Taková kočka pouliční

- Dryáčnice umí zahrát Eva Holubová věrně. Ale hluboké hnědé oči ji zblízka prozradí. Je v nich spíš smutek, něha, humor a otázka. Když jsem ji v klubu Divadla Na zábradlí potkala, temperamentně vyprávěla kolegům a vypadala jako ve svém živlu. V šatně pak se stejnou chutí povídala o dětech, jak ji baví hrát si s nimi a jak šije pro dceru róby na panenku - a opět byla ve svém živlu. Jaké jsou vlastně světy Evy Holubové? Na školní besídce gymnázia přednášela v krimplenové sukni Ferlinghettiho. Všimli si jí kluci ze starších ročníků. Pak s nimi hrála v Besídkách. Byli to totiž kluci z Divadla Sklep. Po gymnáziu učila v mateřské škole. Zkusila pomáhat i postiženým v Jedličkově ústavu. Tam poznala svého prvního muže. Chtěla být učitelka, ale se svým špatným prospěchem by se na školu nedostala. A tak zkusila DAMU. Dostala se napotřetí. Dál hrála ve Sklepě, v Mimóze. Když dostudovala, stal se jejím nejmilejším světem Střelecký ostrov a rodina Váňova. Pro Divadelní pouť byla maminkou Váňovou a jejími dětmi dvojčata Formanova. Po revoluci na čas přestala hrát. Její scény - Bouře, Náhradní divadlo i Divadelní pouť - se rozpadly. Načerno uklízela v jedné hospodě. Pak přišel přítel a režisér Andrej Krob s Divadlem Na tahu. V té době také vznikl vztah se starým kamarádem. Z něho se narodila - tentokrát opravdická - dvojčata. Dnes je jim pět let. Následovala nabídka z Divadla Na zábradlí. A role Kabaretiér v Kabaretu, Božena v Nahniličko, Židovka Sára v Ivanovovi. Přibývaly i role filmové: Kouř, Rekviem pro panenku, Knoflíkáři, Pasti, pasti, pastičky, Pelíšky...

Ještě před několika lety jste byla nanejvýš 'ta ze Sklepa' anebo 'ta paní Váňová'. Teď jste známá divadelní a filmová herečka Eva Holubová. Jak se vám líbí sláva?
Ale já jsem vždycky měla pocit, že se mi daří. Hodně často jsem měla dojem, že lidi dobře přijímají věci, kterých se účastním - a mně je jedno, jestli je to celá republika se všemi městečky, nebo jestli je to jenom malý Střelecký ostrov. A sláva? Já jsem skoro pořád v divadle a tam se ke mně nechovají jinak, když jsem nominovaná. Děti doma taky o ničem nevědí. Jen v metru na mě dřív pokřikovali 'Dobrý den, paní Váňová' a dnes 'Paní, to bylo dobrý: To neřeš!' Nikdy to není dotěrné, mě to docela dojímá a povzbuzuje. Jezdím metrem celkem ráda.

Tak se zeptám jinak. Není to tak dlouho, co jste neměla ani dvě krásné děti, ani místo v dobrém divadle, ani muže. Tehdy z vás taková spokojenost nevyzařovala.
Víte, teď, když už jsem ode dna zase vyplavala, tak tu dobu neberu jako nešťastnou - možná jen díky ní jsem dnes tam, kde jsem a žiju s těmi, s nimiž žiju. Ale zopakovat bych si to nechtěla. Tehdy po revoluci jsem se chtěla snad úplně zničit.

Copak vy jste nezažívala tu velikou listopadovou euforii?
Když to tehdy ruplo, tak jsem byla v transu! Městem se valily první velké demonstrace. Já nesla do Špalíčku nějaké letáky a cestou jsem potkala průvod gymnazistů s transparentem jak na prvního máje. Jenomže křičeli - Češi, pojďte s náma! - a já s nimi šla. Do Špalíčku jsem tehdy přišla pěkně pozdě. A pak jsem viděla v televizi dělníky z ČKD. Vypískali Miroslava Štěpána a křičeli na něj - Nejsme žádný děti! A já jsem byla opět v euforii. Jenže ta pak opadla.

Vždyť teprve přišel čas na plnění snů!
Asi ano. Jenže já jsem si v té době uvědomila všechen ten svrab. Jak strašně jsme pozadu. Tehdy jsem jednou v levném obchoďáku za Hamburkem kupovala dárky domů a potkala jsem tam nějakého Čecha. Vypadal asi jako můj táta, taky byl tak socialisticky oblečený a bylo na něm vidět, že makal celý život. Jezdil se ženou s prázdným košíkem mezi narvanými regály a drtil mezi zuby - O co my jsme horší! O co my jsme horší! A mně ho, mně nás bylo strašně líto.

Ale zrovna vy jste přece zažívala i za temné éry krásnou dobu hraní a přátelství s lidmi ze Sklepa...
Je fakt, že nebýt totality, tak jsem asi tak poctivě nenavštěvovala tu hospodskou školu života a nepoznala bych tolik Kerouaců, kteří mi dali to, co dobrá vysoká škola. Je fakt, že tohle byly krásné časy. Ale později už to nebylo takové. Často nuda a promarněný čas. Člověk seděl v hospodě a už tolik neposlouchal druhé, spíš si sám honil triko a proléval hlavu, protože se nechtěl a snad ani neuměl rvát s ostrými lokty těch ambiciózních...

Porevoluční vystřízlivění a k tomu osobní rány: smrt rodičů, prohrané manželství, rozuteklí přátelé. To je důvodů dost ke krizi. A pak přišel nový muž, děti, nový smysl života?
Můj muž říká, že jsme si zbyli. Potkali jsme se na dně, unavení ze sebedestrukce, která se navíc pořád nedostavovala. Ve stavu, kdy jsme ani jeden už neměli důvod před sebou samými nebo před sebou navzájem něco předstírat.

A to byl konec krize?
Jedné ano. Příroda dostala za pravdu a fena naplnila své pudy. Ale začíná nová. Začíná trápení s výchovou dětí. Nechci vychovat jehňátka pro vlky ani vlky pro jiná jehňátka. Bojím se, jestli je vůbec umím vychovávat.

Přesto - když byl vašim dvojčatům rok a půl, nastoupila jste do Divadla Na Zábradlí a dostáváte jednu roli za druhou. Máte tedy rodinu, hezkou práci... není to pro změnu příliš štěstí najednou?
Není. Štěstí z mateřství se kompenzuje strachem. Já jsem si nedokázala představit, jaká radost jsou děti, ale ani jaký strach o ně budu mít. Předtím jsem byla naprosto svobodný člověk. Když jsem našetřila nějaké peníze, tak jsem je procestovala a bylo úplně jedno, jestli mám zařízený byt a boty na zimu. A teď si připadám jako taková pouliční kočka, co pořád někde běhá a shání pro svá mláďata. Jedině ta velká dávka štěstí mi dává sílu všechno ukočírovat.

Dopolední zkoušky, večerní představení, mezitím natáčení - a dvě mámy chtivé děti. To je opravdu pro jednoho kočího až dost.
Naštěstí jsme na to dva. Ale i tak... Nejhorší je, že se pořád zmítám ve výčitkách. Přiběhnu z divadla domů, měla bych se učit text a v bytě to vypadá jak po zlodějích. Naštvu se, začnu hekticky, nesmyslně uklízet, přitom všechny seřvu, ale už zase musím běžet hrát večerní představení.
Tam si vyčítám, že jsem nevděčná a nespravedlivá a mám vztek, že nejsem častěji doma. A je pak těžké se soustředit na práci a nepřenášet svůj stav na kolegy. Obvykle se mi pak ani na jevišti nedaří podle mých představ a já si cestou domů slibuju, že se musím na představení lépe připravit, mám výčitky vůči divákům, kolegům a tak to jde dokola.

Odmítáte dnes, kdy přišla vaše chvíle, nové herecké příležitosti s lítostí?
Kašlu na ně. Klidně odmítnu kšeft, protože to jen nevyděláte peníze a budete žít skromně. Hůř se dá odmítnout projekt, který má pro mne smysl, při kterém se na jevišti potkám s výbornými lidmi a vím, že to přeneseme i na diváky. Taková práce se asi odmítnout ani nedá. Jenže pak zase lítám v šíleném presu, a doma bordel a výčitky vůči dětem, a tak si vlastně tu smysluplnou práci ani neužiju. Nevím, jsem dost manipulovatelná, tak se s tím asi nedá moc dělat.

A co děláte, když kolegové po představení zamíří do klubu?
Ze začátku, když jsem hostovala jen v jedné hře, to nebyl problém. Ovšem pak to bylo šestnáct představení a večerů v měsíci, a už to problém byl. Alkohol je strašně zrádný, právě proto, že se zdá tak laskavý. Všechno vám omluví, hodiny při něm rychle utíkají... a člověk si neuvědomuje, jak strašně dlouhé jsou naopak hodiny doma, pro ty druhé, kteří čekají.

Teď ovšem popíjíte kolu...
Musela jsem s tím přestat. Kvůli práci, kvůli dětem, kvůli muži, který už ze mne byl zoufalý, kvůli sobě. Zjistila jsem, že mne docela baví koukat na svět střízlivě. I když je teď málokdo zábavný a zajímavý.

A když se tím střízlivým pohledem za sebou ohlédnete, tak je to přece docela dobré, ne?
Ano. Já už nemám ambice být šťastná. Proto se asi lidi nerodí, aby byli šťastní. Umím být vděčná za poměrně spokojený život, který vedu, umím se radovat z věcí, které prožívám... takže nakonec jsem šťastná.

Jako třeba?
Když jsme byli s divadlem v Moskvě, tak jsme se jeli podívat na takové malé panstvíčko, kde žil Čechov. On tam pěstoval jablka, postavil pro mužiky školu, zadarmo je léčil - poznání, že to nebyl jen ctižádostivý autor, ale člověk, který chtěl zlepšit kousek země, na kterém žil (až nás to udělá víc, tak bude svět lepší) - na mne dýchlo hrozným štěstím.
A taky třeba když jsme letos na Silvestra byli sami spolu s mým mužem, hráli jsme stolní hru Labyrint vědomostí a v pokojíčku spaly naše děti a já jsem prohrávala, on se vytahoval... Já jsem se vztekala a byla jsem šťastná.
A když přišel jeho osmnáctiletý syn Kuba se svou Míšou na oběd a zůstali u nás spát a my jsme rázem měli čtyři děti a ráno se ty všechny naše děti sešly u jednoho stolu, tak to jsem zase byla šťastná.
A hodně šťastná jsem byla teď při premiéře Pelíšků, protože je přece krása dělat práci, která vás úplně sžírá a ještě za ní dostat zaplaceno! I když to auto, které jsme si za peníze z Pelíšků koupili, nám teď ukradli...

Věříte v osud?
Moje materialistická výchova mi dost překáží. Ale věřím spíš v Boha než v osud. V nějakou vyšší instanci, která nám pomáhá odpoutat se od sebe samého. Nevím, jestli je Kristus Syn Boží, nebo člověk, ale fascinuje mne, že byl ochoten obětovat se pro druhé. Stejně jako Čechov, chtěl změnit svět a vyzdvihoval slabé. Pokud existuje Bůh, tak právě od něj máme cit - a díky němu můžeme najít i smysl. A podle mne nejvíc má smysl být prospěšný někomu druhému. Až z toho člověk bude mít radost, zjistí, že zapomněl sám na sebe.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Kristen Stewartová a její snoubenka si před svatbou nechaly zmrazit vajíčka

28. března 2024  9:12

Herečka Kristen Stewartová (33) prozradila, že si se snoubenkou Dylan Meyerovou (37) nechaly...

Herci za katedrou: Profesor Hrbolek, fyzikářka a nechybí ani Igor Hnízdo

28. března 2024

Některé jsme milovali, další nám lezli na nervy. Každý z nás měl oblíbené i neoblíbené filmové a...

Labilní Hajská i prvňáček Oliva. Seriálu My všichni školou povinní je 40 let

28. března 2024

Nesmrtelný, kultovní, herecky nabitý a znamenitě napsaný. V My všichni školou povinní si najdou své...

Životních křižovatek je v mém životě spousta, říká herečka Zuzana Kajnarová

28. března 2024

Premium Pro svou práci potřebuje Zuzana Kajnarová nové impulzy, a i proto nezůstává v televizních...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...