O dva roky později mu zavolali z Novy, jestli by ho nechtěl pod názvem Česko hledá SuperStar režírovat. Vladimír Forst nabídku přijal a natočil prvních dvanáct dílů soutěže.
* Neměl jste občas chuť vyměnit si místo s porotci?
Že by mě to nějak lákalo, to říct nemůžu, ale asi bych si s tím dovedl poradit.
* Stíhal jste si během režisérské práce vytvářet na soutěžící vlastní názor?
Tady nejde o to, že bych to nestíhal. Já se však z hlediska režie pořadu na ně musel dívat trošku jinak. Vnímat je jako lidi s příběhem, a ne to, jestli dobře zpívají. Musel jsem si všímat, jak všechno dění kolem sebe snášejí, jak se chovají před vystoupením, jak po něm, jestli kolem nich nevznikají nějaké problémy a napětí. Vyskytly se totiž i případy, kdy se soutěžící s verdiktem poroty nesrovnali a měli hodně limitní myšlenky.
* Myslíte sebevražedné?
Ano. Ale je otázka, do jaké míry to mysleli vážně. Každopádně člověk musí zvážit, jestli má takovou stránku jejich osobnosti zveřejňovat. Teď už jde o přímé přenosy, tam se s tím nic moc dělat nedá, ale předchozí fáze soutěže byly předtáčeny a bylo zapotřebí rozhodnout se, jestli ukázat, či neukázat chování účastníka, který poté, co ho porota odmítla a on vyšel ven, dostal třeba epileptický záchvat.
* Překvapuje mě, že jste to tak domýšlel?
To musí domýšlet všichni, kteří něco publikují. Bez ohledu na to, o jaký typ pořadu jde. Není možné natočit o někom, že je divnej, postavit ho na pranýř, odvysílat to a říct, že se mi to prostě chtělo udělat.
* V Německu je soutěžícím z poslední desítky k dispozici psycholog, tady by měl asi také dost práce.
Měl. A možná by se to odrazilo i na jejich výkonu. Oni jsou vystaveni velkému psychickému tlaku, musí se vyrovnat s tím, že se přes noc stali známými, a ne každý z nich to dokáže. Pak se to projeví i na jejich zpívání.
* Stalo se, že někdo selhal těsně před vystoupením, že jste mu musel dodávat odvahy?
Ne. I když obavy tohoto typu zpočátku taky panovaly. Já nevím, jestli je to tím, že ti mladí jsou už dneska jiní, ale tady jakmile se řeklo začínáme, všichni nastoupili a šlo to jako po másle.
* Je vám líto nějakého soutěžícího, který se nedostal do první desítky; ať již proto, že měl podle vás určité kvality, nebo proto, že jste k němu cítil sympatie?
Od toho jsem se snažil držet odstup. A protože mám krátkou paměť, tak ani nevím, jestli tam byl někdo, na koho bych sázel.
* Vy to říkáte způsobem, jako kdyby tam za celou dobu nebyl hlas, kterýby vám vyrazil dech.
Když slyšíte někoho zpívat takhle naživo, bez mikrofonu a bez nějakého doprovodu, hrozně těžce odhadnete, jaký je zpěvák. S tím mám zkušenost už z Caruso show, kde jsem během pěti let slyšel tisíce lidí na ulici a pak ve studiu. Někdy mezi tím býval diametrální rozdíl. Ten, kdo vypadal na ulici jako silný dynamický hlas, zněl pak přes mikrofon naprosto průměrně a platilo to i naopak.
* Připadá vám objektivní, že teď už o vítězi rozhodují diváci?
To je to nejrozumnější, co se s tím dalo udělat.
* Proč myslíte?
Protože se potvrdilo, že diváci vždycky vybrali ty, co umějí zpívat. Bez ohledu na to, jestli zpívali česky nebo anglicky, nebo jestli patřili k národnostní menšině. Osvědčili se už v předchozích kolech, takže nemám obavu z toho, že by to teď nějakým způsobem pokazili.
* Já si spíš myslím, že v téhle fázi už má každý divák nějaký osobní vztah k soutěžícím a ovlivňují ho spíš sympatie než výkon. A další roli hraje výběr písničky.
Samozřejmě pokud někdo zazpívá hit a diváci k té písničce mají nějaký vztah, tak jsou pozitivněji naladěni a posílají víc hlasů. Ale i to má svoje úskalí. Záleží na tom, jak dobrý je původní interpret. Pokud je to opravdu excelentní zpěvák, tak se to po něm těžko zpívá komukoliv. Musí to podat osobitě, nebo si radši vybrat hit od zpěváka, který třeba neměl v hlase nic výrazného. Velkým problémem je asi zpívat písničky Karla Gotta. Na to si hned tak někdo netroufne.
* Tušíte, jak se bude soutěž vyvíjet dál?
V téhle lajně už jsou všichni hodně dobří, takže záleží na výběru skladby, na tom, jestli soutěžícímu žánrově sedne a jestli sedne publiku. Tihle finalisté mají velkou výhodu v tom, že jsou typově každý jiný. Zajímavé ovšem bude, pro koho budou hlasovat lidé, jejichž oblíbený zpěvák ze hry vypadne. Budou se muset přiklonit k někomu ze zbývajících. A pak se může stát, že vyhraje někdo, kdo měl na začátku sotva desetiprocentní podporu, ale během soutěže nasbíral hlasy všech vypadlých, protože nejmíň vadil. To se stalo v případě jednoho vítěze v Německu. Pak je třeba se zamyslet, jestli tahle soutěž je vůbec schopná vygenerovat zpěváka, který bude mít dlouhou životnost.
* Co vás na téhle práci baví?
Těší mě, že tenhle pořad má šanci pohnout naší pop-music.
* To jste optimista.
Já vím, že jsou tendence devalvovat význam soutěže a pak je tu tlak lidí zavedených v českém showbyznysu, kteří to všechno sledují a jsou z té konkurence vyděšeni...
* ... počkejte, to se domníváte, nebo to víte?
Leccos jsem už slyšel na vlastní uši. Ale stát se zpěvákem, to není jenom o tom, mít talent a umět zpívat. To je také o schopnosti prosadit se a případný úspěch ustát. Je k tomu zapotřebí spousta schopností. Ale ta soutěž ukazuje, že ti lidé tady jsou.
* Máte pocit, že nějaký talent přece jenom proklouzl, že nebyl doceněn?
Určitě, těch lidí bylo tolik a odehrávalo se to v takovém časovém presu. Druhá věc je, co si kdo představuje pod pojmem talent. Mohl tam být geniální zpěvák, který se v daném okamžiku nedokázal projevit, a minul tak svoji příležitost. Ale ta soutěž se opakuje a ten člověk se jí může, pokud se nepropracoval do užšího výběru, zúčastnit znovu.
