yoko do studia. Řekl mi, že když se vrátím domů k Maureen, řeknu jí o svém dni ve dvou větách, kdežto on s Yoko o sobě vědí všechno. Žili tak, že spolu trávili všechen čas.
Lennon: Všichni kolem nás byli úplně paranoidní. My si toho nevšímali. Byli jsme zamilovaní.
Hey Jude (srpen 1968)
McCartney: John se rozváděl. Bylo mi líto jeho syna Juliana. Aby si to tak nebral, složil jsem mu písničku, která se měla původně jmenovat Hey Jules. Ale špatně se to zpívalo, a tak jsem jméno změnil na Jude. Když jsem hrál píseň Johnovi, řekl, že přesně ví, co jsem chtěl vyjádřit. Vždycky, když ji zpívám, tak si na Johna vzpomenu.
Rozklad
Lennon: Bylo to evidentní na bílém dvojalbu i během našeho pobytu v Indii, kde jsem nakonec zůstal jen já s Georgem.
Starr: Rozvod také nepřichází hned. Předcházely mu měsíce a roky trápení.
Martin: V jedné písničce se zpívá: "Svatební zvony trhají mou starou partu." Bylo načase se rozloučit a začít žít normálně. Vždycky jsme věděli, že ten den přijde.
Album Abbey Road (jaro 1969)
Martin: Překvapilo mě, když mi Paul zavolal, že se mnou chtějí udělat desku. Souhlasil jsem, jedině když ji uděláme postaru. Paul s tím souhlasil. Deska se povedla mimo jiné i proto, že všichni tušili, že bude poslední.
Starr: Když jsme pracovali, zapomněli na hádky a podobné hlouposti, pořád to fungovalo.
Těsné sako Beatles
Starr: Po debutu své kapely Plastic Ono Band za námi John přišel a hodil karty na stůl. Řekl: "Co kdybychom to zabalili?" Všichni jsme s tím souhlasili. John nezamýšlel, že bychom měli skupinu opustit. Chtěl, abychom se prostě rozpadli.
Lennon: O tom, že chci odejít, jsem mluvil už dřív s Erikem Claptonem a dalšími lidmi. Radili mi, abych počkal a rozmyslel se i s ohledem na obchodní stránku byznysu. Pak jsem mluvil s Paulem, který navrhoval, ať uděláme to anebo tamto, a já mu na všechno říkal ne, ne, ne. Nakonec to dospělo k situaci, kdy jsem musel s pravdou ven.
McCartney: Měli jsme se vrátit ke koncertování na menších pódiích. Chtěl jsem, abychom se vrátili ke kořenům, a kdo ví, jak by to potom dopadlo. A však John se tenkrát velmi intenzivně věnoval své ženě Yoko Ono. Potřeboval hodně času na jejich společné projekty. Nejdříve chtěl uzavřít kapitolu Beatles a začít kapitolu Yoko. Nebyl to jeho styl míchat obojí dohromady.
Harrison: Každý se snažil ze skupiny odejít, to nebylo nic nového. Každý z nás odcházel už celá léta. Když Beatles začínali, byl to pro nás hnací motor a jako mladí jsme toho spoustu dokázali. Ale už to spělo k bodu, kdy nás to spíš svazovalo. Nezlobil jsem se na nikoho, kdo chtěl odejít, protože jsem to chtěl i já. Bylo načase se z Beatles vyvléknout jako z těsného saka.
Starr: Neoznámili jsme to veřejnosti hned. Lidi si nepřáli náš rozpad. Proto jsme to spolu ještě vydrželi. Občas se nám dařilo, protože jsme stále zůstávali přáteli.
Harrison: Ale stále intenzivněji jsme cítili, že bychom to měli lidem říct.
McCartney: Nikdo nechtěl být tím, kdo oznámí, že mejdan už skončil. Všichni kromě Johna jsme se snažili skupinu udržet. Nepovedlo se to. Myslel jsem si, že když budeme dělat na svých sólových projektech, mlčení o rozchodu se obrátí proti nám. Proto jsem nakonec řekl, že odcházím od Beatles (10. duben 1970).
Beatles o Beatles
Starr: Bylo tady pár opravdu fantastických okamžiků: přátelství čtyř lidí, kterým na sobě záleží. Byly to pocity neuvěřitelné blízkosti.
Harrison: Myslel jsem si, že staří fandové Beatles dospěli, oženili se a povdávaly. Mají teď spoustu dětí a odpovědnost, ale stále jim po nás zůstalo v srdci dost místa.
McCartney: Jsem rád, že náplní většiny těch písní byla láska, mír a pochopení. Nenajdete písničku, která by vykřikovala: Jděte všichni do hajzlu, já vás nenávidím. Zpívali jsme Vše, co potřebuješ, je láska a Dejte šanci míru, písně mají pozitivní náboj a na to jsem velmi hrdý. Beatles, to bylo prostě něco monumentálního.
Lennon: Když jsem byl Beatle, myslel jsem si, že jsme nejlepší skupina na celém zatraceném světě. A právě tohle přesvědčení z nás udělalo vše, co jsme byli. Ale dospěl jsem. Už nespoléhám na žádné obrovské autority, jako je bůh, Kennedy nebo Hitler. Už nehledám žádného guru. Nehledám nic. Hledání je pryč. Nedá se nikam jít, už není nic. Tak to je. A my budeme nejspíš psát písničky už napořád.
