Dostala jste se do role matky rychle?
Velká změna to je, ale myslím, že jsem do toho vplula dřív, než jsem si uvědomila, co to bylo. Těhotenství, porod a najednou to dítě tady je. Za nějakou dobu si říkám – fakt jsem byla těhotná? Fakt jsem rodila? Těch devět měsíců, kdy se na miminko žena připravuje, je relativně krátká doba. Strašně všechno utíká. Já jsem mateřský pud cítila už od 25 let, chtěla jsem se o někoho starat. Takže s tímto rozhodně problém nebyl.
Vidíte v dceři sebe?
Já v ní hrozně vidím svou babičku. I vizuálně. Mně je taky hodně podobná. Co se týče hudby, možná bude muzikální. Doma mám malou zkušebnu a ona je při zkoušení. Je vidět, že ji muzika zatím baví. Tleská si, směje se. Jak to bude dál, to se ještě uvidí. Rozhodně ji nechci v ničem ovlivňovat.
A co biologický otec? Stále ho tajíte, nebo o něm něco prozradíte?
On si to nepřeje a já jeho přání respektuji. Těhotenství nebylo plánované, jelikož jsme ani spolu nechodili. Já jsem se rozhodla, že si dítě nechám, i když on s tím nesouhlasil. Řešila jsem to i s maminkou. Když jsem jí řekla, že jsem těhotná, málem dostala infarkt.
Dovolíte v budoucnu dceři, aby se s otcem stýkala?
Tam nejdřív musí vzniknout zájem ze strany jejího otce, což se i tak musí v budoucnu nějak vyřešit. A když se to vyřeší, rozhodně jí bránit nebudu. Nechci Lauře ublížit. A jestli se v mém životě ukáže nějaký jiný muž, který bude chtít být součástí mého života, budu ráda, když se takový člověk k mé dceři bude chovat hezky a ona mu bude říkat tati.
Čím to je, že nemá zájem? Je zadaný, ženatý, nebo děti nechce?
Nevím. Těžko říct, co považuje za problém. To byste se museli zeptat jeho. Ale on je tajný, takže se to od něj zatím nedovíte. Já osobně jsem šťastná, že jsem se pro ni rozhodla. Je to skvělá a báječná holčička. Laura mi život změnila k lepšímu. Začala jsem konečně dýchat a žít. Kdo nemá dítě, tak to těžko může posoudit. Byli lidé, co mě od toho zrazovali, že je to ztráta svobody. To já říct nemůžu. Ale každý to vnímá jinak.
Doufáte, že její otec ocení, že o něm nemluvíte?
To nevím. Jestli bude něco oceňovat, tak to bude za hodně, hodně dlouho. On by situaci od začátku řešil evidentně jinak.
Být na dítě sama chce asi hodně času a vy jste s tím stihla vydat desku.
Dá se to skloubit, ale stojí za tím velká logistika. Například minulý týden jsem Lauru měla na zvukové a generální zkoušce. Ale to nechci dělat často, dětem kluby nepřísluší. Není tam dobrý vzduch, čpí to nočním životem, toho se chci vyvarovat, ale přesto si na jednu stranu říkám, ať si malá zvyká.
Jak to Laura snáší?
Teď to bylo hodně náročné kvůli práci. Seděla jsem hodně u počítače a vadilo mi, že jsme nestíhaly jít ven. Ona je hodná, takže to vydrží. Ale zase jsem si sáhla na svoji hranici a trošku jsem si ji někam posunula. Protože člověk fňuká, že už nemůže, a zjistí, že může. Bylo to moje rozhodnutí, že desku vydám v tomto období. Jsem matka samoživitelka a musím. Když jsem hodně unavená, tak si říkám: Chtělas’ to tak, tak musíš. Jsem na tom ještě krásně, oproti jiným lidem.
Přemýšlela jste nad tím, že byste dělala ještě něco jiného, abyste měla pravidelní měsíční příjem?
Na to už přišlo. Dělala jsem učitelku v hudební školičce pro děti od tří do šesti let. A to bylo super, to mě i moc bavilo. Zatím ale mám naštěstí mámu, která mi pomůže, za což jí nesmírně děkuju a vážím si její laskavosti. Ale abych řekla pravdu, když jsem dostudovala, tak jsem se rozhodla dělat muziku a nevím, jestli bych zvládla muziku, dceru a ještě jinou práci. Doufám, že když jsem udělala pěknou desku, tak se to časem ukáže.
Jak dlouhý ten čas může být?
Hudební trh je u nás dost plný. Je hodně lidí, co hudbu chtějí dělat, a zaujmout ucho našince je už tak hodně těžké. Já navíc nedělám masovou hudbu. Teď frčí taková ta hospodská hudba. Tím se nikoho nechci dotknout, jelikož chápu, že se lidé chtějí bavit, protože v médiích slyší jen o samých válkách, vraždách a když večer někam jdete, tak si chcete poslechnout něco nenáročného, něco na odreagování. A to já nejsem, což je ten zakopaný pes.
Tereza Černochová se svou kapelou
Jaká je tedy vaše hudba?
Někteří lidé mi vyčítají, že hudbu různě měním. Ale jak jsem zjistila, moje hudba se líbí matkám a většina mužů se mé hudby bojí. Takže už mám cílovku.
Vaše nové album Škrábnutí, které vyšlo osm let od první sólové deky Small Monstrosities, opravdu zní úplně jinak. Navíc mě na něm překvapily texty v češtině. Má už samotný název Škrábnutí pro vás nějakou symboliku?
Neměla jsem náladu juchat, chtěla jsem něco klidného. Procházela mnou duševní transformace. Nejdřív tu byl odchod mého táty (zpěváka Karla Černocha, pozn.red.). Byl to člověk, který mi dával rady a stále tu pro mě byl, a najednou odešel a já nevěděla, co dál. Jeho smrt mě strašně zasáhla. Pak jsem otěhotněla s člověkem, který tu pro mě vlastně nebyl, a mě to hrozně vyčerpalo. Všechny tyto věci se odráží ve všech textech. Navíc píseň Škrábnutí v tátově verzi vyšla před rokem a půl na vzpomínkové desce k jeho nedožitým sedmdesátinám. Roman Holý pak napsal novou hudbu a z původního textu vznikla krásná píseň, kterou zpívám jinak. V každé písničce na albu je totiž nějaký příběh, který jsem si za těch několik let prožila, a navíc jsem si chtěla touto deskou konečně vyřešit odchod táty.
Mluvila jste o spolupráci s Romanem Holým, ale na desce jste pracovala i s Lenkou Dusilovou. Obě máte malé děti, probíraly jste i mateřství?
My se s Lenkou hodně kamarádíme. Hodně si telefonujeme, navštěvujeme společně dětské koutky, naše děti se mají rády. Zároveň probíráme hudbu. Ona je úžasná a obdivuju ji. Máme společné otázky, na které si dokážeme samy odpovědět. Ženské emoce a pocity z kapel a návštěvností koncertů, tak to vše spolu řešíme. Jsme jedna pro druhou zrcadlo.
Po desce jste odjela i malé turné. Co vás čeká dál?
Doufám, že bude další pokračování turné. Protože jsme jeli jen pět měst a většina byla na Moravě. Ale moc ráda bych objela víc. Musíme sehnat finanční prostředky a to je teď priorita číslo jedna. Ke konci roku se zúčastním koncertů k výročí Franka Sinatry. Člověk se musí nějak živit, musí brát i další věci, ale i tak, kapela je pro mě nejdůležitější a nejpřirozenější, co ze mě jde. To neznamená, že nemiluji jinou muziku. Ale kapela je pro mě top.
