ODPOVĚDI TEREZY OLIVOVÉ NAJDETE ZDE
Její přítel má v USA práci. "Přiletí za mnou na chvíli příští týden," svěřila se. Co bude dál? "Musím hledat nějakou práci a možná se budu moct vrátit do Českého rozhlasu. Už jsem s kolegy mluvila. Bylo by to fajn," uvedla pětadvacetiletá Tereza Olivová.
* Vaše poslední slova předtím, než jste nastoupila do auta a odjela z domu, byla - pohoda. Pořád trvá?
Samozřejmě. Na jedné straně jsem hrozně šťastná, že už jsem venku, na druhé straně bych byla velmi neupřímná, kdybych nepřiznala, že mě to trochu nemrzí. Až teď, co jsem odešla, tak si uvědomuji, jak jsem tam některé lidi měla ráda. Hodně mi chybějí. Šla jsem tam s tím, že to je na pár dní. Věděla jsem, kdo a jací lidé v reality show většinou vyhrávají. Tipovala jsem se tak na tři týdny. Že jich bylo šest, to je pro mě osobní výhra. Déle bych tam být ani nechtěla.
* Proč?
Hra mě začínala bavit a přestávala jsem se kontrolovat. Čím víc by mě to bavilo, tím méně bych se kontrolovala dál. Nejvíc bych tím ubližovala své rodině. Ta s mou účastí absolutně nesouhlasila.
* Tvrdila jste, že odchod do soutěže byl proto pro vás dramatický. Opravdu to tak bylo?
Pro mě byl velmi dramatický! Ve svých blízkých jsem absolutně neměla podporu. A když nemáte podporu v lidech, co jsou vám nejblíže, tak je těžké věřit sám sobě nebo hledat podporu sám v sobě. Rodiče mi řekli, že to, že jsem do této soutěže šla, považují za úplné selhání v jejich výchově. Já jsem se však do soutěže přihlásila proto, že jsem od nich dostala dobrou výchovu. Pevné kořeny, na kterých jsem mohla stavět. Mnoho lidí v domě to tak nemá. Možná mají ideály nebo zásady, s kterými tam jdou, ale ty se jim pak hroutí. Jako by stály na písku. Mně rodiče dali to, co mi dalo sílu tam jít a vydržet. I když to pro mě nebylo lehké. Musela jsem se hodně zapírat a hodně přemáhat. Nechtěla jsem zklamat ideály, které vyznává nejen moje rodina, ale které chci vyznávat i já.
* Jak dlouho po tom, co jste v soutěži skončila, jste jim zavolala?
Hned jsem jim volala. Měli vypnuté telefony. Bylo to pro mě strašně těžké. Pak jsem náhodou potkala svého nejlepšího kamaráda a ten mi řekl, že jsou na dovolené. A že si po mém odchodu adoptovali nové dítě (Tereza je nejstarší ze šesti dětí, má čtyři bratry a sestru, která byla dosud nejmladší, teď do rodiny přibyl sedmiletý Samuel z Ugandy, pozn. redakce). Vzala jsem to tak, že se mnou už nepočítají a že místo mě mají někoho jiného. Ale pak se mi ozvali. Vracejí se z dovolené, přistáli na letišti a jedou za mnou. Mám velkou radost.
* Pořád si myslíte, že účast v soutěži váš vztah s rodiči poznamená?
Samozřejmě. Počítala jsem s tím, že svoji rodinu pár měsíců neuvidím. S tím rizikem jsem do té soutěže šla. Myslím si, že moje důvody, proč tam jít - byly rozumné. A stála jsem si za nimi.
* Byly to studijní důvody?
Jeden z nich určitě.
* A další?
Reality show mě zajímala už tak tři čtyři roky. Možnost účastnit se toho byla pro mě velkou výzvou. Nechci, aby to znělo nějak kategoricky, ale myslela jsem si, že když tam mají prezentovat lidi našeho národa, tak že by bylo dobré, aby se tam přihlásil i věřící člověk. Takový, co nemá za sebou kariéru pornohvězdy a podobně.
* Jak moc vám pomáhalo to, že jste věřící?
Strašně moc. Věděla jsem, že to bude moje velká nevýhoda. Když si představím spektrum diváků, kteří v této soutěži hlasují, bylo mi jasné, že to určitě nejsou katolíci a lidé, kteří jsou mi podobní. A přece jsem tam vydržela šest týdnů. To je pro mě nesmírná odměna. Víra mi pomáhala, tak jako v normálním životě. Jen jsem Pánaboha neotravovala podobnými věcmi jako "Panebože, prosím tě, dej, ať vypadne Mikeš", nebo s něčím podobným. Přišlo mi hloupé ho zatěžovat podobnými starostmi.
* Za chvíli se po tom všem poprvé s rodiči potkáte tváří v tvář. Máte strach?
Nemám strach. Možná budu trochu nazlobená. Když jsme se slyšeli v telefonu, řekli mi: Terezo, proč jsi to nevyhrála? Přitom já jsem se snažila ze soutěže odejít hlavně kvůli nim. Myslela jsem si, že čím déle tam budu, tím více oni budou trpět. Proto jsem se taky v posledních dnech úplně přestala projevovat a spoléhala jsem na to, že hlasů dostanu co nejmíň. Byla jsem nominována a byla to příležitost vypadnout. To, co mi teď řekli, mě mrzí a trochu mě to rozhodilo. Mě ta hra strašně bavila. Už dlouho jsem se také neměla tak dobře jako v domě Velkého bratra.
