Televize není národ, aby se dala zradit

  9:46
Pětkrát týdně moderuje na Nově soutěžní hru Riskuj, jednou za čtrnáct dní uvádí v České televizi Nový Videostop. Salonní moderátor, jak sám sebe kdysi Jan Rosák nazval, sedí na dvou židlích a nemá problém.
Jan Rosák

Jan Rosák | foto: Korzo

Před časem se přestěhoval z Prahy do Mníšku pod Brdy. V městečku si nejprve postavil dům, pak koupil starou pivovarskou budovu a udělal z ní příjemnou hospůdku. Nazval ji stejně jako malé divadlo po Kájovi Maříkovi. Jméno slavného „rodáka" - neboť Mníšek je prý onen Kájův Lážov - nese i nová ulice, v níž Jan Rosák vedle kolegy Merunky a hudebníka Merty bydlí. „Městské zastupitelstvo bylo jednoznačně pro náš návrh. Kája Mařík je tady přece nejslavnější osoba - dokonce prověřená povinnou školní četbou,“ usmívá se Jan Rosák.

Když jsem za ním do Mníšku přijela, netušila jsem, koho místní lidé považují za nejznámějšího z města. Ovšem kde je „Rosákova hospoda“, věděl bezpečně každý. Každý má doma přece televizi.

Na začátku devadesátých let, když jste poprvé dostal cenu televizních diváků, jste pravil, že je to vítězství obyčejného člověka. Dnes, po tolika letech strávených na televizním výsluní, už asi nejste zrovna obyčejný člověk, ne?
Já vám ani nevím. Sice si tak připadám, ale možná v jistém smyslu nejsem. Nedostanu tady už třeba ani fůru hnoje zadarmo.

A kolik za ni tady v Mníšku platíte?
Synovec mi tuhle řekl, že má známého, co má hnoje dost, stačí tam zajet. Tak jsem se tam vypravil. Přijel jsem tam a hezky pozdravil: Dobrý den, pane, já jsem Rosák, bydlím tady kousek, potřeboval bych trochu hnoje na zahradu. Hmm, zamyslel se, to budou čtyři tisíce za fůru! Tak jsem poděkoval a jel s prázdnou domů. Když to uslyšel synovec, tak za ním zaskočil sám: Hele, potřeboval bych trochu hnoje. Tak si ho vem, povídá ten dobrý muž. Tak si ho vzal, odvezl ho ke mně na zahradu, a když toho člověka potkal v hospodě, poklepal mu na rameno: Rosák ti děkuje za ten hnůj, byl bezvadný.

No vida, jaké mají známé osoby starosti.
Mám možnost volby. Můžu na tuhle hru přistoupit, a také nemusím.

Ještě je vám to příjemné?
A co myslíte? To okrádání?

Popularita a samozřejmě její důsledky.
Zvykl jsem si.

Ale ono to může být i příjemné, že?
No samozřejmě! A někdy moc. To když sem přijdou babičky, přijede celý zájezd a hlaholí: Podívejte, náš pan Rosák! No to je přece příjemné: Náš pan Rosák!

Probůh, to jezdí do vaší ulice dokonce už celé zájezdy?
Ne, myslím sem do hospody. Do naší ulice zájezdy nejezdí, tam chodí malé skupinky pěšky. On by se tam autobus nevešel.

A vážně před váš dům putují zástupy turistů?
Já jsem neřekl zástupy. Prostě sem tam se někdo kolem projde a jen tak nakukuje. Ale jak jsem pravil, už jsem si zvykl a manželka mne naučila, jak se mám tvářit.

A jak se tváříte? Jako trpaslík na své vlastní zahrádce?
Zdravím, zdravím! Kynu a vedle Zbyněk Merunka dělá to samé: Zdravíme a kyneme!

A co si přitom myslíte, co soudíte o těch výletnících?
Na tom, že se projdou, není přece nic zlého. Heleďte se, to gró není špatné...

... nebo-li Jan Rosák váhá, jak to formulovat, aby  své publikum, na němž je bytostně závislý, nepohněval...
... No, tedy... kdyby nebylo závisti, to je strašlivá vlastnost. Ta by snad měla být místo dvouocasého lva na našem státním znaku. Jestli se vůbec dá namalovat.

Tady jsem náplava, ale šťastná

Pořídil jste si hospodu, divadlo - to má být soukromý protipól světa televizí a soutěžních pořadů?
Virtuální svět končí v té chvíli, když přejedu Lahovický most a vjíždím na Brdskou vrchovinu. Jsem šťastný, že jsem se z Prahy dokázal odstěhovat. Na malém městě vládne jiný, pomalejší rytmus života i jiné možnosti. Kde bych se dostal k tomu, abych mohl rekonstruovat takový barák! I když jsem se zadlužil a splácet to budu nevím jak dlouho, baví mě to. Život dostal nový stimul.

Nový? Vrátil jste se přece do maloměstských poměrů, z kterých jste kdysi vyšel.
Máte pravdu, obloukem - takovou balistickou drahou přes Vídeň, kde jsem tři roky žil jako kluk se svými rodiči, a Prahu, kde jsem se pak usadil, jsem se přesunul do podobných poměrů, jako byly mé rodné Ivanovice. Rozměrem je to tak stejné, Ivanovice mají kolem tří tisíc, Mníšek má tři osm div... Vidíte, jak jsem postižený, říkám diváků! Samozřejmě obyvatel. Ivanovice a Mníšek jsou v podstatě stejné prostředí, stejné vztahy.

Ale v Ivanovicích jste byl rodák a tady musíte být určitě za přistěhovalce.
To máte pravdu. V Ivanovicích jsem byl ten jejich Jenda. Á, náš Jenda! ozývalo se, kdykoliv jsem přijel. Tady nejsem jejich Jenda! Tady jsem náplava. Někteří to berou zcela zásadně. Ale nejen u mne. Vrátila se sem třeba paní, která žila léta v emigraci, a oni se na ni dívají jako na nás. Přes prsty! Většina z nich zapomněla, že i oni byli kdysi náplavou, která sem přišla za prací do hrudkoven. Teď se provoz továrny omezil, což je sice štěstí pro krajinu, ale neštěstí pro lidi, kteří sem kvůli téhle práci přišli. Možná proto jsou zatrpklí. A závistiví. Ale určitě ne všichni.

Mají si vás hýčkat jako atrakci. Co vám provedli závistiví spoluobčané?
Třeba strhávají plakátky na naše divadlo, sotva je rozvěsíme. A že si se ženou dáváme práci a objíždíme celé okolí. Sebrali nám také květináče přímo z oken, otiskli své podrážky na čerstvě vybílené zdi. Prostě taková klasická etuda o závisti. Ale pak jsou zase jiní, kteří k nám rádi chodí do hospůdky na pivo, s jinými hraju tenis za místní klub. A víte, co byla pro mne vůbec největší odměna? Když jednou po loutkovém představení za mnou tuhle přišel takový malý kluk a strčil mi do ruky zmuchlaný bonbon. Já říkám: To je pro mne? Za co? A on na to: Že jste nám sem přivezl to divadlo! Tak jsem si řekl, to není špatné. Potřebuju víc? No, abych nepřeháněl, asi jo, ale i tohle je docela slušné!

Jan Rosák stárne, napíšu.
A vy se divíte? Já na to mám už léta. Mně bude letos pětapadesát.

Moje práce je zboží!

Jak dlouho se dá vydržet být televizním moderátorem?
Říkáte to tak, jako bych toho už měl skoro nechat.

No... Doba přeje asi spíše mladším, uvolněnějším.
Budu to dělat, dokud budu ke koukání a dokud mne lidi budou chtít. Moje práce je zboží.

Nic víc?
Myslíte, že bych to měl brát jako poslání?

Možná nesete nějaký díl odpovědnosti, své diváky nějak ovlivňujete, formujete.
Ale jistě. Uvědomuju si, že je důležité, jak se chovám, jak vystupuju, jak mluvím.

Mluvíte hezky česky. I tím se lišíte od svých mladších kolegů. Nejste trochu za vykopávku?
Co naplat - už jiný nebudu. Vždycky si budu myslet, že lidi, kteří se živí tím, že hovoří do sdělovacích prostředků, by měli být nositeli hezkého jazyka. To není žádné staromilství!  To je přece taková krása, když se díváte na Rozmarné léto a slyšíte Vančurovu češtinu. Nebo - jak mluví Zdeněk Svěrák. Když jsme se spolu seznámili, řekl jsem: Těší mne, pane Svěráku. A on byl potěšen, protože jsem jeho jméno skloňoval. To jsou věci, které by se měly dodržovat. Proč bourat tradice, které jsou a mohou být jen dobré?

Mohu vám namítnout, že televize nebo rádio nejsou zase kdovíjak posvátná území, ale vlezlé bedýnky, co se naštěstí dají vypnout. Proč by nemohly mluvit hovorově?
Jenže ono je hovorově a hovorově. Takový Karel Šíp mluví také hovorově, ale jeho mluva má myšlenku, hlavu a patu. Ale když se stane to, že někdo mluví opravdu hodně volně, a ještě poznáte, že jenom mele prázdnou slámu, tak to je tragédie. Prostě živit se jako moderátor znamená mít i jisté předpoklady a průpravu. Není to tak jednoduché, jako vést vlky plky na diskotéce.

A jakou průpravu má Jan Rosák?
Moje hlavní průprava je to, že pocházím z Moravy. To je všeobecně známé, že lidé z Moravy mají mluvu čistší než Češi.

Ale vy jste z Hané. Spisovně mluví spíš lidé ze Zlínska.
To není ve spisovnější mluvě, ale v její čistotě. Že je ten jazyk oproštěný od zvláštních přízvuků a důrazů. Ale možná máte pravdu, že čistší je mluva na Moravském Slovácku. Rozhodně nebylo náhodou, že když jsem pracoval v Československém rozhlase, tak ze čtyřiceti hlasatelů bylo pětadvacet Moraváků. Ze všech koutů Moravy. Kdybychom tenkrát založili odborovou organizaci moravských spíkrů, bylo by nás moře. Nejen lidí z rozhlasu, patřili by k nám i leckteří herci. Třeba Milena Dvorská, která také moc hezky mluví - no a prosím - je z Prostějova!

A jiné než té moravské „školy“ se vám nedostalo?
Ale ano - doma jsem se hodně naučil! U nás se nikdy nemluvilo ledabyle. Otec byl obchodník. Začínal u Bati, pak u Rolného - v devatenácti letech už vedl jeho pobočku v Alexandrii. Zrovna nedávno jsem to říkal své devatenáctileté dceři Marušce: Představ si, že děda v tvém věku už obchodoval v Egyptě!  Představit si to nedovedla. Po návratu na Moravu působil táta ve sladovnictví - právě v Ivanovicích na Hané - a hrál divadlo. Byl to zarytý ochotník. Snažil se mluvit pěkně i doma. Asi se nám to zadřelo pod kůži. Já se navíc zhlédl v herectví, hrál jsem už na gymnáziu. To vás prostě nutí mluvit dobře. A pak rádio. To byla největší škola.

Netvářím se jinak na Nově a jinak v ČT

Do rádia jste nastupoval v roce 1972. To asi nebylo zrovna veselé období pro čtení zpráv.
Nebylo. A co bylo v té době veselé?

Nic neshledáváte na těch časech pozitivním?
Mládí. A že jsem se seznámil se svou ženou. Vidíte, také v rozhlase.

Prý vás tehdy nutili zřeknout se svého bratra - emigranta. Přiznám se, že si to nedovedu představit. Jak se člověk zříkal příbuzných?
Také nevím, jak se to fakticky dělalo, neboť jsem to odmítl učinit. Tenkrát přišel za mnou můj šéf a nabídl mi, že když se zřeknu bráchy, který žije na Západě, všechny moje problémy ustanou. Jaké problémy? To, že mne nepustili ani na zájezd s Čedokem do Jugoslávie, nebyl důvod, abych zapíral bráchu. Nakonec mne kvůli němu ani z rozhlasu nevyhodili, protože by museli vyhodit půlku lidí. Vždyť tenkrát měl příbuzné v emigraci snad každý.

Tehdy jste se, rád či nerad, musel popasovat s profesními omezeními, jež diktovala politika vlády jedné strany. Dnes jste na volné noze, pracujete pro veřejnoprávní televizi i její komerční konkurenci. Netrpíte tam, nebo tam občas používáte mimikry?
Ne, já opravdu nemusím na Kavčích horách ubírat, a když přejíždím vltavské údolí a zvedám se k Barrandovu, nemusím zase naopak přidávat na komerčních gestech. Své pořady dělám všude stejně.

A neštítí se vás třeba na Kavčích horách?
No, možná, že někdo přece! Když jsem dělal Bingo, tak nějaký náměstek Iva Mathé prý prohlásil, že bych dál neměl moderovat Videostop, protože jsem zradil ČT. No to mě tehdy málem povalilo! Copak v tomhle obchodě může být nějaká zrada?! Cožpak televize je snad národ, aby se dala zradit? Když se toho dotyčného ptali, proč bych vlastně neměl dál dělat Videostop, přiznal barvu: Rosák si přece vydělá dost na Nově! Vůbec tedy nešlo o zásady, ale o peníze. A zase o tu závist.

V televizních vodách asi vládnou zvláště nepěkné vztahy.
Ale, není to tak hrozné. Přijdu tam, obléknu si kostým, postavím se k mikrofonu a dělám svou denní práci. Mimochodem, je to někdy docela slušná dřina. Stojím tam třeba při Riskuj ráno od devíti do čtyř odpoledne, nezavřu - s prominutím - pusu a šíleně mě bolí záda.

Od devíti do čtyř?
Jistě. Točíme čtyři až pět kousků za den.

Pět dílů soutěže? To by mne také všechny ideály přešly.
Je to práce jako každá jiná. Je to skoro jako fabrika. Takové televizní ČKD! Je zbytečné si tím lámat hlavu. Studio musí být vytížené. A tak v jednom koutě stojí složený Kotel, v druhém Kolotoč, ve třetím koutě Natočto a ve čtvrtém jsme my. Jakmile skončíme, odcházím ze studia a už slyším: světla hoď doprava, děláme Kotel! Už to přestavujou. Protože večer se točí nebo vysílá něco jiného. To je fakticky fabrika. Ale divák by neměl poznat, že už točím pátý díl! V tom asi spočívá profesionalita, nebo by měla spočívat. Moderátor by neměl dát na sobě znát, že mu něco je, že má sám potíže. A neměl by se také příliš vystrkovat do popředí. Není tam kvůli sobě, ale kvůli jiným. A jeho práce je služba.

Nemusím si vymýšlet historky o sobě

Moderátor má být tedy prostředníkem?
Tak to cítím. Když dostanu scénář, tak se pídím po tom, koho budu uvádět, a ne jak se já budu projevovat. Ovšem někdy máte pocit, že moderátor je středobodem relace. Nevím, jestli je nezbytné budovat si image i mimo pořad: šířit o sobě neuvěřitelné zprávy, prozrazovat intimní věci, jen aby se o něm psalo, mluvilo.

Ale o vás jsem už také četla leccos. A nejen o vás, také o vaší rodině. Co se stalo, že i vaše žena, která dlouho odmítala vystupovat v médiích, se dala zlomit?
Moje neoblomná žena že se dala zlomit?! Kde jste ji viděla?

Nechala se nedávno s dcerami vyfotit pro jeden dámský časopis.
Aha, ano, vím, co to bylo. To udělala kvůli dceři. Vždyť víte, Zuzana je modelka a ty mají v popisu práce být vidět.

Proto jste také pustili novináře na její svatbu?
Měli jsme zetě z Alžíru utajit? Je to bezva kluk, příjemný člověk, sympaťák, a navíc sportovec. Hraje házenou za Slavii. Někteří fanouškové na něj pokřikují asi jako ti - s prominutím - mamlasové, co házejí banány na fotbalisty černé pleti. A víte, jak mému zeti Faycalovi říkají ti druzí, laskavější fanoušci? Volají na něj: Rosáku, Rosáku! To mi přijde půvabné. Lidi tady mají také hezký smysl pro humor.

Takže prostě berete publicitu jako součást života.
A své profese. Nic se nesmí přehánět, ale je dobře, když se v naší branži „o člověku ví“. Ostatně i proto si tu teď s vámi povídám... Ale vážně - bylo by zlé, kdyby na mne lidé, kteří obsazují pořady, zapomněli. Než zapomnění a lhostejnost, to je lepší snad i pozice profesora Knížáka, kterému nemůže nikdo přijít na jméno. Když si vás nikdo nevšimne, to už pak fakt asi nezbývá než se vdát za ministra, medializovat svoje mateřství, změnit pohlaví atd. To všechno mě asi teprve čeká... Víte, jsem šťastný, že jsem zatím nemusel poníženě klepat na dveře. A jsem rád, že si nemusím vymýšlet, že jsem třeba homosexuál.

Doba je povrchní, instantní. No a co?

Za to vás kterýsi plátek před pár lety vyhlásil sexsymbolem republiky.
No, to byla bomba. Rád bych věděl, kdo si to tehdy vymyslel.

Neříkejte, že vám to nedělalo dobře.
Ukažte mi chlapa, který není ješitný. Ale kdyby si z toho člověk měl stavět chýši, kde by si lehl a opájel se pocitem, že ho lidi milujou! Popularita je velmi iracionální. Jsou lidi, kteří by si obdiv zasloužili mnohem víc. V rádiu byl jeden moderátor jménem Karel Masný. To byl fantastický spíkr, obratný, vtipný, ale nikdo ho neznal, protože působil v rádiu. A přitom stačilo tak málo: Natupírovat vlásky, vycpat prsa, párkrát přečíst předpověď počasí, a byla z něj tvář na titulních stránkách. Jenže - to všechno by muselo být v televizi, v tom to je!

Divná doba, že?
Může za to televize. Je to zvláštní a magické médium. Když uteče masový vrah, budou jeho tvář pětkrát denně ukazovat na televizní obrazovce. Vy pak půjdete po Národní a hele, toho z nám z televize, to je ten známý... Až pak vám to dojde. Ježíš, to je ten vrah! Koneckonců - takový Kajínek je určitě dnes slavnější než už zmíněný Karel Masný.

Neděsí vás to ani trochu?
Povrchní doba, povrchní hodnoty, informace, povrchní lidé. V Americe se vydávají sebrané Shakespearovy spisy na pětatřiceti stránkách. Všechno se instan... Když je něco instantní, tak se to instantuuje?

Snad granuluje.
Všechno se granuluje. Tak! Je to škoda. Ale víte, já mám tu práci v televizi moc rád. Ten absolutní vrchol už mám za sebou. Nepotřebuju se koupat ve světlech reflektorů. Tu práci budu dělat, dokud mne bude bavit. A až už nebude, tak mám v Mníšku divadlo, hospodu - tu svou „trafiku“.

To je příznačné, v kterýchsi novinách se už psalo, že jste tady koupil skutečnou trafiku. A pak že si nevymýšlíte.
Ano a taky tady vlastním rybník a vedle v Řitce jsem postavil vilu pro starší dceru. No není nádherná, ta lidová tvořivost? Co se týká trafiky, za tu může jedna novinářka, která ji pochopila doslovně. A já pak už jen zíral. Trafika byla stvořena a začala žít svým vlastním životem. Tuhle mne v Mníšku zastavila paní a povídala: Pane Rosáku, prý tu svou trafiku chcete zavřít! To nedělejte, to by byla škoda!

Nezbývá, než abyste tu trafiku koupil. Chodil Kája Mařík tatínkovi pro viržinka?
Tak teď jste mě zaskočila, to si budu muset z Káji dostudovat.

Jan Rosák

Narodil se 24. srpna 1947 v Ivanovicích na Hané a vždycky si přál být hercem. Divadlo hrál už na gymnáziu, dvakrát neuspěl při přijímacích zkouškách na DAMU. Z právnických studií po několika semestrech utekl. Od roku 1972 pracoval v rozhlase, později v televizi. Uváděl vysílání pro děti, zábavné a soutěžní pořady, více než patnáct let je jeho jméno spojeno s Videostopem. Obdržel několik cen televizních diváků, svého času porazil dokonce v měření popularity i Karla Gotta.
Žije se svou ženou Jiřinou, psycholožkou a filozofkou, v Mníšku pod Brdy. Starší dcera Zuzana, která se vdala za makléře a sportovce Faycala Chahiho, se věnuje modelingu a přitom studuje filozofickou fakultu, mladší Marie bude maturovat na UMPRUM.

Autoři:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Otec umírá, chci se rozloučit, oznámila odchod ze Survivoru další celebrita

28. března 2024  13:49

Reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 přišla o další účastníky. Kvůli vážné nemoci otce se...

Amouranth, Belle Delphine i Richardsová. Která vydělává na OnlyFans nejvíc?

28. března 2024  12:40

Některé kdysi nejvíce vydělávající tvůrkyně, jako třeba americká modelka Blac Chyna, už platformu...

Moje přezdívka by dnes neprošla kvůli korektnosti, míní Mel B ze Spice Girls

28. března 2024  11:32

Zpěvačka Melanie Brownová alias Mel B (48) ze skupiny Spice Girls prohlásila, že by dnes nemohla...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...