Ten vrah vypadal stejně

V civilu vypadá Jan Dolanský jako bezelstný, hodný chlapec. Představit si ho jako brutálního vraha se zdá takřka nemožné. Ale přesně takhle nevinně působil podle svědků i „orlický vrah“ Ludvík Černý. I proto Jiří Svoboda svěřil postavu Křížka v celovečerním snímku Sametoví vrazi právě Dolanskému.

Film, inspirovaný skutečnou událostí z počátku 90. let, má teprve dnes večer oficiální premiéru, ale o herci se už teď mluví jako o nejsvětlejším bodu celého díla.

Buďto byl mladíkem na okraji společnosti (Udělení milosti se zamítá), nebo drogově závislým (Perníková věž) anebo vrahem (Pátek třináctého). Poslední tři roky Jan Dolanský z podobných rolí nevychází. „Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužil,“ říká a vzápětí se sám pokouší o vysvětlení. „Ono je asi účinnější, když hraje šíleného magora někdo, kdo na to vůbec nevypadá. Pak je ten efekt silnější.“ 

Ludvík Černý, který zabil pět lidí, za což byl odsouzen k doživotí, prý vypadal taky jako normální človíček. „Fyziognomii měl úplně stejnou jako já. Žádná velká hrana. Takový miloučký  kluk. Člověk by nevěřil, že dokáže zabít mouchu. Když ho ale  sledoval pozorně, tak pochopil, že není tak nevinný,“ říká Dolanský. Osobně se s Černým nesetkal, ale viděl ho na videokazetě. Že je mužem dvojí tváře, netušila prý ani jeho manželka. Navenek totiž působil jako slušný otec od rodiny. „Pokud vím, tak paní Černá dodnes nevěří, že její muž něco takového spáchal,“ říká Dolanský, který je sám také otcem.

S herečkou Lenkou Vlasákovou, držitelkou Českého lva za hlavní roli ve filmu Lea, vychovává osmiletou Sofii a dvouletou Amélii.  „To, že se Černý staral dobře o rodinu, neberu jako polehčující okolnost. Nevidím nic, co by mohlo jeho brutální zločiny zlehčit, ale je dobře, že je ta nejednoznačnost jeho postavy ve filmu ukázána.“ Chladnokrevnost, se kterou vraždil pro pár korun (celkem si orličtí vrazi přišli na pouhé tři miliony), bere dech i Dolanskému. „Po té první vraždě člověk překročí nějakou hranici. Zjistí, že o nic nejde, že je to jen pár nepříjemných vteřin a že to pro něj není takový problém. V tu chvíli přestane být člověkem a pak už mu v cestě fakt nic nestojí.“

S Jiřím Svobodou se Dolanský setkal už při svém prvním natáčení. Tenkrát byl těsně po škole, nervózní, plný očekávání. Teď už věděl, co se po něm bude chtít a co může od režiséra čekat. „Z Jiřího mám pocit, že nechá herce na place tvořit. Teprve když vidí, že ta postava jde jiným směrem, než chce, zasáhne. Člověk si tak může pro sebe objevit spousty věcí a ta práce se pak trochu přibližuje práci na divadle.“

Postavám padouchů se Dolanský nevyhnul ani tam. Už v pátek bude mít v Národním divadle premiéru hra J. K. Tyla Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, v níž hraje knížete Boleslava. „Intrikuji, vraždím, ale nejsem tak úplně zlý. Není to tak, že bych si to všechno sám vymyslel a na konci Václava zapíchl,“ obhajuje svoji postavu.

Na premiéru šel i včera. Tentokrát jako divák. Sledoval svoji manželku v nové inscenaci Divadla Bez zábradlí - Když tančila. Dnes doprovodí ona jeho. „Je to příjemné, když vás po premiéře někdo chválí, ale já bych byl radši, kdyby se líbil celý film. Poslední dobou dávali kritici filmům, ve kterých jsem hrál, jenom čtyřicet procent. Byl bych rád, kdyby se to změnilo.“

Jan Dolanský hraje jednu z hlavních rolí ve filmu Perníková věž

Jan Dolanský si ve filmu Sametoví vrazi vystřihnul další z rolí padouchů.