Státní recepce? Docela milý mejdan

  • 10
Stojí za to být hostem státní recepce v prostorách Pražského hradu? Podle toho, za co. Chcete-li vystát frontu na guláš s Karlem Gottem a vyfotit se s první dámou, pak asi ano. Čekáte-li mrazení v zádech z toho, že jste měli tu čest ocitnout se mezi přísně vyvolenou elitou národa, potom můžete být zklamáni. A jestliže žádáte občerstvení na nejvyšší úrovni, pak spíše nechoďte. Ve své ryzí podstatě je oslava státního svátku sice ten nejlépe obsazený večírek roku, avšak jen průměrné gurmánské kvality.

Ten letošní byl navíc docela nudný a ochuzený i tím, že hlava státu ležela ve vojenské nemocnici ve Střešovicích a jeden z nejvýznamnějších zahraničních hostů, americký astronaut Eugene Cernan, po pádu vrtulníku nešťastnou shodou okolností také.

Samozřejmě - přísně vzato a podle oficiálního protokolu - je státní recepce k oslavám vzniku samostatného československého státu navýsost velkolepou a prestižní záležitostí. Vstup je jen pro zvané, takzvané VIP hosty jejich seznam, čítající dva a půl tisíce jmen, připravuje kancelář Hradu rok dopředu.

Kdo byl také na státní recepci

• Dagmar Havlová, manželka prezidenta 

 Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny

• Petr Pithart, předseda Senátu

• Vladimír Špidla, místopředseda vlády

• Miloslav Vlk, kardinál

• Marie Brůčková, odbornice v oblasti lékařské mikrobiologie

Otakar Motejl, ombudsman

• Jiří Ruml, novinář, zakladatel samizdatových Lidových novin

• Vlastimil Brodský, herec

• Jaroslava Adamová, herečka

• Karel Gott, zpěvák

• Helena Vondráčková, zpěvačka

• Leona Machálková, zpěvačka

• Miroslav Žbirka, hudebník a zpěvák

 Halina Pawlowská, moderátorka

• Jan Cimický, psychiatr

• Jiří Svoboda, cestovatel a autor knihy "Autostopem kolem světa", kterou sám prodává na ulici na Václavském náměstí 

Davy lidí všeho druhu, barev a módních směrů pak korzují reprezentačními místnostmi a chodbami Pražského hradu. Projít rozsvícený Španělský sál a posadit se v Brožíkově salonu koneckonců může být tím hlavním důvodem, proč nakonec stojí za to stát se společníkem toho, kdo byl poctěn "pozvánkou pro dvě osoby".

A takovým poctěným je vlastně kdekdo. Politici, církevní hodnostáři, vědci a lékaři v kvádrech, ale taky rockoví zpěváci v kožených křivácích. Představitelé disentu a kulturní hvězdy i pohaslé hvězdičky předlistopadové éry. Samozřejmě novináři. Prostě všichni, kteří splňují prezidentovy představy o "otevřené lidové zábavě".

Ti všichni, násobeni svými manželkami či milenkami (ano, státní recepce je též skvělá příležitost pro sbírání drbů), korzují po chodbách, debatují, lobbují, popíjejí či spíše pijí, mlsají guláš a atakují obložené mísy. Mimochodem, obložené docela obyčejnou šunkou, eidamem a blaťáckým zlatem.

Na státní recepci se neservírují ústřice a neteče proudem archiv. Větší gurmánský prožitek než hostina na účet státní pokladny skýtá kdekterá akce sponzorovaná kdejakou renomovanější firmou.

"Pan prezident vybírá jídlo tak, aby šlo o neokázalou slavnost s českou kuchyní," vysvětluje vedoucí prezidentovy kanceláře Martin Krafl. Raut pro pět tisíc osob tak lze podle jeho slov pořídit za milion korun.

Tak je tomu však i ve světě, jak popisují znalci tamějších dýchánků. Obdivovatel francouzské kuchyně by byl zklamán tím, že v zahradě velvyslanectví při státním svátku země galského kohouta dostane sekt v plastikových pohárcích a vína víc než podprůměrná.

Svět se změnil, psalo se po 11. září. Jako by tahle všudypřítomná věta poznamenala i nedělní slavnost. Oproti předchozím rokům nedorazil žádný výrazný zahraniční host (loňským magnetem byl například Miloš Forman), chyběli zmínění prezident Václav Havel a vyznamenaný astronaut Eugene Cernan. Předseda vlády Miloš Zeman se omluvil.

Žádný Martin Magor Jirous nepředvedl reprízu z loňska a nesvlékl se v pokročilejších hodinách do naha, nikdo z kuchtíků se pod vlivem alkoholu neklouzal po naleštěných parketách. Naopak nechyběl stárnoucí Karel Gott a nestárnoucí Helena Vondráčková, všudypřítomný psychiatr Jan Cimický a Lenka Kořínková ve zlatých kalhotách a třpytivých modrých botách.

Skutečnou pastvou pro oči však bylo nepřehlédnutelné výtvarné dílo na obličeji hudebníka a filozofa Vladimíra Franze, o to víc šokující, že vytetované, a tedy trvalé.
Patrně největším objektem zájmu však byla první dáma. Když v doprovodu dcery Niny vešla do Španělského sálu Dagmar Havlová v zelenkavých vyšívaných šatech, v hloučcích to lehce zašumělo.

Pár minut nato se začali první odvážlivci stavět do fronty. Malý kluk v brýlích prosil o autogram, několik lidí se chtělo s první dámou vyfotografovat, jedna žena zastavila své dvě ratolesti a nasměrovala je k první dámě.

O kus dál se však řešily úplně jiné problémy. "Tak to prezident tomu kapitalismu zase pěkně natřel, co?" odtušil senátor ODS v narážce na kritický projev Václava Havla při slavnostním udílení státních vyznamenání jen pár hodin předtím.

"Už má holt dost peněz na to, aby mohl něco takového říkat," odvětil významný zástupce farmaceutického průmyslu. Jeho firma má ovšem dozajista zase dost peněz na okázalejší recepce. S blížící se půlnocí se vyprázdnily jak skromné mísy, tak reprezentační sály a v očích některých se zračila otázka: Víme, co a proč to vlastně slavíme?

Ve ztichlé chodbě Pražského hradu hleděl tou dobou z okna muž se třemi dětmi. Za sklem svítila do říjnové noci monumentální silueta katedrály svatého Víta. Impozantní pohled. "Tohle je důvod, proč jsme tady," řekl.

Dagmar Havlová a Václav Klaus ve Vladislavském sále.