Dvaadvacet schodů
Oficiálně začaly oslavy již v úterý 11. července bohoslužbou díkůvzdání v katedrále sv. Pavla v Londýně. Alžběta, oblečená v lososově růžovém ensamblu, obklopena členy čtyř generací britské královské rodiny, se vesele usmívala na 2300 účastníků včetně příslušníků královských rodin norských, belgických, řeckých či rumunských, premiéra Tonyho Blaira a mnoha dalších celebrit. Ač má v obou kyčlích endoprotézy, pevným krokem zdolala na svých polovysokých podpatcích bez pomoci dvaadvacet schodů, jež vedou ke vchodu katedrály.
Gratulace zaslal i ruský prezident
Také ruský prezident Vladimir Putin již poslal Královně Matce blahopřání k jejím stým narozeninám. V dopise mimo jiné napsal, že velmi obdivuje její roli ve druhé světové válce, kdy její postoj vůči Adolfu Hitlerovi inspiroval mnoho jeho krajanů.
"Zde v Rusku si vysoce ceníme toho, že jste se zajímla o naši zem a nikdy nezapomeneme, jak jste ji podporovala za války," připomíná Putin její přímluvy za pomoc Stalingradu při německé blokádě tohoto města. Královna Matka se loni stala čestnou občankou tohoto ruského města, jež nyní opět nese název Volgograd.
Cesta na trůn
Katedrála sv. Pavla stojí uprostřed východolondýnské čtvrti City, která trpěla za druhé světové války těžkým leteckým bombardováním, a v očích britského obyvatelstva je obraz katedrály s pozadím kouře a ohně z bomb navždy spojen s obrazem tehdy mladé Alžběty, neúnavně navštěvující oběti německých náletů.
Byla vychována v náboženské tradici: její matka, hraběnka Strathomorová, byla dcerou duchovního a dědeček skoro zbankrotoval, protože stavěl po celém Skotsku episkopální katedrály. Rodina se chovala prostě: Alžběta byla biřmována s ostatními vesnickými dětmi v blízkém Forfaru, nikoli v kapli hradu Glamis.
Měla francouzskou a německou guvernantku, aby se naučila řeči, hrála na piano a zpívala, jezdila na koni a výborně tančila. Když byla po skončení války uvedena do londýnské společnosti a "představena u dvora", jak bylo až donedávna zvykem ve vyšších třídách britské společnosti, vzbudila svým nenuceným vystupováním a přátelským zájmem o lidi ohlas a obdiv. Byla jakousi Lady Dianou své doby. Mezi obdivovateli, kteří ji obklopovali, byl dlouho favoritem James Stuart, syn hraběte Moraye, vyznamenaný králem Jiřím V. za statečnost ve válce. Avšak na dálku Alžbětu obdivoval jiný mladík - mladší bratr populárního následníka trůnu Edwarda - princ Albert zvaný "Bertie". A navíc Alžběta začala pochybovat o tom, zda je volba Jamese správná, protože jevil živý zájem o jiné dívky a protože ani on, ani ona nepocházeli ze zámožných rodin.
Bertie, ostýchavý mladý muž, který mírně koktal, byl do Alžběty hluboce zamilován a maminky obou jejich vztah podporovaly. Po roce známosti Bertie požádal Alžbětu o ruku, ale ta jej odmítla, protože si nebyla jista svými city a nedovedla si představit, jak by se přizpůsobila veřejnému životu jako snacha králova. Známost však pokračovala a konečně po třech letech v roce 1923 se slavila svatba.
Britskému publiku se líbila nevěsta ze starého domorodého rodu. Již po staletí, od vypuzení přímých Stuartovců pro jejich příklon ke katolictví, měla Británie krále i královny z menších německých vládnoucích domů. Rod, z něhož pocházeli všichni první čtyři Jiří sedmnáctého a osmnáctého století, měl sice za pramáti Alžbětu Stuartovnu, českou "Zimní královnu" za neblahé bělohorské epochy, ale praotec byl Němec, její manžel Bedřich Falcký. I v devatenáctém století se královna Viktorie provdala za Alberta z rodu Sax Coburg a Bertieho otec Jiří V. se oženil s Mary z chudé větve rodu Wurtenberků, z téže rodiny, z níž pocházela poslední rakouská císařovna Elizabeth - "Sissi". Lidé byli potěšeni Alžbětou z hradu Glamis.
Novomanželka pomohla Bertiemu, aby se zbavil nejen své ostýchavosti, ale i - s pomocí australského odborníka - koktání. Jako vévoda a vévodkyně z Yorku žili skromným rodinným životem s dcerami Alžbětou, nynější královnou (narozenou 1926), a Margaretou (narozenou 1930) v ústraní v Royal Lodge ve Windsorském parku.
Katapult
Král Jiří V. zemřel v roce 1936. Zastoupil ho Bertieho starší bratr Edward. Pak přišel známý příběh: vztah krále s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou, boj mezi králem a britskou vládou vedenou Stanley Baldwinem o to, zda se s ní může oženit (král je hlavou anglikánské církve a nebylo možné, aby si vzal za ženu rozvedenou paní) a Edwardovo rozhodnutí abdikovat.
Bertie, nyní již ale Jiří VI., byl králem a Alžběta Bowes Lyon se stala britskou královnou. Byla korunována ve Westminsterském opatství spolu s manželem a na její hlavě spočinula koruna s největším diamantem světa Koh-i-noorem. Alžběta nebyla potěšena: dodnes vyčítá Edwardovi, že zběhl od své povinnosti. A paní Simpsonovou, vévodkyni z Windsoru, hluboce nenáviděla a nedovolila, aby jí byl přiznán titul královské výsosti. Oběma dávala za vinu, že svalili na Bertieho královské povinnosti, a tak mu - hlavně po namáhavých válečných letech - zkrátili život. Zemřel mladý, již v roce 1952.
Šatník a bomby
Mladá královna přinesla i vlastní styl odívání. Její oblečení, s péřovými a kožešinovými ozdobami, bylo veřejně kritizováno a porovnáváno s rafinovaně prostým vkusem paní Simpsonové. A tak si sám král pozval mladého majitele salonu Normana Hartnella a ukázal mu v královské sbírce portréty dam z poloviny devatenáctého století od Franze Winterhaltera. Hartnell o této návštěvě později napsal: "Jeho veličenstvo naznačilo, že by si přál, abych se snažil vytvořit podobný malebný půvab v návrzích oblečení pro královnu." Hartnell se skutečně inspiroval Winterhalterovými krinolínami a stvořil pro Alžbětu styl, kterého se držela celý život.
Britové byli z nového královského páru unešeni. Obě dcery skautky hrály amatérské divadlo, jezdily na koních. Za války starší z nich Alžběta vstoupila do armády a stala se řidičkou ambulance. A když vláda králi navrhla, aby se dcery po dobu války odstěhovaly do Kanady, královna prohlásila: "Princezny nepojedou beze mne, já neodjedu bez krále a král nikdy neodjede." Rodina zůstala vzdor náletům v Británii, dcery ve Windsorském zámku, rodiče v Buckinghamském paláci, který utrpěl několik zásahů německých bomb. Královna to komentovala: "Jsem skoro ráda, že jsme byli také zasaženi. Teď se mohu podívat lidem, kteří utrpěli ztráty německým Blitzem, do očí."
Když král Jiří VI. zemřel po krátké nemoci v roce 1952, královna matka Alžběta se po korunovaci své dcery ve svém zármutku uchýlila z veřejného života. Winston Churchill ji však přemluvil k návratu. "Národ vás potřebuje," byl jeho hlavní argument. A tak v Clarence House od té doby žije nejen milovaná babička osmi vnuků, ale i celé Británie.
V přepychu
Královna matka Alžběta není sice z královské krve, ale ráda žije královsky. Má v Clarence House velký štáb služebnictva a pořádá večírky, na něž zve známé herce, básníky a hudebníky. Ráda zpívá se svými hosty kolem piana, a až donedávna tančila, hlavně své milované skotské tance. Dodnes pokládá šampaňské za nealkoholický nápoj a denně před obědem musí mít přesně v jednu po poledni svůj gin and tonic nebo Dubonet.
Zatímco její dcera se k večeři spokojí se steakem a hranolky (to vše na podnosu před televizí) a vnuk Charles přijme i jen talíř míchaných vajec, královna matka vyžaduje servírované večeře o třech chodech. Někdy na ni ovšem služebnictvo musí čekat, to když se zapovídá s přáteli z dostihových kruhů.
Její životní styl není laciný a kolují pověsti, že Alžběta přetáhla svůj účet u královských bankéřů Coutts skoro o čtyři miliony (v přepočtu 225 milionů korun).
Tmel národa
Někteří komentátoři přiznávají královně matce Alžbětě jednu z hlavních rolí v udržení britské monarchie ve dvacátém století. Zatímco jiné královské rody - Habsburkové ve střední Evropě, Hohenzollernové v Německu a Romanovci v Rusku - zmizely ve víru revolucí, britská monarchie se udržela právě díky své přizpůsobivosti běhu dějin.
Paul Johnson, novinář a historik, o tom píše v londýnských Timesech: "Královna hrála hlavní úlohu po Edwardově abdikaci a její pomoc nezkušenému a úzkostlivému králi měla vliv na udržení britského uspořádání, což veřejnost ocenila. Obyčejní lidé se dívají na královské rody pragmaticky: Když vládnoucí rod nemůže představit lidu jako vladaře pořádné následníky, lid je vyhodí. Není nic směšnějšího ve 21. století než vladař, který nechce, nebo neumí vládnout podle nových pravidel. Ale na druhé straně lidé bez potíží dávají přednost zavedené a dobře vedené konstituční monarchii před republikou s volenými prezidenty. Monarchii znají, je to něco lidského a pohodlného, mimo a nad politikou, bez závisti a úctyhodné, ve většině případů i lacinější a hlavně zábavnější - určitým mírným a uctivým způsobem."
V obdivuhodné svěžesti se počátkem srpna dožívá sta let britská královna matka. Kulaté výročí slavila již ve středu, 19. července 2000. |
V obdivuhodné svěžesti se počátkem srpna dožívá sta let britská královna matka. Kulaté výročí slavila již ve středu, 19. července 2000. |
V obdivuhodné svěžesti se počátkem srpna dožívá sta let britská královna matka. Kulaté výročí slavila již ve středu, 19. července 2000. |
Nedočkaví fanoušci čekají na nejoblíbenější členku královské rodiny před Buckinghamským palácem. |
Přistupte ke mně, Britové. |
Oblíbená a milovaná babička národa. |
Budoucí královna matka |
Královna matka |
Královna matka. |
Tři královny, dcera královna Alžběta II, matka královna Marie a manželka královna matka, oplakávají 11. února 1952 smrt krále Jiřího VI. před vstupem do Westminster Hall. |
Královna matka se svým manželem králem Jiřím VI. na balkóně Buckinghamského paláce v roce 1937. |
Během druhé světové války chodila královna matka mezi lidi postižené bombardováním. |
Král Jiří VI. sedí vedle své chotě při jeho korunovaci v roce 1937. |
Královna matka s Winstonem Churchillem. |
Královna matka na návštěvě u dětí postižených válkou v roce 1940. |
Královna matka mává britskou vlajkou při oslavách svých 100. narozenin. |