Tereza Brodská, hvězda ztracená v davu

Diváci ji milují ochranitelskou láskou, média pro ni vymýšlejí nové a nové charakteristiky. Nad některými Tereza Brodská sama žasne. Ve Story psali, že je elegantně bezbranná a že zdědila po matce Janě Brejchové krásu a po otci Vlastimilu Brodském duši. Před časem byla pasována na českou Audrey Hepburnovou: ...i ona je křehká, něžná, plachá a pel dívenky nikdy neztratí," nechal se slyšet plastický chirurg. Podle horoskopů je zase Býk, což znamená zasněný introvert. Tak to tedy nejsem a pel už taky nemám. Manžel se směje, že můj pel teď nosí on," vyřizuje přes svého muže, známého fotografa Herberta Slavíka, s nímž má syna Samuela. Tak jaká vlastně je? Herečka, která si respekt vydobyla sama, bez pomoci slavných rodičů; hvězda, která velmi nerada chodí do společnosti; žena, jíž vůbec nevadí stát doma u sporáku; navenek křehká bytost plná strachu o své blízké, která si tichou vnitřní sílu sálající z jejích hrdinek snad ani neuvědomuje. Jsem člověk, pro kterého dva lidi už znamenají dav," odpovídá krátce. Snad nejvíc na sebe prozradila v rozhovoru, který s ní pro Reflex pořídil její bratr Marek Brodský, hudebník, výtvarník a herec. Přiznala tu, že herectví si vybrala i proto, aby si na konzervatoři oddechla od matematiky a fyziky. Že rodiče ji od své profese tvrdě zrazovali - přestože už jako holčička hrála malou myší princeznu v pohádce Kočičí princ. A že dodnes o své volbě občas zapochybuje: Na jednu stranu mě herectví strašně baví, na druhé straně je to u nás dobrodružné povolání. Pokud si chcete udržet kredit, který si poměrně těžce a dlouhodobě budujete, pokud nechcete spadnout do estrád a soutěží, je to vážně těžké. Ale zjistila jsem, že nemá cenu čekat doma u telefonu, až něco přijde. Co si neuděláš, to nemáš," vysvětlovala, proč se v současné době věnuje divadlu (nejnověji zkouší v ABC ve hře Pygmalion). Občas ji zamrzí, že už skoro rok nedělala film: Ale pak si říkám, jak je fajn udělat doma klukům teplou večeři. Možná to má větší smysl." Svůj životopis shrnula následovně - narozena 1968, od šesti neděl do šesti let ji vychovávala matčina sestra, od šesti do třinácti žila s rodiči, od třinácti s matkou a jejím tehdejším partnerem Jaromírem Hanzlíkem, od sedmnácti bydlela sama. Hned po maturitě nastoupila do divadla v Plzni, odkud denně jezdila domů, hrála i na pražských scénách, v Divadle Na zábradlí a v Činoherním klubu, současně dokončovala další dva roky školy. S odstupem přijala roli Julie v inscenaci na Pražském hradě, znovu až po čase začala hrát na malé scéně v Ungeltu. Je prý paní Opatrná", více už o nabídkách přemýšlí. Podle Aleny Vránové, s níž se sešla v představení Jak vraždili sestru Charlie, je partnerkou k zulíbání". Také Tereza Brodská, zaškatulkovaná prý už jako jedno velký smutný oko", tuhle komickou roli uvítala. Smutné oči? Spíše v nich nosí zvláštní, plachý stesk, jímž však vždy probleskuje něco hravě pokušitelského - buďto touha, kterou se její zranitelné hrdinky bojí projevit, nebo naopak maska, pod níž skrývá své pravé city. Stačí vzpomenout, co obnášely její role: tragikomické zmatky dospívání v seriálu Vlak štěstí a naděje, mezigenerační hledání ve filmech Citlivá místa a Vlastně se nic nestalo, opatrné namlouvání v Konci básníků v Čechách, úděl osamělé čistoty v Díky za každé nové ráno, soukromé drama v Má je pomsta, svár starého mozku v mladém těle ve Dvojroli. Za poslední snímky získala Brodská hereckou cenu Český lev - ale ráda vypráví, jak sošky stojící na skříni komentoval její synek slovy: Máš dva Český lvy, a co z toho? Nic! Kdyby tak byli čtyři! - Má úplnou pravdu. Co z toho? Jsou důležitější věci na světě," míní Tereza Brodská, hvězda ztracená v davu.