Představte si pozemní lanovku na pražský Petřín, jak šplhá do bezmála dvakrát strmějšího kopce, končícího v oblacích. Připravte se na dvanáctkrát větší výškový rozdíl ve srovnání se 130 metry, o něž leží Petřín výš než Újezd. A také se smiřte s tím, že vagon, do kterého nasednete, není v žádném okamžiku své pouti po 4618 metrů dlouhé trati jištěn lanem. Tomuhle dobrodružství říkají Švýcaři "Steilste Zahnradbahn der Welt" a jsou na ně jaksepatří hrdi.
Z vesnice Alpnachstad na břehu průzračného jezera Vierwaldstätter, rozlévajícího se luzernským kantonem v centrálním Švýcarsku, stoupá nejstrmější ozubnicová železnice světa o rozchodu 800 milimetrů na vrchol vápencového masivu Pilatus na několika úsecích pod neuvěřitelným úhlem 48 %, průměrný sklon činí 42 %. Jinými slovy: za každých 100 metrů vystoupá trať o 42 metrů. Vodorovné koleje tady leží jedině v depu. Jako obyčejný turista v tomhle vláčku nezažijete méně ostré stoupání než 29 %. To je mimochodem na pražském Petříně, kde jediné dva vagony spojuje dost silné lano, nejstrmější sklon. Dráha na Pilatus, provozující 10 vagonů, řeší bezpečnost úplně jinak. Spojovací lano nahrazují dvě ozubená kola na spodku vozu, zakusující se ze stran do prostřední ozubnicové kolejnice. Pod nimi rotují ještě dva hladké válce většího průměru vylučující hrozbu, že by vůz nadskočil, zuby přestaly zabírat a zřítili jste se do údolí. Na první pohled se zdráháte uvěřit, že to celé není výkřik nejmodernější techniky, ale stavba z předminulého století! Jaksi obstarožně působí snad jen stanoviště strojvůdce, který vám pyšně vyloží celou historii během půlhodinové jízdy vzhůru či o 10 minut delší cesty dolů. Povolené rychlostní maximum 12 km/h pro stoupání je v opačném směru kvůli vaší bezpečnosti omezeno na pouhých 9 km/h. Tak či onak, zbývá dost času, abyste vyslechli, jak už 4. června 1889 (stavělo se od roku 1886) zahájili Švýcaři na této trati parní provoz, zatímco v místě horní stanice ve výšce 2000 metrů nad mořem stál už roku 1860 hotel. Přespat v něm můžete i dnes za 60 franků, na švýcarské poměry kupodivu velmi lacino. A ještě jako hosté dostanete významnou slevu na zubačku, od 15. května 1937 už elektrickou. "Připravte si kamery," poradí mašinfíra zkušeně na výhybce, sedíte-li v prvním z fronty vozů seřazených v místě křížení. Za okamžik vidíte unikátní operaci: není to prostá výhybka s jednou pohyblivou součástí, jakou asi znáte z českých železničních či tramvajových tratí. Tady se celý kus kolejiště přesune z jedné strany na druhou, a teprve když prostřední ozubená kolejnice z vedlejšího směru zapadne chirurgicky přesně do vašeho směru, jede se dál. Můžete pozorovat proměny přírody kolem trati švýcarského vláčku, který vás vyveze o 400 metrů výš, než měří nejvyšší český vrchol Sněžka! Právě poblíž výhybny končí les, který přechází v pastviny. Kakofonie zvonců zdobících zdejší skot vás doprovodí až k téměř holé skále na vrcholu. Krávy se pasou místy dokonce i na trati. Jakmile projedete třemi krátkými tunely, nezřídka též oblačností, vyloupne se nad vámi Pilatus. To už zbývají k horní stanici jen závěrečné desítky metrů, které zubačka odkrajuje po kolejích zaříznutých do úbočí hory. Budete-li mít štěstí na počasí, spatříte shora ještě mnohem vyšší vzdálené vrcholy švýcarských Alp s věčným sněhem, třeba Jungfrau (4158 m n. m.). Ovšem Mont Blanc, nejvyšší vrchol Evropy, nemáte šanci odtud zahlédnout ani při sebelepší viditelnosti. To se musíte vypravit jinam, třeba do více než 200 kilometrů vzdálené Ženevy.
Může se hodit
Zubačka z Alpnachstadu na Pilatus jezdí až do konce listopadu, mimo toto období se lze dostat nahoru buď pěšky, nebo nefouká-li příliš silný vítr - zavěšenou lanovkou z druhé strany skalního masivu z obce Kriens na západním okraji Luzernu. Základní jednosměrné jízdné stojí 29 švýcarských franků (cca 650 korun), zpáteční dvojnásobek. Informace o možných slevách najdete na internetové stránce www.pilatus.com, kam je též přenášen každou hodinu aktualizovaný obraz z webové kamery na vrcholu, dokumentující aktuální počasí a viditelnost.
Z vesnice Alpnachstad na břehu průzračného jezera Vierwaldstätter, rozlévajícího se luzernským kantonem v centrálním Švýcarsku, stoupá nejstrmější ozubnicová železnice světa o rozchodu 800 milimetrů na vrchol vápencového masivu Pilatus na několika úsecích pod neuvěřitelným úhlem 48 %, průměrný sklon činí 42 %. Jinými slovy: za každých 100 metrů vystoupá trať o 42 metrů. Vodorovné koleje tady leží jedině v depu. Jako obyčejný turista v tomhle vláčku nezažijete méně ostré stoupání než 29 %. To je mimochodem na pražském Petříně, kde jediné dva vagony spojuje dost silné lano, nejstrmější sklon. Dráha na Pilatus, provozující 10 vagonů, řeší bezpečnost úplně jinak. Spojovací lano nahrazují dvě ozubená kola na spodku vozu, zakusující se ze stran do prostřední ozubnicové kolejnice. Pod nimi rotují ještě dva hladké válce většího průměru vylučující hrozbu, že by vůz nadskočil, zuby přestaly zabírat a zřítili jste se do údolí. Na první pohled se zdráháte uvěřit, že to celé není výkřik nejmodernější techniky, ale stavba z předminulého století! Jaksi obstarožně působí snad jen stanoviště strojvůdce, který vám pyšně vyloží celou historii během půlhodinové jízdy vzhůru či o 10 minut delší cesty dolů. Povolené rychlostní maximum 12 km/h pro stoupání je v opačném směru kvůli vaší bezpečnosti omezeno na pouhých 9 km/h. Tak či onak, zbývá dost času, abyste vyslechli, jak už 4. června 1889 (stavělo se od roku 1886) zahájili Švýcaři na této trati parní provoz, zatímco v místě horní stanice ve výšce 2000 metrů nad mořem stál už roku 1860 hotel. Přespat v něm můžete i dnes za 60 franků, na švýcarské poměry kupodivu velmi lacino. A ještě jako hosté dostanete významnou slevu na zubačku, od 15. května 1937 už elektrickou. "Připravte si kamery," poradí mašinfíra zkušeně na výhybce, sedíte-li v prvním z fronty vozů seřazených v místě křížení. Za okamžik vidíte unikátní operaci: není to prostá výhybka s jednou pohyblivou součástí, jakou asi znáte z českých železničních či tramvajových tratí. Tady se celý kus kolejiště přesune z jedné strany na druhou, a teprve když prostřední ozubená kolejnice z vedlejšího směru zapadne chirurgicky přesně do vašeho směru, jede se dál. Můžete pozorovat proměny přírody kolem trati švýcarského vláčku, který vás vyveze o 400 metrů výš, než měří nejvyšší český vrchol Sněžka! Právě poblíž výhybny končí les, který přechází v pastviny. Kakofonie zvonců zdobících zdejší skot vás doprovodí až k téměř holé skále na vrcholu. Krávy se pasou místy dokonce i na trati. Jakmile projedete třemi krátkými tunely, nezřídka též oblačností, vyloupne se nad vámi Pilatus. To už zbývají k horní stanici jen závěrečné desítky metrů, které zubačka odkrajuje po kolejích zaříznutých do úbočí hory. Budete-li mít štěstí na počasí, spatříte shora ještě mnohem vyšší vzdálené vrcholy švýcarských Alp s věčným sněhem, třeba Jungfrau (4158 m n. m.). Ovšem Mont Blanc, nejvyšší vrchol Evropy, nemáte šanci odtud zahlédnout ani při sebelepší viditelnosti. To se musíte vypravit jinam, třeba do více než 200 kilometrů vzdálené Ženevy.
Může se hodit
Zubačka z Alpnachstadu na Pilatus jezdí až do konce listopadu, mimo toto období se lze dostat nahoru buď pěšky, nebo nefouká-li příliš silný vítr - zavěšenou lanovkou z druhé strany skalního masivu z obce Kriens na západním okraji Luzernu. Základní jednosměrné jízdné stojí 29 švýcarských franků (cca 650 korun), zpáteční dvojnásobek. Informace o možných slevách najdete na internetové stránce www.pilatus.com, kam je též přenášen každou hodinu aktualizovaný obraz z webové kamery na vrcholu, dokumentující aktuální počasí a viditelnost.
