Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tělo má být prostředek k životu, ne jeho smysl

  21:46aktualizováno  21:46
- Jedni drží hladové diety, druzí pijí litry proteinových nápojů, aby na těch správných místech nabyli. Brunetky a bruneti si vlasy zesvětlují, světlovlasí prahnou po tmavé. Některé ženy si u plastických chirurgů nechávají ňadra zvětšit, jiné zmenšit. Válka proti vlastnímu tělu má, zdá se, stále nové bojovníky.
Jedna z nejrozšířenějších nemocí západní civilizace se jmenuje potíže se sebepřijetím. Pochyby o vlastním těle a nespokojenost s ním, které bývaly v lidských dějinách vyhrazeny mládeži, přetrvávají dnes do pozdní dospělosti. Řada lidí si totiž přestává uvědomovat, že tělo je vlastně jen schránkou pro duši, prostředkem, který by jim měl umožnit dosažení nějakých životních cílů. Z tvarů těla si dělají modlu, zatímco zdraví a pocit vnitřní pohody odsouvají na vedlejší kolej.

»V dějinách módy se šaty vždycky šily podle tvarů lidského těla. Od dvacátých let tohoto století ovšem nastal obrovský paradox: lidé začali tvarovat svá těla podle šatů,« konstatuje Helena Jarošová z katedry estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. »Možná za tím lze vidět určitou krizi filozofických norem, které byly nahrazeny normami estetickými. Samotné estetické normy ovšem nemůžeme vinit z pocitů méněcennosti. Plastičtí chirurgové se například shodují v názoru, že obvykle nevidí, jaký fyzický nedostatek k nim klienty přivádí. Někdo jim tvrdí, že má obrovské tukové polštáře, jiný hrozné váčky pod očima, ale bývá to pouze subjektivní pocit, málokdy skutečná anomálie.«

Motlidba k osobní váze
Socioložka Jana Duffková se domnívá, že za pocity fyzické méněcennosti mohou do určité míry masmédia.

»Dřív než mladý člověk stačí dospět a uvědomit si podstatné životní hodnoty a cíle, jsou mu implantovány pseudohodnoty. Vypadat jako úspěšný člověk je totiž zdánlivě snazší než přemýšlet nad tím, čeho a jak chci v životě dosáhnout.

« Některým dětem bohužel tuto falešnou informaci o životě potvrzují i rodiče. »Fakt, že někteří američtí rodiče dávají svým dcerám k osmnáctým narozeninám jako dárek plastické operace, mě děsí,« přiznává Václav Dvořák, lékař psychiatrické kliniky v pražských Bohnicích. »I některé zdejší matky ovšem začínají zaměňovat péči o zdravý životní styl svých dcer za hlídání jejich váhy. Pokud se taková dívka začne domnívat, že štěstí spočívá v počtu kilogramů, je na dobré cestě k anorexii nebo k jiným absurdním způsobům, jak si od nějakého toho kila pomoci.«

Bohničtí lékaři z oddělení léčby drogových závislostí například zjistili, že častým důvodem, proč mladé dívky, které relativně úspěšně prošly léčbou, znovu sáhnou po drogách, je váhový nárůst. »Těžce nesou, že během léčby přiberou pět, deset kilogramů,« říká doktor Dvořák. »Přestože už přesně vědí, jaký očistec je s obnovením návyku čeká, znovu riskují své zdraví i příčetnost - a to všechno jen a jen kvůli několika kilogramům.«

Změna není láska

Pětačtyřicetiletá obchodní cestující z Jindřichova Hradce rozhodně nechce, aby její jméno bylo uváděno v souvislosti s nelehkým životním obdobím, jímž prošla. Její manžel začal před časem koketovat s o šestnáct let mladší ženou a jí psycholog na prvním sezení kromě jiného poradil, aby začala více pečovat o svůj vzhled.

»Změnila jsem účes, hodně jsem zhubla, začala chodit do solária a nakonec jsem si za všechny úspory nechala chirurgicky upravit poprsí,« vzpomíná dnes už rozvedená žena. »Když jsem se vrátila z nemocnice, náš vztah se opravdu nakrátko zlepšil - bylo to skoro jako druhé líbánky. S přítelkyní se muž rozešel a mně se zdálo, že je všechno za námi. Pak se ovšem zamiloval znovu - a tentokrát definitivně.«

Psychiatr Václav Dvořák pokládá tento případ za poměrně typický. »Snaha zabránit fyzickou změnou určité nudě a stereotypu, který se časem vkrade do každého vztahu, je pouhou náhražkou a odsouváním problému. Změna zevnějšku sice může vztah nakrátko osvěžit, rozhodně však neřeší jeho podstatu. Problém odsouvá do pozadí a tím také prohlubuje.«

Tělo jako automobil

Bylo jen otázkou času, kdy se vzedme hnutí, které řekne: Už dost! Ve Spojených státech se formuje pod heslem Přijměte své tělo. «Bereme tělo jako pouhou schránku pro mysl,« říká Rachel Pryorová, instruktorka osobní motivace a jedna z propagátorek současného trendu. »Myslím, že by si člověk neměl klást takové cíle, jako třeba že uplave deset bazénů denně, ale že by si měl najít smysluplnou životní vizi. Napíšu knihu, změním zaměstnání, dobře vychovám své děti... Pokud zjistí, že k něčemu z toho potřebuje kromě jiného také upravit svou vizáž nebo zlepšit tělesnou kondici, pak samozřejmě může. Tělo by mu však mělo sloužit k tomu, aby dosáhl toho, co si předsevzal. Samotné předsevzetí, že změní své tělo, je absurdní.«

Zastánci této myšlenky doporučují, aby se každý o své tělo staral asi jako o svůj automobil - v obou případech je nejdůležitější funkčnost. Stejně jako si rozumný člověk neničí auto jen proto, aby lépe vypadalo, neměl by si ničit ani tělo. Jestliže tedy například zdravý člověk normálně jí a normálně se pohybuje, pak má svou přirozenou váhu, s níž se, má-li zdravý i rozum, smíří. To, že nevypadá jako hvězdy televizních seriálů, by ho nemělo donutit k tomu, aby začal své tělo týrat dietami.

Tělocvična není mučírna

»Párkrát v životě jsem zkoušela držet nějaký typ speciálních diet, ale pokaždé mi začalo být mne samotné tak líto, že jsem vzápětí přestala,« říká herečka Jana Paulová. »Život je příliš zajímavý na to, abych ho zredukovala na hlídání každého sousta. Na váhu myslím až tehdy, když mě začnou bolet klouby.«

Protože se však hodně a ráda pohybuje, problémy s nadváhou takřka nemá. I své sportování ovšem bere s nadhledem: »Nenajdete v něm žádný systém. Nepřinutím se například chodit pravidelně dvakrát týdně na tenis a už vůbec mě nenajdete v posilovně, kterak bych si disciplinovaně formovala svalstvo. Sport má být radost a ne řehole, takže dělám to, na co mám chuť a co je právě po ruce. Pak to ovšem dělám naplno.

« Miroslav Kučera, primář kliniky tělovýchovného lékařství pražské Fakultní nemocnice Motol s přístupem Jany Paulové ke sportu naprosto souhlasí. Naopak se pozastavuje nad tím, jak těžké je vysvětlit některým lidem jednoduchou zásadu, že tělesný pohyb je zdravý pouze tehdy, je-li jim příjemný. Podle jeho názoru neexistuje žádné univerzální doporučení, zda by měl člověk uplavat dva nebo dvacet bazénů denně, zda by měl chodit cvičit dvakrát nebo šestkrát týdně.

»Lékař těžko stanoví něčí osobní optimum, zato tělo to udělá spolehlivě,« vysvětluje profesor Kučera. »Pokud vás nějaký pohyb bolí, pak ho buď špatně provádíte, nebo se přepínáte. Tak či onak je však potřeba s tím skončit.« Za zcela absurdní pak považuje tělovýchovný lékař jev, který se nyní v některých posilovnách rozmáhá: lidé sem chodí cvičit pod vlivem psychofarmak nebo alkoholu, aby necítili tělesnou únavu a bolest. »Špatně dopadnou,« konstatuje lakonicky lékař.

Jak neničit svou tělesnou schránku

* Rozmyslete si, zda chcete být krátce krásní, nebo dlouho živí a zdraví. Mnohdy se to totiž vylučuje.

* Řekněte si, co vlastně od života chcete a jak by vám v tom mělo vaše tělo pomoci. Má vás někam odnést? Má vydržet značné pracovní tempo v náročném zaměstnání či povolání? Které orgány budete nejspíš zatěžovat: ruce,oči, hlavu? Buďte k nim proto laskaví.

* Při výběru jídelníčku si vezměte na pomoc spíše zdravý rozum než módní příručky. P okud vám to lékař vysloveně nedoporučí, nevynechávejte žádné složky potravin.

* Sportujte jen tehdy, máte-li do toho skutečně upřímnou chuť nebo jsteli hluboce přesvědčeni o tom, že je to právě vylepšená postava, která vás zbaví případného komplexu a přidá vám na sebevědomí a následně tak pomůže získat třeba lepší zaměstnání. Cvičení z pouhého pocitu povinnosti se beztak míjí účinkem.

* Při úvahách o způsobu odpočinku svému tělu naslouchejte. Někdy vás totiž osvěží pohyb, jindy se potřebujete spíše vyspat. To, co zaručeně zabírá u vašeho kolegy či přítelkyně,nemusí být pro vás to nejlepší
Autor:



Nejčtenější

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....



Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Andrea s manželem Mikolášem při výběru kočárku pro jejich miminko (2017)
Andrea Růžičková konečně porodila. Jméno syna hned neprozradila

Herečka Andrea Růžičková (33) několik dní přenášela a snažila se vyvolat porod všemožnými cestami. Vždy ale sázela...

Další z rubriky

Donald Trump, jeho manželka Melania a syn Barron po vystoupení z letadla Air...
Clintonová se opět zastala mladého Trumpa, kritizovali jeho oblečení

Chelsea Clintonová (37) ví, jaké to je být coby dítě amerického prezidenta pod drobnohledem médií. Nyní se zastala...

Matt LeBlanc (18. prosince 2013)
Chtěl bych už do důchodu, hraní mám dost, říká padesátník Matt LeBlanc

Herec Matt LeBlanc letos v červenci oslavil padesátku. Nyní přiznal, že je z haní už trochu unavený a rád by šel do...

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.