Řadu emocí by pak bezesporu vyvolal fyzický zjev samotného Mikuláše, který by se podobal Jardovi.
Nápadně bílá tvář anděla by pak připomínala Oksaniny slovanské rysy a dvojice čertů v pozadí by měla nádherně opálenou pleť. Místo hudryhudryhudry by vykřikovala Jejkyjuzkujejkykuzkujejkyjuzku.
Další anděl by měl potetovaná křídla a během návštěvy by se několikrát rozplakal. Ten poslední, s nevinným výrazem ve tváři, by své kolegy pod vrstvou peří pomlouval, popřípadě se snažil vymyslet nějakou intriku na téma: "jak si nechat všechny dárečky pro sebe".
Během středečního přenosu mne totiž napadlo, že problémem řady přímých přenosů a sestřihů je jeden nepříjemný zlozvyk, který se mezi soutěžícími rozmohl. Reality show Big Brother má být mimo jiné také o emocích. Právě ty se však někteří soutěžící rozhodli co nejvíce skrývat. Pěkný, a prozatím nepřekonaný, příklad jim dala hned na začátku Šárka. Ta svým emocím pro jistotu nedala průchod ani ve chvíli, kdy jí Lena vylila kafe nejenom do postele, ale také do šuplíku s oblečením.
Předznamenání tohoto zajímavého trendu mohli diváci zaregistrovat už během prvního dne vysílání pořadu Velký bratr. Manažerka Klára, která byla z domu vyřazena po patnácti minutách, se ovládla tak dokonale, že mnoho lidí (a byli mezi nimi i soutěžící) začalo o autentičnosti volby mezi oběma sestrami pochybovat.
V této chvíli si neumím představit, koho diváci nominují. Osobně bych si však přála dvě věci. Tou první je, aby protentokrát pochopili obrácený systém hlasování. Ta druhá je pak o něco náročnější. Přála bych si, aby nedělní volba soutěžících byla plná chybějících emocí, aby se před koncem soutěže v domě něco semlelo. Ať už bude z domu odcházet kdokoliv, bylo by škoda, kdyby to bylo s nezúčastněným výrazem a se slovy: "Díky čau, uvidíme se venku".
To už by pak ten Mikuláš musel přijít a přinést třeba o jednu čokoládu míň, aby se soutěžící opravdově pohádali alespoň o ni.
